Tracheální aspirace

Tracheální aspirace je odsátí obsahu z průdušnice nebo hlavní průdušky (pozn. trachea - průdušnice, bronchus - průduška.).

Důvody: Odsávání z průdušnice se provádí nejčastěji u pacientů, kteří nejsou schopni odstranit nadbytečné nebo příliš vazké výměšky (sekrety) z dýchacích cest vykašláváním. Výměšky narušují distribuci vzduchu v dýchacích cestách a zhoršují výměnu dýchacích plynů mezi plicními sklípky a krví.

U řady nemocných však bývá významným problémem také malá účinnost kašle. Příčinou mohou být porucha vědomí různého původu (např. při celkovém znecitlivění, cévních mozkových příhodách, po úrazech), předávkování léků, nervosvalová onemocnění, slabost u těžkých poruch výživy, pooperační a poúrazové bolesti hrudní stěny a horní části břicha, tzv. obstrukční plicní onemocnění (choroby provázené akutním či chronickým zúžením průsvitu průdušek, např. průduškové astma).

Postup: Existuje řada technik, jejichž použití závisí na konkrétní situaci. Výkon je prováděn přísně sterilním způsobem. Odsává se sterilní měkkou ohebnou hadičkou s otvorem na špičce a četnými postranními otvory, na jejímž centrálním konci je postranní průduch k aktivaci odsávání. Centrální konec hadičky je napojen na odsávací zařízení. Materiál získaný odsáváním se odesílá k mikrobiologickému vyšetření (průkaz bakterií a hub) a cytologickému vyšetření (průkaz nádorových a zánětlivých buněk). Během výkonu se podává kyslík, u nemocných na dýchacím přístroji se před odsáváním podá 100 % kyslík, protože během výkonu klesá výměna dýchacích plynů mezi atmosférou a plícemi a zhorší se okysličení organizmu.

Odsávací hadičku je možné zavést několika způsoby: (1) Při transnazálním přístupu je odsávání prováděno nosem; pacient by měl být ve vzpřímené poloze, nakloněný dopředu, vyplazený jazyk je tažen přes gázu dopředu a současně je během nádechu zaváděna odsávací hadička do nosu, nosohltanu, hltanu a dále až do průdušnice. (2) Při transorálním přístupu je odsáváno cestou ústní dutiny, obvykle přes náustek. (3) U nemocných připojených na dýchací přístroj je odsávání dýchacích cest prováděnou cestou již umístěné tzv. endotracheální rourky, která je trvale zavedena ústy nebo nosem až do průdušnice a zajišťuje průchodnost dýchacích cest u nemocných, kteří jsou v bezvědomí. Nejdříve zavedeme odsávací hadičku až do průdušnice, resp. hlavních průdušek, pak během vytahování hadičky přerušovaně odsáváme. U nemocných s tzv. tracheostomií (vyústěním průdušnice navenek na krku pomocí tracheostomické rourky) je odsávací hadička zaváděna přímo.

Výkon je rizikový u nemocných s poruchami srdečního rytmu, akutním stažení průdušek např. při průduškovém astmatu nebo pokud během odsávání dochází k poklesu sycení krve kyslíkem, sledovaného na monitoru. Odsávání nelze provést přes hrtan při otoku hrtanu.

Komplikací výkonu mohou být akutní křeč hrtanu (laryngospazmus), akutní stažení průdušek (bronchospazmus), zástava dechu, poruchy srdečního rytmu, srdeční zástava, poranění výstelky dýchacích cest odsávací hadičkou s krvácením a nebo zavlečení infekce do dýchacích cest.

Kapitoly

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události