Stridor je hvízdavý zvukový fenomén, charakteristický pro zúžení velkých dýchacích cest (hrtanu, průdušnice). Většinou se stridor objevuje během vdechu (inspirační stridor), spíše výjimečný je expirační stridor během výdechu. Stridor může být různě intenzivní; často je slyšitelný i na dálku, jindy pouze při hlubokém dýchání.
Stanovení diagnózy: Důležité je odlišení stridoru od zvukových fenomenů vznikajících při průduškovém astmatu (tzv. spastických zvuků - sípání), protože léčba je odlišná. Stridor je většinou hlasitější než sípání, prakticky vždy přítomný převážně během vdechu, a při vyšetření poslechem je hlasitější na krku než na hrudníku.
Příčiny: Nález stridoru je závažný a je důvodem k rychlému a pečlivému vyšetření. Může být časným příznakem blížícího se uzávěru dýchacích cest ohrožujícího život. U dětí bývá příčinou nejčastěji akutní epiglotitida (akutním infekční zánět záklopky hrtanové a přilehlých struktur bakteriálního původu - vyvolavatelem je Haemophilus influenzae) nebo krup (akutní zánět dýchacích cest virového původu), popřípadě vdechnuté cizí těleso. U dospělých mohou stridor vyvolávat různé mechanizmy, nejčastěji otok hlasivek, nádor hrtanu, vdechnuté cizí těleso nebo hnisavé ložisko hltanu vyvolávající útlak dýchacích cest zezadu (tzv. retrofaryngeální absces).
První pomoc: Při dušení, resp. hrozícím úplném uzávěru velkých dýchacích cest je nezbytným život zachraňujícím výkonem tzv. orotracheální intubace (zajištění průchodnosti dýchacích cest zavedením rourky ústní dutinou, hltanem, hrtanem přes hlasovou štěrbinu až do průdušnice), popř. tzv. tracheostomie („slavík“ - vyústění průdušnice navenek rourkou), event. ve zcela výjimečných případech tzv. tracheopunkce (napíchnutí průdušnice přes kůži silnou jehlou).
Léčba: Po akutním zajištění průchodnosti dýchacích cest následuje léčba onemocnění dle příčiny (léčba infekce dýchacích cest antibiotiky, odstranění cizího tělesa dýchacích cest endoskopicky, léčba otoku hlasivek kortikoidy, chirurgické řešení retrofaryngeálního abscesu apod.).