Transplantace jater

Transplantace jater je dnes již obvyklou metodou léčby konečného stadia poruchy funkce jater.

Po dlouhých letech experimentů byla v roce 1963 byla provedena první úspěšná transplantace jater u člověka. Počáteční špatné výsledky byly způsobeny do značné míry technickými nesnázemi (tj. neschopností zajistit operací dostatečný odtok žluče z jater) a infekčními komplikacemi, nejčastěji „celkovou otravou krve“ (sepsí). Následujících 40 let však přineslo znatelné zlepšení výsledků. Procento jednoročního přežívání nemocných po operaci se z původních 30% vyšplhalo nyní až na 70 - 90%, a pacienti po úspěšné transplantaci jater se vracejí k normálním společenským a pracovním aktivitám.

Významným mezníkem ve vývoji transplantace jater jako metody léčení konečného stadia jaterních chorob bylo zavedení imunosupresivního léku (potlačujícího přirozenou obranyschopnost organizmu příjemce vůči cizorodým látkám dárcovského orgánu) zvaného cyklosporin.

Kapitoly

Onemocnění léčená transplantací jater

Od zavedení transplantace jater do praxe se počet onemocnění takto léčených rychle rozšířil. Onemocnění, pro která je transplantace jater nejčastěji u dospělých prováděna, zahrnují zejména: chronický aktivní zánět jater (chronickou aktivní hepatitidu), „tvrdnutí jater“ z městnání žluče (primární biliární cirhózu), zánět žlučovodů s nadměrnou tvorbou vazivové tkáně ( sklerozující cholangoitidu), tzv. autoimunitní hepatitidu (zánět jater namířený proti vlastním tkáním) a alkoholické postižení jater. Předmětem sporu je alkoholické tvrdnutí jater (alkoholická cirhóza); nyní jsou pacienti akceptováni jako kandidáti transplantace, pokud prokázali schopnost abstinovat a jsou připraveni v abstinenci nadále pokračovat. Úloha transplantace v léčbě rakoviny jater u dospělých je rovněž kontroverzní. U dětí je nejčastějším důvodem k transplantaci vrozené nevyvinutí mimojaterních žlučovodů (tzv. extrahepatická biliární atrézie).

Výběr dárců

Dárci pro transplantaci jater jsou obvykle mladé oběti úrazů, které utrpěly nevratné mozkové poškození a mají neporušený krevní oběh a u nichž je díky napojení na dýchací přístroj trvale zajištěno dostatečné okysličení organizmu. Překážkou k dárcovství jater jsou: HIV pozitivita, celková infekce organizmu, zhoubné nádorové bujení a masivní a nevratné jaterní poškození. Není požadováno, aby velikost jater a krevní skupina dárce a příjemce souhlasily. Bylo upuštěno také od omezení vzhledem k věku dárce, protože funkce orgánů transplantovaných od starších dárců je dobrá.

Uchovávání orgánu

Technika uchovávání jaterního štěpu po vyjmutí z dárce spočívá ve snížených nárocích na látkovou přeměnu v játrech, kterých je dosaženo chlazením štěpu. Krev z orgánu je vypuštěna a játra jsou propláchnuta ochranným roztokem a uchovávána na ledu při 4˚C. Ochranný konzervační roztok obsahuje molekuly cukrů o vysoké molekulové hmotnosti, které nepronikají do buněk, což zabraňuje otoku buněk a tím poškození orgánu. Roztok prodloužil bezpečnou dobu uchovávání jater z 10 na více než 36 hodin. Tím se prodloužila vzdálenost, na kterou mohou být játra transportována, a také doba, po kterou mohou chirurgové dělit játra bezpečně za chladu.

Operační technika

Obecně vzato je transplantace jater tzv. ortotopická metoda, tzn. vlastní játra příjemce jsou vyjmuta a dárcovská játra jsou umístěna do místa původních vlastních jater. Operace probíhá ve třech fázích: v první fázi jsou připraveny cévy jater k přerušení, druhá tzv. anhepatická fáze zahrnuje vyjmutí vlastních jater příjemce a umístění dárcovských jater včetně napojení cév a konečně v třetí fázi krev protéká novým orgánem a jsou rekonstruovány žlučové cesty.

Vývoj techniky dělení jaterní tkáně, která zajišťuje štěp pro 1 - 2 příjemce z jednoho dárcovského orgánu, rozšířilo možnosti pro malé příjemce. Možnou metodou je již použití části (segmentu) jater od živých příbuzných dárců, a bezpochyby se bude často v budoucnosti provádět.

Imunosupresivní léčba

Užití cyklosporinu jako imunosupresiva výrazně zlepšilo výsledky transplantací jater. Většina pracovišť užívá trojkombinaci léků cyklosporin, prednizon a azathioprin.

Komplikace

Komplikace po transplantaci jater spadají do dvou skupin: komplikace způsobené technickým postupem při operaci, a komplikace vyplývající z imunitní odpovědi příjemce štěpu. Technické komplikace zahrnují primární nefungování jater po operaci, krvácení, uzávěr jaterní tepny a vrátnicové žíly krevní sraženinou, zúžení zrekonstruovaných žlučovodů, popřípadě netěsnost v místě jejich napojení, a konečně pooperační infekční zánět v břišní dutině. Komplikace spojené s imunitou zahrnují tzv. rejekci (odhojení), pooperační infekce vyvolané viry, houbami i bakteriemi, útlum kostní dřeně a toxické účinky na ledviny.

Nejčastější komplikací po transplantaci jater je rejekční reakce (odhojení); vyskytuje se asi u 60% pacientů. Je charakterizována specifickým mikroskopickým nálezem ve vzorku tkáně transplantovaných jater a obvykle je spojena s abnormálními jaterními testy. Hlavním cílem rejekce je výstelka žlučovodů, a proto při těžké a neustupující rejekci dochází k destrukci žlučovodů (tzv. „syndrom mizejících žlučovodů“). Léčba rejekce závisí na její tíži. Lehká rejekce se léčí pomocí zvýšených dávek kortikoidů, střední a těžká rejekce se léčí tzv. antilymfocytárními preparáty, tj. léky namířenými proti specifickým bílým krvinkám - lymfocytům („OKT3“ nebo „ALG-antilymfocytární globulin“).

Budoucí směry transplantace jater

Vývoj v posledních 30 letech učinil z transplantace jater obvyklou metodu léčení konečného stadia jaterního onemocnění. Ačkoli dárcovství jater stabilně vzrůstá, problematická zatím zůstává imunologická diskrepance mezi potenciálními dárci a příjemci. V budoucnosti by se mělo stát běžným dárcovství části levého jaterního laloku (tzv. postranního segmentu) od živých příbuzných dárců. Dalším velkým polem v transplantaci jater je prevence jaterních onemocnění. Například pokroky v poznání infekčního zánětu jater typu C mohou vést k vývoji účinné očkovací látky proti tomuto závažnému onemocnění, což by eliminovalo potřebu transplantace jater u mnoha pacientů.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

9
1Nikol11. 4. 2012 14:06:58
Ahoj..můj otec má rakovinu ledvin..protože bral po dobu 2 let chemo v práškách..odešla mu játra.Rozhoda jsem se,že bych mu darovala.Ale netuším,kam a jak bych měla při tom postupovat..
a jaké jsou rizika pro mě a pro něj,když se vyskytnou nějaké komplikace
Děkuji..

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události