Takayasuova arteriitida (beztepová nemoc, okluzní tromboaortopatie, syndrom aortálního oblouku, arteriitida mladých orientálních žen) je zánětlivé onemocnění neznámé příčiny, postihující aortu (srdečnici) a její větve. Choroba se vyskytuje celosvětově, nicméně převažuje výskyt u mladých orientálních žen. Onemocnění začíná typicky mezi 15. až 30. rokem. V západním světě je příčinou uzávěru cév aortálního oblouku častěji ateroskleróza.
U poloviny nemocných se na začátku objevují příznaky celkového onemocnění: horečka, noční pocení, váhový úbytek, bolesti kloubů, únava. V laboratorním vyšetření je nápadná chudokrevnost a zvýšená sedimentace. V dalším období jsou pak v popředí příznaky způsobené uzávěrem aorty a jejích větví.
U druhé poloviny nemocných se objevují až pozdní cévní změny, aniž by předcházely výše uvedené systémové (celkové) příznaky.
Onemocněním jsou postiženy nejčastěji cévy aortálního oblouku. V průběhu nemoci dochází k uzávěru tepen. Následkem porušeného krevního zásobení objevují synkopy (náhle vzniklá krátkodobá porucha vědomí) a další přechodné neurologické příhody s výpadky různých funkcí - tzv. tranzitorní ischemické ataky. Dalšími příznaky mohou být klaudikace - svalové bolesti v čelisti při žvýkání nebo řeči a v pažích. Časté jsou poruchy vidění.
Při vyšetření nacházíme výrazně oslabený tep a nízký až neměřitelný tlak na postižených tepnách vycházejících z aortálního oblouku.
V akutní fázi celkových příznaků jsou podávány glukokortikoidy, např. prednison ve vysokých dávkách (60 až 100 mg/24 hod), po ústupu příznaků se dávky výrazně snižují a v léčbě je pokračováno několik měsíců. Pokud kortikoidy nejsou účinné, je podáván cyklofosfamid. Časná a intenzivní léčba kortikoidy nebo cyklofosfamidem může zmírnit dlouhodobé cévní komplikace. Je nutné léčit zvýšený krevní tlak; nejúčinnější jsou léky ze skupiny inhibitorů ACE (kaptopril, enalapril).
V pozdních stadiích onemocnění hraje významnou roli operační řešení: krevní průtok uzavřenými tepnami lze obnovit tzv. endarterektomií (odstranění vnitřní ztluštělé vrstvy tepenné stěny) nebo přemostěním zúženého úseku tepny pomocí tzv. bypassu.
U pacientů se závažnými komplikacemi, např. cévní mozkovou příhodou, srdečním infarktem, srdečním selháním, tepennou výdutí nebo těžkou hypertenzí (vysokým krevním tlakem) je pětileté přežití 50 až 70 % pacientů. U lidí bez závažnějších komplikací je prognóza výrazně lepší.