Onemocnění psoriatickou artritidou je artritida (tedy zánět kloubů, který je podobný jako při onemocnění revmatoidní artritidou – podrobně viz příslušná kapitola) sdružená navíc s psoriázou kůže nebo nehtů (psoriáza neboli také lupénka, latinsky psoriasis vulgaris, je jedním z nejčastějších kožních neinfekčních onemocnění, které postihuje především kůži, avšak kromě pokožky může postihovat též nehty a klouby; psoriáza postihuje přibližně 2-3% všech obyvatel v naší populaci, její výskyt může být však ještě častější, jelikož jsou projevy nemoci mnohdy nevýrazné a není často vůbec diagnostikována.). U pacientů s onemocněním psoriatickou artritidou je typický negativní výsledkem laboratorního vyšetření na přítomnost revmatoidního faktoru. U některých nemocných s onemocněním psoriatickou artritidou však můžeme nalézt přítomnost genetického znaku HLA – B27, zejména pokud dojde k současnému postižení páteře.
Přestože přesný důvod, proč psoriáza u některých lidí vzniká, není znám, jsou definovány některé vlivy, které při vzniku psoriázy hrají určitou roli. Tyto vlivy můžeme rozdělit do následujících kategorií. (A) Dědičnost – odhaduje se, že dědičnost má na svědomí vznik psoriázy asi u 30 % pacientů. Nedědí se však choroba jako taková, ale pouze náchylnost k ní. Spolu s dědičností musí být také přítomné působení provokujících faktorů, které vznik choroby vyvolají. (B) Autoimunita – při vzniku lupénky je velmi pravděpodobná spoluúčast systému vlastní obranyschopnosti organizmu. Imunitní buňky zvané T – lymfocyty (tj. zvláštní druh bílých krvinek) migrují do bazálních vrstev kůže, kde spouštějí uvolňování zánětlivých látek (tzv. cytokinů , což je označení pro skupinu menších signálních proteinů, účastnících se významně imunitní odpovědi organizmu), které podporují vznik chronického zánětu v kůži, na jehož podkladě dochází k nadměrné tvorbě nových kožních buněk a k jejich následnému olupování. (C) Vnější prostředí – vlivy vnějšího prostředí nemohou samy o sobě způsobit onemocnění psoriázou, mohou však urychlit jeho nástup nebo zhoršit jeho projevy. Mezi tyto negativní vlivy patří stres, infekce, poranění a některé léky. Dále se uvádějí klimatické (střídavý tlak, ultrafialové záření, prudké změny teploty a klimatu) a hormonální vlivy (puberta, období po porodu nebo klimakterium zhoršují zpravidla průběh onemocnění, zase naopak během těhotenství obvykle nastává zlepšení onemocnění).
Psoriáza kůže nebo nehtů může kloubní postižení předcházet nebo naopak po něm až následovat. U nemocných s nálezem séronegativní zánětlivé polyartritidy (tedy se zánětem více kloubů v těle s negativním laboratorním nálezem v krevním séru) by se určitě mělo pátrat po nepoznaném onemocnění psoriázou , je třeba cíleně pátrat po existenci dolíčkovatých nehtů a rovněž by měl být vznesen dotaz na rodinný výskyt psoriázy u pacienta. Obzvláště jsou zpravidla postiženy interfalangeální klouby (tj. klouby mezi jednotlivými články prstů), a to prstů rukou i nohou. Běžné je nesouměrné postižení velkých i malých kloubů, včetně kloubů sakroilických (tj. spojení kosti křížové a kyčelní) a také páteře. Revmatické uzlíky u pacienta s onemocněním psoriatickou artritidou nenajdeme. Vzplanutí a remise (tj. vymizení) kloubních a kožních příznaků onemocnění mohou jít souběžně. Vymizení manifestních klinických příznaků artritidy (tj. zánětu kloubů) bývá zpravidla častější, rychlejší a úplnější než při onemocnění revmatoidní artritidou, nicméně může se vyskytnout přechod do chronické artritidy s následným těžkým zmrzačením nemocného.
