Tento syndrom, který je nazývaný také syndromem „velkého měchýře“, není doposud jasně definován.
Tento syndrom je často zjišťován u dívek s prokázaným velkým močovým měchýřem, který má hladkou a tenkou stěnu a je bez nálezu jakékoli výtokové obstrukce ( tedy blokády ). Syndrom je většinou vztahován k probíhající infekci močových cest. Zpravidla také zjišťujeme vezikoureterální reflux ( tedy zpětné pronikání moče z močového měchýře nazpět do močovodů ).
Megacystický syndrom může probíhat zpočátku bez jakýchkoli manifestních klinických příznaků. Na správnou diagnózu onemocnění se většinou přijde až při vyšetřování příčiny opakovaných infekcí močových cest.
Vyšetření vylučovací urografií ( tedy rentgenové vyšetření močového systému pomocí nitrožilně podané rentgenkontrastní látky ) při vyprázdněném močovém měchýři ukazuje normální poměry na horních močových cestách, zatímco při cystoradiografickém vyšetření ( tj. při rentgenovém vyšetření močového měchýře pomocí rentgenkontrastní látky podané přímo do močového měchýře cévkou ) může být prokázán masivní vezikoureterální reflux ( tedy zpětné pronikání moče z močového měchýře nazpět do močovodů ) s dilatací ( tj. rozšířením ) močovodů.
Účinnou léčbou může být reimplantace ureterů ( tedy vytnutí ústí močovodů do močového měchýře a jejich nové opětovné napojení do močového měchýře ) a připojená plastika močového měchýře. Dále může pomoci farmakologická léčba ( tedy podávání léků ) nebo intermitentní katetrizace ( tj. opakované přerušované zavádění cévky do močového měchýře ). V těžších případech může být nezbytné vytvoření nového náhradního močového měchýře s využitím části tenkého střeva nebo také části tlustého střeva.