Ureterální obstrukce neboli blokáda močovodu způsobuje poruchu transportu moče. V důsledku obstrukce močovodu dochází ke zvýšení intraluminálního tlaku ( tj. tlaku uvnitř močových cest ), dále dochází k hromadění moče ( tzv. močové stáze ), také k infekci močových cest, může dojít i k tvorbě konkrementů a dokonce k postupné ztrátě normálních ledvinových funkcí. Postupně může dojít k rozvoji hydronefrózy - tj. k rozšíření ledvinové pánvičky ( podrobně o hydronefróze viz v příslušné kapitole ).
Obstrukci močovodu mohou způsobit například striktury ( tj. zúženiny ), které mohou být buďto vrozené nebo jsou důsledkem poranění, nebo také infekce či instrumentálního vyšetření ( tj. vyšetření močových cest pomocí nástrojů ), chirurgického zákroku nebo radiace ( tj. ozařování ). Ztráta myoneurální kontinuity ( tj. porušení nervosvalové části stěny močovodu ) způsobuje, že nad překážkou dochází k rozšíření močovodu a hydronefróze. Další příčinou obstrukce močovodu může být retroperitoneální fibróza ( tj. vazivová přeměna tkáně ležící mimo břišní dutinu za pobřišnicí ). Retroperitoneální fibróza přitom může být idiopatická ( tj. samostatně vzniklá z neznámé příčiny ) nebo druhotná ( tedy sekundární ) , tedy vzniklá následkem působení některých látek ( jako například methysergidu ) nebo jako komplikace v důsledku chirurgického zákroku. Obstrukce močovodu lokalizovaná v oblasti ureterovezikálního spojení ( tedy v místě vstupu močovodu do močového měchýře ) může být následkem změn vzniklých v tomto místě po průchodu močového kamene nebo po jeho extrakci ( tedy po léčebném zákroku, při kterém je močový kámen odstraněn ). Dále také může vzniknout obstrukce v této části močovodu následkem hypertrofie stěny močovodu ( tj. zbytnění stěny močovodu způsobené zvětšením jejích jednotlivých buněk ) u pacientů s neurogenními onemocněními ( tedy s onemocněními nervového systému ). Dále se vyskytuje obstrukce močovodu při defektu kontinuity svaloviny jeho stěny, nebo při obstrukci vývodné části močového měchýře a nebo, v některých případech, následkem vrozených ( tj. kongenitálních ) zúženin močovodu. Velmi častou příčinou obstrukce močovodu jsou konkrementy ( tedy močové kameny ).
Akutní uzávěr močovodu vede zpravidla ke vzniku akutní hydronefrózy, která se obvykle projevuje typickou záchvatovitou kolikovitou bolestí. Při pomalu vznikající obstrukci močovodu dochází ve vzniku tzv. chronické progresivní hydronefrózy, která může probíhat buď zcela bez manifestních klinických příznaků nebo může být spojena s tupými bolestivými pocity v boku na postižené straně. Pokud v důsledku obstrukce močovodu dojde k akutnímu rozepětí ledvinové pánvičky, může u pacienta vzniknout náhlá, silná, trýznivá bolest ( tento příznak se nazývá tzv. Dietlova krize ). Může se také objevit hematurie ( tj. přítomnost krve v moči ), dále infekce močových cest s pyurií ( tj. přítomností hnisu v moči ), horečka a bolesti v bederní krajině na postižené straně.
Urologické vyšetření spočívá v následujících vyšetřovacích metodách: ultrasonografickém vyšetření břicha a v některých případech v provedení intravenózní urografie ( tj. rentgenové vyšetřovací metody s pomocí aplikace rentgenkontrastní látky do žíly pacienta, a poté sledování jejího vylučování ledvinami a močovými cestami na rentgenových snímcích ). Ve většině případů však ke stanovení správné diagnózy postačuje neinvazivní ultrasonografické vyšetření, eventuálně CT vyšetření ( tedy vyšetření rentgenovou počítačovou tomografií ).
Způsob léčení blokády močovodu závisí na její příčině. Striktury ( tedy zúženiny ) močovodu mohou být řešitelné chirurgickým zákrokem, a sice primární resekcí ( tj. odstraněním ) postižené části močovodu a jeho reanastomózou ( tedy opětovným napojením obou přerušených částí močovodu ). Tento operační zákrok může uvolnit obstrukci a příznivě ovlivnit hydronefrózu díky odstranění striktury nebo atonického segmentu ( tj. ochablé části močovodu ). Jestliže je příčinou blokády močovodu vazivová přeměna tkáně ležící mimo břišní dutinu za pobřišnicí ( tedy tzv. retroperitoneální fibróza ), léčení vyžaduje disekci ( tj. rozříznutí vazivově změněné tkáně ) a uvolnění močovodů společně s jejich intraperitoneální transplantací ( tedy s jejich umístěním v břišní dutině ) a s jejich obalením omentem ( tj. velkou předstěrou ), aby se zabránilo opětovnému zúžení močovodů. Blokáda močovodu v místě ureterovezikálního spojení ( tedy v místě vstupu močovodu do močového měchýře ) vyžaduje, jestliže není konzervativní terapie úspěšná, jako možnou metodu volby chirurgickou vezikoureterální reimplantaci ( tj. operační konstrukce nového vyústění močovodu do močového měchýře ). Léčení močových kamenů, které bývají velmi častou příčinou ureterální obstrukce, je podrobně probráno v příslušné kapitole.
Emailu
Zaregistrovat se