Stanovení správné diagnózy onemocnění psoriatickou artritidou je založeno na rozpoznání manifestních klinických příznaků choroby – tedy průkazu ložisek kožních postižení a kloubního zánětu. Při rentgenovém vyšetření pacienta prokážeme postižení distálních interfalangeálních kloubů (tj. postižení mezičlánkových kloubů prstů, které jsou vzdálenější od centrální části těla), dále resorpci terminálních prstních článků (tj. odbourávání kostní tkáně z konečných článků prstů), mutilující artritidu (tj. zánět kloubů mající za následek jejich znetvoření) a rozsáhlou destrukci a dislokaci velkých i malých kloubů v těle pacienta (tj. zničení kloubů a jejich vysunutí z normálního postavení).
Léčení onemocnění psoriatickou artritidou je zaměřeno na zvládnutí ložisek kožních postižení a kloubního zánětu. Medikamentózní terapie je prakticky totožná jako při léčbě onemocnění revmatoidní artritidou (podrobně viz příslušná kapitola) s výjimkou podáváni léků ze skupiny antimalarik (tedy léků původně určených na léčbu onemocnění malarií). Antimalarické léky totiž při léčení onemocnění psoriatickou artritidou přinášejí pouze nepatrný klinický prospěch a existují popisy jednotlivých konkrétních případů, které dokládají, že podávání těchto léků může vyvolat exfoliační dermatitidu (tedy zánět kůže spojený s jejím následným olupováním) nebo může zhoršit základní kožní postižení. Prospěšné pro pacienta může však být léčení zlatem (podrobně viz kapitola léčení revmatoidní artritidy) a také podávání léku sulfasalazinu (sulfasalazin se podává zpravidla v počáteční dávce půl gramu na každých 24 hodin, dávka se postupně zvyšuje po každých 7 dnech léčení o půl gramu na každých 24 hodin na dávku jeden gram dvakrát denně nebo někdy až na dávku 1,5 gramu dvakrát denně).
Jestliže se jedná o těžký případ onemocnění psoriatickou artritidou, pak se osvědčuje při jeho léčení podávání léku etretinátu v tabletách ústy v dávce půl až jeden miligram na jeden kilogram tělesné hmotnosti pacienta na každých 24 hodin (podává se rozdělený do dvou dávek), a některé studie ukázaly, že takováto léčba může ovlivnit i artritidu. Nežádoucí vedlejší účinky léčení tímto lékem však mohou být závažné, může se projevit jaterní toxicita (tedy postižení jater), hypervitaminóza A (tj. projevy nadbytku vitaminu A v organizmu) nebo teratogenicita (tj. podávání etretinátu může způsobit narušení vývoje nějakého orgánu nebo poruchu jeho funkce během embryonálního vývoje). Vzhledem k teratogennímu potenciálu léku etretinátu a jeho dlouhodobému přetrvávání v lidském organizmu by pacientky neměly otěhotnět v době, kdy užívají etretinát, a nejméně ještě jeden rok po jeho vynechání. Zdá se, že kombinovaná léčba – tzv. fotochemoterapie, která spočívá v podávání léku methoxsalenu ústy a v současném ozařování povrchu těla pacienta dlouhovlnnými ultrafialovými paprsky A (psoralen s UV – A – PUVA), je vysoce účinná na ložiska kožních postižení a tlumí i periferní artritidu (tj. záněty kloubů na okrajových částech těla), neovlivňuje však postižení páteře při onemocnění psoriatickou artritidou. Ložiska kožních postižení při onemocnění psoriatickou artritidou a také kloubní obtíže příznivě ovlivňuje podávání léků ze skupiny antagonistů kyseliny listové a imunosupresivní léky (tedy léky, které tlumí obranyschopnost organizmu pacienta). Účinné je zejména podávání léku methotrexatu (při podávání tohoto léku je však třeba dávat pozor, protože methotrexat je vysoce toxický), při léčbě je však nutné dodržovat přísně sledované podmínky.
Emailu
Zaregistrovat se
