Rozsah poškození ledviny kolísá od kontuze ( tj. uzavřeného zhmoždění, navenek nekrvácejícího poranění ledviny ), lacerace kapsulární nebo parenchymatózní ( tj. roztržení pouzdra nebo vlastní tkáně ledviny ), fragmentace ( tj. rozdrcení tkáně ledviny, které vede k jejímu rozdělení na jednotlivé menší části ), až po laceraci s totální disrupcí ledvinných cév ( tedy roztržení ledvinných cév ).
Úrazy ledviny mohou být způsobeny penetrujícím nebo perforujícím poraněním, dále tupým zhmožďujícím poraněním, chirurgickým zákrokem, rázovými vlnami při ultrazvukovém ošetření močových kamenů, dále léčbou laserem, instrumentálním vyšetřením močového systému a také při léčbě ozařováním. Přitom tupé zevní násilí je nejčastější příčinou traumatických poškození ledviny. Penetrující a perforující poškození mohou vzniknout při střelných a bodných poraněních. Ledvinové poškození následující po litotripsi rázovými ultrazvukovými vlnami není většinou nijak závažné a samo se upravuje po ukončení léčby močových kamenů ultrazvukem.
Hlavními klinickými projevy poranění ledviny jsou hematurie ( tj. přítomnost krve v moči ), oligoanurie ( tj. snížení tvorby moči v ledvinách až úplná zástava tvorby moči ) a bolesti lokalizované typicky v bederní krajině na postižené straně. Dále může být přítomna také lokální citlivost, otok a ekchymóza ( tj. tečkovité krvácení na seriózních blánách ), při velmi těžkých poraněních se může vyvinout také šok. Při pohmoždění ledviny nacházíme obvykle masivní hematurii ( tj. velkou ztrátu krve močí ) bez současného těžšího anatomického poškození ledviny. Při poranění ledviny spojené s její fragmentací pozorujeme masivní krvácení do moči a extravazaci moči ( tj. únik moči do okolí mimo ledvinu ). Při laceraci ( tj. roztržení ) ledviny spojené s totální disrupcí ( tj. roztržením ) ledvinných cév dochází až k šoku a může následovat i náhlé úmrtí pacienta. Ledvinové poškození následující po litotripsi ledvinných kamenů ultrazvukovou rázovou vlnou, které se projevuje hematurií ( tj. přítomností krve v moči ), není obvykle nijak závažné a většinou se samo upravuje po ukončení litotripse.
Urychlené stanovení diagnózy poranění ledviny a následná okamžitá účelná léčba mohou být život zachraňující. Ultrazvuková vyšetření a vyšetření rentgenovou počítačovou tomografií ( tedy CT ), eventuálně také vyšetření intravenózní vylučovací urografií ( tj. rentgenovým vyšetřením s pomocí nitrožilního podání rentgenkontrastní látky a následným sledováním jejího vylučování ledvinami ) většinou postačují ke stanovení přesné diagnózy. V nejasných případech se provádí vyšetření počítačovou tomografií spolu s intravenózní vylučovací urografií jako nejpřesnější diagnostická metoda. Vyšetření tzv. retrográdní pyelografií ( tj. rentgenovou metodou s použitím přímého podání rentgenkontrastní látky přes močovou trubici, močový měchýř a močovod do ledvinové pánvičky ) je užíváno jenom zřídka. Arteriografické vyšetření ( tj. vyšetření ledviných cév pomocí podání rentgenkontrastní látky přímo do tepny ) je indikováno v takových případech, jestliže není jasný nález získaný na základě vyšetření intravenózní vylučovací urografií a je podezření na větší poranění ledviny ( včetně poranění ledvinných cév ), které by bylo indikováno k chirurgické revizi.
Léčení poranění ledviny začíná prevencí šokového stavu, který může nastat jako následek při masivním krvácení. Promptní stanovení diagnózy a účelná léčba poranění ledviny mohou být život zachraňující a jsou nezbytné k udržení funkce ledvin a močového měchýře. Stabilizace krevního tlaku pacienta a obnovení funkce jeho ledvin spojené s obnovením tvorby moči také výrazně usnadňují provedení nezbytného vyšetření intravenózní vylučovací urografií a počítačovou tomografií. Konzervativní postup léčby, který spočívá v několikadenním klidu na lůžku, může pomoci v řadě lehčích případů poranění ledvin. Všechny těžší případy poranění, především jestliže jsou spojeny s masivním krvácením nebo s velkou extravazací moči ( tj. s velkým únikem moči mimo ledviny a močové cesty ), vyžadují otevřenou chirurgickou revizi ( tedy operační léčbu ), nebo perkutánní intervenci ( tj. zákrok provedený přes kůži ) nebo arteriální embolizaci ( tj. zástavu krvácející tepny artificiálním – tedy uměle vytvořeným – embolem ), to vše pod rentgenovou kontrolou. Prognóza poranění ledvin je většinou dobrá, jestliže je však včas stanovena správná diagnóza a ihned zahájena adekvátní léčba. Následně se může objevit klinický příznak tzv. renální hypertenze ( tj. vysoký krevní tlak způsobený ledvinovým poraněním ) jako důsledek ledvinového poškození se segmentární ischémií ( tj. nedostatečným prokrvením určité části ledviny ), infarktem ledviny a následným jizvením ( včetně rozvoje tzv. perinefritické fibrózy – tj. vazivové přeměny tkáně kolem ledviny ).