Transplantace plic a bloku srdce/plíce

Kandidáty transplantace plic jsou nemocní v konečné fázi plicního onemocnění, kteří jsou závislí na přívodu kyslíku a jejichž onemocnění by vedlo ke smrti během 12 - 18 měsíců. Transplantace plic je spojena se speciálními problémy, protože je zde riziko těžké infekce v orgánu, trvale vystaveném nesterilnímu okolnímu vzduchu a závislém na kašlacím mechanizmu, který je transplantací porušen. Nicméně po transplantaci plic přežívá asi 70% příjemců, kteří by bez transplantace v podstatě neměli nejmenší naději na přežití. Zdá se také, že i dlouhodobé ztráty plicního štěpu jsou ve srovnání s transplantací jiných orgánů nízké.

Je možné transplantovat jednu plíci nebo obě plíce nebo kombinovaný blok srdce/plíce.

Transplantace jedné plíce se stala úspěšnou metodou díky lepšímu hojení v místě sešití (sutury) průdušky. Zásluhu na tomto úspěchu má skupina transplantačních lékařů z Toronta, kteří navrhli obalení místa sešití průdušky břišní předstěrou a vyloučení kortikosteroidů z léčby během prvních tří týdnů po transplantaci, což zlepšuje podmínky k hojení průdušky.

Dárci plic jsou vzácní, ale užití jedné plíce k transplantaci nevylučuje užití druhé plíce a srdce pro jiného příjemce. Díky speciálnímu ošetření plicního štěpu (propláchnutí plíce chladným roztokem a nitrožilní podání látky zvané prostaglandin E1 vyvolávající rozšíření plicních cév) byly umožněny i vzdálené odběry orgánu.

Dárci plic by měli být nekuřáci mladší 40 let. Při rentgenovém vyšetření nesmí být na plíci žádný nález budící podezření z plicního onemocnění (zánětu, nádoru apod.). Dárce orgánu by měl být během napojení na dýchací přístroj řádně okysličován.

Výhodou transplantace jedné plíce je poměrná jednoduchost chirurgického výkonu, menší omezení vzhledem k poměrné velikosti dárcovského štěpu a hrudníku příjemce a v neposlední řadě optimální využití orgánů, kdy srdce a druhá plíce jsou k dispozici pro jiného příjemce. K nevýhodám patří zejména rizikové hojení stehu průdušky. Obalení místa stehu (anastomózy) průdušky břišní předstěrou sice tento problém zmírnilo, ale neodstranilo.

Transplantace obou plic má potenciální výhodu v tom, že se odstraní celá nemocná plicní tkáň a že pacient netrpí komplikacemi spojenými s transplantací srdce včetně rejekce. Teoreticky ji lze provést u všech nemocných, kteří nemají nezvratnou srdeční poruchu. Nicméně přerušení tepen vyživujících průdušky při odběru štěpu může vážně ohrozit hojení. Další inovací v přístupu k plicním transplantacím u pacientů s normální funkcí srdce je operace, při které blok srdce/plíce je voperován pacientovi s konečnou fází plicního onemocnění a se zdravým srdcem, které se vyjme a poskytne pacientovi, který čeká na samostatnou transplantaci srdce (tzv. „domino“ operace).

Kapitoly

Kombinovaná transplantace bloku srdce/plíce

Kombinovaná transplantace bloku srdce/plíce se poprvé uskutečnila v roce 1981. Původně se předpokládalo, že rejekce obou orgánů bude zachytitelná odběrem vzorku srdeční svaloviny k mikroskopickému vyšetření (myokardiální biopsií). Zkušenost však ukázala, že rejekce je odlišná v obou orgánech.. Rejekce srdce se objevuje zřídka, zatímco rejekce plic, představovaná ucpáváním drobných průdušinek a plicních tepen, je mnohem závažnějším problémem.

V současnosti je důvodem ke kombinované transplantaci konečná fáze onemocnění obou orgánů, nebo konečná fáze onemocnění jednoho orgánu při špatné funkci druhého, která nedovoluje samostatnou orgánovou transplantaci (např. plicní onemocnění s přeměnou plicní tkáně ve vazivo - fibrózou, a s následnou špatnou funkcí pravé srdeční komory - cor pulmonale).

Operace spočívá v nahrazení bloku srdce/plíce příjemce orgány dárce, přičemž z chirurgického hlediska jsou klíčová napojení (anastomózy) průdušnice (trachey), pravé srdeční síně a srdečnice (aorty). Ochlazení dárcovského štěpu je zajištěno buď podáním chladného roztoku do plicních tepen, nebo celotělově. Tím jsou umožněny i vzdálené odběry, což je významné zejména z praktického hlediska provedení úspěsné transplantace, včetně co nejlepšího výběru potenciálního příjemce.

Imunosuprese spočívá zpočátku v podání cyklosporinu a azathioprinu bez kortikosteroidů, aby se zlepšily podmínky k hojení průdušnice.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události