Trombangiitis obliterans (Bűrgerova choroba) je cévní onemocnění charakterizované zánětlivými změnami v malých a středních tepnách a žilách, vedoucími k uzávěru cév a následným poruchám krevního průtoku.
Onemocnění vzniká převážně u mužů ve věku 20 až 40 let, kuřáků cigaret. Příčina onemocnění není známa, nicméně primárním příčinným momentem je pravděpodobně kouření. Onemocnění pak vzniká buď jako imunitní reakce nebo jako toxický zánět cévy.
Obliterující trombangiitida se projevuje postižením úseků malých a středních tepen a často povrchových žil končetin. Primárně se jedná o nehnisavý zánět všech vrstev cévní stěny provázený sekundární trombózou (tvorbou krevní sraženiny), která trvale ucpává průsvit tepny a tím zamezuje krevnímu průtoku do tkání.
Začátek choroby je pozvolný, nejprve jsou postiženy koncové cévy horních i dolních končetin. Onemocnění pokračuje postižením dalších centrálněji uložených cévních úseků a vrcholí odúmrtí (gangrénou) koncových částí končetiny. Subjektivní příznaky i objektivní nálezy odpovídají tepennému nedokrvení (ischemii) a povrchovém zánětu žil. Často se vyskytuje tzv. migrující flebitida (žilní zánět stěhující se z místa na místo), obvykle povrchových žil stehna nebo nohy. Pacient si může stěžovat na pocit chladu, necitlivosti, lechtání nebo pálení ještě dříve, než lze objektivně prokázat onemocnění. Často dochází ke křečím drobných tepen, což vyvolá zblednutí až modrofialové zbarvení kůže (tzv. Raynaudův fenomén). Objevují se také svalové bolesti končetin při chůzi, resp. pohybu horní končetiny, obvykle v oblasti nožní klenby nebo holeně, zřídka na horní končetině. Při těžší ischemii jsou bolesti končetin trvalé (klidové). Časté jsou projevy zvýšené aktivity tzv. sympatiku (část autonomního nervstva ovlivňujícího žlázy a cévy, pracujícího nezávisle na naší vůli), jako je chlad, zvýšené pocení a modrofialové zbarvení kůže postižené ruky nebo nohy.
Většinou je oslabený až vymizelý tep na nohách a asi v 60 % i na tepnách zápěstí. Na končetinách lze často zjistit polohové barevné změny (bledost při zvednutí a zarudnutí při svěšení končetin). V časné fázi onemocnění může vzniknout vřed nebo odúmrť (gangréna) - obvykle nejméně jednoho prstu, později gangrenózní změny pokračují na nohu.
Onemocnění prokazujeme arteriografií (rentgenové zobrazení průsvitu tepen kontrastní látkou): zjišťujeme uzávěry úseků koncových končetinových tepen; kolem uzávěrů se tvoří náhradní (kolaterální) krevní cévy typicky vinutého („vývrtkovitého“) vzhledu.
Podpůrná léčba se zaměřuje na odstranění všech faktorů omezujících prokrvení a na možnosti zvyšující krevní průtok. Mezi negativní faktory patří kouření, tepelné úrazy, chemické škodliviny (jod, kyselina salicylová a další látky), mechanická poranění zejména následkem špatně padnoucí obuvi nebo drobných chirurgických zákroků na prstech, houbové infekce, expozice chladu a některé léky.
Není-li přítomna gangréna, vřed nebo klidové bolesti, měl by pacient chodit několikrát denně na kratší procházky; pohybová aktivita končetin přispěje k tvorbě náhradního cévního řečiště. V případě pokročilé choroby (klidové bolesti, gangréna končetiny) je nutný klid na lůžku. Nohy je třeba chránit pomůckami proti vzniku proleženin. Neměly by se používat ohřívací deky, které by způsobily přehřátí na vyšší než tělesnou teplotu.
Nepřestane-li pacient kouřit, dochází k prohlubování končetinové ischémie s následnou tvorbou gangrény, která si nakonec vyžádá amputaci končetiny. Pokud pacient přestane kouřit, lze se pokusit o zlepšení prokrvení končetiny chirurgickým výkonem zvaným lumbální sympatektomie (vyřazení vlivu autonomní sympatické inervace na končetinové tepny odstraněním sympatických ganglií - nervových uzlin v bederní oblasti).U méně závažných poruch krevního průtoku může pomoci medikamentózní léčba pentoxifylinem nebo blokátory vápníkových kanálů (nifedipin, amlodipin, felodipin). Vzhledem k malému průsvitu postižených cév není prakticky možná obnova prokrvení (revaskularizace) na principu přemostění neprůchodné tepny (tzv. bypass).