Vykloubení je poranění kloubu, při kterém následkem úrazového mechanismu dojde k úplnému oddálení kloubních ploch kostí, které dohromady tvoří kloub. Kloub je obvykle tvořen kloubní jamkou na straně jedné, a hlavicí na straně druhé. Je obklopen kloubním pouzdrem, vazy a úpony svalů.
Vykloubí se vždy periferní oddíl (kost) kloubu. Při částečném zachování kontaktu kloubních ploch mluvíme o neúplném vykloubení, tzv. subluxaci. Jsou-li přítomny vrozené deformity kloubních ploch, jde o vrozenou luxaci. Vykloubení, pro jehož vznik je zapotřebí jen malého nebo žádného násilí, např. při ochabnutí měkkých kolemkloubních tkání, se nazývá habituální. Opakující se vykloubení vlivem opakujícího se násilí se nazývá recidivující vykloubení. Neúrazová vykloubení označujeme jako patologická. Je-li vykloubení spojeno se zlomeninou, mluvíme o luxační zlomenině.
Vznikají vlivem nepřímého násilí, které se uplatňuje pákovým mechanismem. Přímé násilí, působící na hlavici kloubu, se uplatňuje vzácněji. Při každém vykloubení jsou současně poškozeny i zpevňující vazy a kloubní pouzdro. Tím je porušena i následná stabilita kloubu.
Mají svou příčinu ve vleklých (chronických) zánětech kloubního pouzdra, zánětu kostní dřeně, vyskytují se u neurologických pacientů (při ochabnutí svalů), u pacientů s vrozenou poruchou krevní srážlivosti zvanou hemofilie.
Nejčastěji se vyskytují u kyčelního kloubu. Mají svůj původ ve vrozených defektech růstu a tvarování kloubní jamky, popřípadě i hlavice kloubu.
Stanovení diagnózy vykloubení nebývá obvykle obtížné. Podezření na vykloubení vychází z příznaků bolestí v oblasti postiženého kloubu, otoku vznikajícího na podkladě krevního výronu, deformity způsobené chybným postavením kloubních ploch a poškozením funkce kloubu. Jistými příznaky vykloubení jsou pérový odpor v kloubu a průkaz prázdné kloubní jamky.
Diagnózu stanovenou na základě příznaků konfrontujeme vždy s rentgenovým vyšetřením.
Vyskytují se jak bezprostředně při a po úraze, tak i s větším časovým odstupem. Zahrnujeme sem zejména:
Cíl léčení je zřejmý. Zajistit v co nejkratší době správné postavení v kloubu a dostatečně dlouhým znehybněním připravit podmínky pro správné zhojení kloubního pouzdra, vazů a svalů v okolí. Napravení má být provedena bezbolestně, u menších kloubů (prsty) v místním znecitlivění, u větších v celkovém znecitlivění (anestezii). Ta umožní i dočasné ochabnutí svalů, jejichž napětí bývá hlavní překážkou repozičního manévru. Po repozici kloubu je nutné provést rentgenovou kontrolu postavení v kloubu. Poté aplikujeme vhodný znehybňující obvaz na dobu 2-5 týdnů s následnou rehabilitací. Recidivující a habituální vykloubení jsou zpravidla důvodem k operačnímu řešení. Chirurgicky, tj. operací se řeší i vykloubení, u něhož se manuální napravení nepodaří.