Trombóza ledvinové žíly ( tj. uzavření ledvinové žíly sražením krve uvnitř cévy ) je příčinou akutního i chronického selhání ledvin s pestrou klinickou manifestací. Bývá obvykle spojená s nefrotickým syndromem ( podrobně o tomto onemocnění - viz v příslušné kapitole ). Výskyt trombózy ledvinové žíly je obtížné přesně určit, protože nemocní nemají většinou žádné klinické příznaky a nedostatečnost ledvin může být mírného stupně nebo dokonce nemusí být vůbec přítomna.
Onemocnění trombózou ledvinové žíly se může vyskytnout v dětství v souvislosti s průjmy, extracelulární ( tj. mimobuněčnou ) dehydratací ( tj. odvodněním ) a hyperkoagulací ( tj. zvýšenou srážlivostí krve ). V těchto případech může být hemoragický ( tj. krvavý ) infarkt ledviny spojen s jejím akutním selháním. U dospělých se onemocnění trombózou ledvinové žíly vyskytuje u ledvinových postižení ( tj. nefropatií ) spojených s nefrotickým syndromem, nejčastěji při onemocnění tzv. membranózní glomerulonefritidou. Méně časté druhotné příčiny zahrnují maligní ( tj. zhoubné ) ledvinové nádory ( typicky například tzv. Grawitzův tumor ), dále zevní útlak ledvinové nebo dolní duté žíly ( například při vaskulárních - tj. cévních – abnormalitách, nádorech, retroperitoneálních procesech, po chirurgických zákrocích spojených s podvazem cévy nebo i v těhotenství ). Také podávání lékové antikoncepce ústy, stavy po úrazech a zřídka též onemocnění tzv. tromboflebitis migrans ( tj. stěhující se záněty žil provázené nitrožilním srážením krve ) mohou vést k trombóze ledvinové žíly.
Trombóza ledvinové žíly je obvykle spojena se zpomaleným krevním proudem a hyperkoagulačními stavy ( tj. stavy se zvýšenou srážlivostí krve ). Můžeme rozlišit dva rozdílné klinické obrazy tohoto onemocnění. Klinický obraz probíhající trombózy ledvinové žíly může být buď spojen s akutním začátkem onemocnění, a sice v kterémkoliv věku, dále s bolestivou ledvinou, horečkou, hematurií ( tj. přítomností krve v moči ), oligurií ( tj. snížením množství vylučované moči ), otoky, leukocytózou ( tj. zvýšeným počtem bílých krvinek ) a ledvinovým selháním. Akutní trombóza v tomto případě vede obvykle k hemoragickému infarktu. Trombóza ledvinové žíly však může mít i jiný klinický obraz. Tento typ trombózy ledvinové žíly se vyskytuje u dospělých, začátek je obvykle postupný, bývá spojen s nálezem stupňující se proteinurie ( tj. ztráty bílkoviny močí ) a snižujícími se ledvinnými funkcemi ( především se snižující se glomerulární filtrací ). Částečně okluzivní ( tj. uzavírající ), pomalu progredující trombóza ( tj. zvětšující se nitrožilní sraženina krve ) bývá obvykle spojena s nefrotickým syndromem, a to i při pouze jednostranné trombóze.
Na diagnózu onemocnění trombózou ledvinové žíly by mělo být pomýšleno vždy, když se u dospělých objeví nefrotický syndrom a vyloučí se ostatní možné příčiny. Pokud onemocnění probíhá akutně, může ultrazvukové vyšetření prokázat zvětšení ledviny. Naopak při pomalém průběhu onemocnění obvykle zjišťujeme ledviny zmenšené, atrofické. Při rentgenovém vyšetření s pomocí podání rentgen kontrastní látky nebo při vyšetření s pomocí podaného radioizotopu nacházíme výrazně snížené až zcela zastavené vylučování kontrastní látky, popřípadě vylučování podaného radioizotopu. Speciální vyšetřovací metody jako je kavografie ( tj. rentgenové vyšetření duté žíly pomocí nitrožilně podané rentgen kontrastní látky ) nebo selektivní ledvinová flebografie ( tj. rentgenové vyšetření ledvinové žíly s pomocí cíleného podání rentgen kontrastní látky do ledvinové žíly ) umožňují prokázat trombózu ( tj. výskyt krevní sraženiny uvnitř cévy ) jako defekt v náplni nebo zobrazením kolaterálního ( tj. pobočného ) oběhu. V některých případech mohou poskytnout cenné informace také další vyšetřovací metody, jako je rentgenová počítačová tomografie ( označovaná CT ), digitální subtrakční angiografie ( označovaná DSA – tj. metoda využívající kombinaci rentgenové počítačové tomografie a nitrožilního podání rentgen kontrastní látky ) nebo ledvinová arteriolografie ( tj. vyšetření tepenného zásobení ledvin pomocí podání rentgen kontrastní látky do ledvinových tepen ). Velmi slibné jsou také výsledky vyšetření dopplerovskou duplexní monografií ( tj. pomocí speciální ultrazvukové metody ) a vyšetření izotopové pomocí podání značených krevních destiček. Protože trombóza ledvinové žíly může často probíhat i bez zjevných klinických příznaků a nedostatečnost ledvin může být jen mírná, nebo dokonce ani nemusí být přítomna, je správná diagnóza onemocnění stanovena jen, když se na trombózu ledvinové žíly pomýšlí a je provedena venografie ( tj. rentgenové vyšetření ledvinových žil pomocí nitrožilního podání rentgen kontrastní látky ).
Úmrtí v důsledku trombózy ledvinové žíly je vzácné a obvykle souvisí s primární příčinou, která ke vzniku trombózy vedla, nebo s jinými závažnými komplikacemi, jako je například plicní embolie ( tj. ucpání plicního žilního řečiště vmetkem – nejčastěji krevní sraženinou ). Ovlivnění ledvinových funkcí není ve všech případech stejné a závisí na řadě faktorů: a sice zda se jedná o postižení jedné nebo obou ledvin, zda se rozvine dostatečný kolaterální ( tj. pobočný ) oběh, zda dojde k rekanalizaci trombu ( tj. k opětovnému zprůchodnění krevní sraženinou ucpané cévy ) a jaká byla výchozí funkce ledvin před postižením onemocněním trombózou ledvinové žíly. Vzhledem k celé řadě těchto faktorů, které jednotlivě nebo v kombinaci ovlivňují průběh onemocnění, je obtížná jasná prognóza a někdy i léčebné postupy. Chirurgické řešení je voleno výjimečně a nefrektomie ( tj. odstranění ledviny ) je indikována pouze při totálním infarktu a následné afunkci ( tj. úplném zničení funkce ) ledviny anebo s ohledem na základní onemocnění. Antikoagulační léčba ( tj. podávání léků proti srážení krve ) obvykle zlepší ledvinovou funkci a je současně používána i k prevenci plicní embolie, a tím ke zlepšení přežívání nemocných. Trombolytická léčba pomocí fibrinolytik ( tj. léčba používající léky k rozpouštění krevních sraženin ) není podávána pravidelně, ale pokud se aplikuje, může významně převýšit účinnost samotné antikoagulační léčby ( tj. léčby snižující srážlivost krve ).