Mnohé viry mohou vyvolávat infekce dolních dýchacích cest a plic, jejichž příznaky a průběh se liší podle věku pacienta a epidemiologické situace.
Mezi kojenci i malými dětmi je nejčastější: respirační syncytiální virus (RS-virus) a virus parainfluenzy (ze skupiny paramyxovirů), adenoviry, virus influenzy - chřipky typu A a B (ze skupiny ortomyxovirů) a někdy rinoviry (ze skupiny pikornavirů). Virus spalniček ze skupiny paramyxovirů je nadále významnou příčinou infekcí dýchacích cest tam, kde se neprovádí očkování a při vysokém stupni podvýživy obyvatelstva.
U jinak zdravých dospělých jsou jedinými častými virovými původci plicních infekcí viry chřipky A a B, u starých lidí se uplatňují navíc virus parainfluenzy a RS-virus. Pacienti se sníženou obranyschopností mají časté plicní infekce vyvolané cytomegalovirem (CMV) nebo virem herpes simplex (HSV) ze skupiny herpesvirů. Většina virových infekcí vzniká při kontaktu neimunního jedince (osoby neschopné obrany proti nákaze) s infikovanou osobou, která nákazu šíří. Výjimkou jsou herpesviry, schopné po primární nákaze navodit celoživotní infekci, která se může kdykoli znovu aktivovat.
Nejdůležitějším, nejlépe studovaným virovým původcem infekcí dýchacích cest je virus chřipky A, který je dále klasifikován do podtypů podle obsahu tzv. antigenních složek zodpovědných za vyvolání specifické obranné reakce organizmu, nejčastěji za tvorbu protilátek. Imunita (obranyschopnost) proti těmto antigenních složkám snižuje pravděpodobnost infekce i závažnost vzniklého onemocnění. V rámci podtypu však může být velmi významná variabilita antigenů, takže prodělaná infekce nebo očkování nemusí nutně znamenat ochranu proti všem subtypům viru chřipky, a vznikají tak snadno rozsáhlé epidemie. Závažné onemocnění vzniká zvláště u starých lidí, u nichž také zaznamenáváme většinu smrtelných případů onemocnění.
Virus chřipky B má nižší variabilitu antigenů než virus chřipky A a vyvolává obvykle lehčí onemocnění, s výjimkou starých osob, kde také může mít závažný průběh s vysokou úmrtností.
Viry pronikají do buněk tvořících výstelku průdušinek (bronchiolů - malých dýchacích cest uložených na konci dýchacího stromu těsně před vyústěním v plicní sklípky) a vyvolávají jejich zánět (bronchiolitidu). Infekce se může šířit do plic - vmezeřené tkáně (intersticia) i do plicních sklípků (alveolů) a vyvolat plicní zánět (intersticiální a alveolární pneumonii). V postižené tkáni nacházíme otok - zmnožení tekutiny a někdy prokrvácení, tkáň je prostoupena zánětlivými buňkami. V sklípcích se může nacházet bílkovina fibrin.
Příznaky virových infekcí dolních dýchacích cest zahrnují zánět průdušek (bronchitidu), zánět průdušinek (bronchiolitidu) a zánět plicní tkáně (pneumonii). Většina pacientů má celkové doprovodné příznaky, nejčastěji bolesti hlavy, svalů a kašel, který je obvykle produktivní,s vykašláváním hlenohnisavého sputa („chrchlů“).
Diagnóza je stanovena na základě příznaků, objektivního nálezu, znalosti epidemiologické situace. Nález na rentgenovém snímku plic často nebývá výrazný, nacházíme nejčastěji nepravidelné pruhovité stíny odpovídající přítomnosti zánětu ve vmezeřené (intersticiální) tkáni plic a v okolí průdušek. Zřídka nacházíme výpotek v pohrudniční dutině. V krevním obraze bývá obvykle normální nebo jen lehce zvýšený počet bílých krvinek (leukocytů).
Mikrobiologický průkaz viru je obvykle obtížný, ale může mít význam při epidemiích a u pacientů ve velmi těžkém stavu. Diagnózu virové pneumonie nepřímo potvrzuje negativní průkaz bakteriálního původce ve sputu. Pneumonie komplikující tzv. exantémová virová onemocnění (tj. provázená kožní vyrážkou), např. spalničky nebo plané neštovice, lze očekávat při současných projevech zánětu dýchacích cest a kožních příznacích.
Ve většině mikrobiologických laboratoří nelze rutinně provádět průkaz virů. Diagnózu je možné potvrdit průkazem protilátek v krevním séru v akutní fázi i v době rekonvalescence.
U infekcí virem chřipky lze podávat Amantadin, preventivně nebo z léčebných důvodů do 48 hodin od začátku příznaků. Lék nepodáváme dětem mladším 1 roku.
U plicních infekcí virem herpes simplex, herpes zoster a virem planých neštovic podáváme Acyklovir.
Cytomegalovirovou pneumonii u osob s oslabenou imunitou (po transplantaci orgánů) léčíme ganciklovirem.
K prevenci chřipky A a B je k dispozici očkovací látka ze směsi antigenů sestavených na základě zkušeností s posledním výskytem choroby i očekávaných kmenů viru. U dětí se podávají 2 dávky očkovací látky v rozmezí do 4 týdnů. Osoby starší 12 let by měly dostat pouze 1 dávku, protože mají větší obranyschopnost. Očkování ochrání příjemce před onemocněním chřipkou asi v 70 % případů. Očkováním proti chřipce by měly být chráněny především osoby s chronickým onemocněním srdečně-cévního systému a plic, osoby dlouhodobě umístěné v pečovatelských ústavech, zdravotnický personál, dále osoby starší 65 let s cukrovkou, ledvinovou nedostatečností, chudokrevností, poruchou imunity (včetně HIV infekce) a průduškovým astmatem. Očkování je nutné každoročně opakovat.
Někteří pacienti, zejména s chřipkou, mají doprovodnou bakteriální infekci, vyžadující antibiotickou léčbu. Nejčastějšími vyvolavateli jsou bakterie Streptococcus pneumoniae a Staphylococcus aureus. Prognóza je velmi různá v závislosti na původci infekce, věku pacienta a jeho přidružených onemocněních.
Emailu
Zaregistrovat se
