Skupina onemocnění označovaná jako sexuálně přenosné chlamydiové a ureaplazmové infekce (dříve se k označení této skupiny infekčních chorob používaly nepřesné názvy jako negonokokové uretritidy, nespecifické uretritidy, mukopurulentní cervicitidy nebo nespecifické genitální infekce) je vyvolána mikroorganizmy přenosnými pohlavním stykem. Tato skupina pohlavně přenosných infekcí, ačkoliv nepodléhá v České republice povinnému hlášení, je pravděpodobně nejběžnější pohlavní chorobou na světě. Do této skupiny patří většina případů cervicitidy (tj. zánětů děložního hrdla) u žen, uretritidy (tj. zánětů močové trubice) u mužů a u pacientů obou pohlaví proktitidy (tj. zánětů sliznice konečníku) a faryngitidy (tj. zánětů hltanu).
Vyvolávajícími mikrorganizmy onemocnění z této skupiny označované jako sexuálně přenosné chlamydiové a ureaplazmové infekce jsou Chlamydia trachomatis (vyvolává zhruba 50 procent všech případů negonokokových zánětů močové trubice a většinu případů negonokokových mukopurulentních zánětů děložního hrdla) a Ureaplasma urealyticum. V celé řadě případů onemocnění z této skupiny chorob však zůstává ovšem vyvolávající příčina neobjasněna. Je nutno zdůraznit, že do této skupiny nepatří pohlavně přenosné infekce vyvolané bakterií Neisseria gonorrhoeae (tedy gonokokové infekce).
Manifestní klinické příznaky zánětu močové trubice (tedy tzv. uretritidy) u mužů se objevují obvykle v období mezi 7. a 28. dnem po proběhlém sexuálním styku, při kterém došlo k nákaze jedince. V naprosté většině případů se jedná o mírnou dysurii (tedy nepříjemnými pocity při močení) doprovázenou čirým až hlenohnisavým (tzv. mukupurulentním) výtokem z močové trubice. Výtok i ostatní klinické příznaky mohou být mírné a jsou často výraznější časně ráno, kdy ústí močové trubice bývá zalepeno zaschlým sekretem. Zevní ústí močové trubice může být při vyšetření zarudlé a zaschlý sekret může být přítomen na spodním prádle. Někdy bývá počátek onemocnění náhlý s dysurií (tedy nepříjemnými pocity při močení), polakisurií (tj. častým močením) a s hojným, hnisavým výtokem z močové trubice. Jestliže jedinec provozuje rektální či orogenitální sexuální styk s nakaženým pacientem, může se u něj v případě nakažení následně rozvinout proktitida (tj. zánět sliznice konečníku) či faryngitida (tj. zánět hltanu).
U většiny žen je průběh nákazy zcela asymptomatický (tedy bez jakýchkoliv klinických manifestních příznaků). V některých případech se u pacientek mohou objevit příznaky, jako je vaginální výtok (tj. výtok z pochvy), dysurie (tedy nepříjemné pocity při močení), polakisurie (tj. časté močení), bolest v podbřišku, dyspareunie (tj. nepříjemné až bolestivé pocity ženy v průběhu sexuálního styku), jakož i příznaky proktitidy tj. zánětu sliznice konečníku) a faryngitidy (tj. zánětu hltanu). Při klinickém gynekologické vyšetření lze nalézt zánět děložního hrdla (tzv. cervicitidu) s charakteristickým žlutavým, hlenohnisavým sekretem.
U mužů patří mezi lokální komplikace chorob ze skupiny sexuálně přenosných chlamydiových a ureaplazmových infekcí rozvoj epididymitidy (tj. zánětu nadvarlete), a to zejména při chlamydiových infekcích u mužů mladších než 35 let a rozvoj uretrální striktury (tj. zúžení močové trubice).
U žen patří mezi lokální komplikace chorob ze skupiny sexuálně přenosných chlamydiových a ureaplazmových infekcí rozvoj zánětu Bartholiniho žláz (latinsky tzv. glandulae vestibulares majores), cyst Bartholiniho žláz, salpingitidy (tj. zánět vejcovodů) a Fitzova-Hughova-Curtisova syndromu (tedy tzv. perihepatitidy, což znamená zánětu jaterního pouzdra). Infekce pobřišnice v okolí jater způsobená chlamydiemi může připomínat cholecystitidu (tj. zánět žlučníku) nebo akutní zánět pobřišnice v pravém horním břišním kvadrantu jiné etiologie. Chlamydiová salpingitida (salpingitida je závažné gynekologické onemocnění způsobené zánětem jedné nebo obou vejcovodů přímo v děloze) je stále častěji zjišťována jako významná příčina onemocnění žen v populaci a poutá pozornost na diagnostiku a léčení chlamydiových infekcí u žen.
Vážnou celkovou komplikací, která se vyskytuje častěji u mužů než u žen, je Reiterův syndrom (Reiterův syndrom zahrnuje nespecifický zánět močové trubice – tj. uretritidu, polyartritidu – tj. zánět více kloubů v těle, konjunktivitidu – tj. zánět spojivek, nebo uveitidu - neboli zánět živnatky, to zahrnuje skupinu zánětlivých onemocnění oka; uvea, neboli živnatka, je prostřední vysoce prokrvená vrstva oka, která se skládá ze tří částí, a to z cévnatky, řasnatého tělesa a duhovky). Onemocnění chlamydiová ophtalmia neonatorum (tj. konjunktivitida – tedy zánět spojivek, novorozenců vyvolaný chlamydiemi) je stále častěji zjišťováno u dětí narozených matkám trpících chlamydiovou cervicitidou (tj. zánětem děložního hrdla).
Stanovení diagnózy postižení pacienta sexuálně přenosným chlamydiovým či ureaplazmovým infekčním onemocněním lze usoudit podle manifestních klinických příznaků jak jsou uvedeny výše a rozhovoru lékaře s nemocným. Pro konečné stanovení správné diagnózy je ale rozhodující bakteriologické vyšetření, aby se vyloučilo onemocnění kapavkou u mužů (ta je vyvolána bakterií Neisseria gonorrhoeae) a jiné příčiny výtoku u žen, včetně herpetické infekce, trichomoniázy a kandidózy.
U mužů se v odebraných preparátech barvených dle Grama nalézají četné polymorfonukleární leukocyty (tj. bílé krvinky) a epiteliální buňky, ale nikoliv patogenní mikroorganizmy. V lehkých případech může průkaz zánětu močové trubice vyžadovat vyšetření moči, při němž nacházíme při mikroskopickém vyšetření více než 5 polymorfonukleárů/1000x v poli. Jestliže je diagnóza nejistá, provádí se vyšetření z první ranní porce moči. Výtěry z močové trubice obvykle poskytnou dostatek materiálu pro mikroskopické vyšetření k potvrzení diagnózy. Chlamydia trachomatis může být vykultivována při mikrobiologickém vyšetření moči přibližně pouze v polovině všech případů, ale vyžaduje to naočkování odebraného vzorku do tkáňových kultur. Zavedení specifických monoklonálních protilátek a fluorescenční vyšetření k průkazu chlamydií v genitálních sekretech umožňuje diagnostikovat Chlamydii trachomatis ve většině laboratoří. U žen se při mikrobiologickém vyšetření v preparátech odebraných z hnisavého výtoku z hrdla dělohy, které jsou nabarveny podle Grama, často nachází záplava leukocytů (tj. bílých krvinek), ale nikoliv gonokoky.
Léčení sexuálně přenosných chlamydiových a ureaplazmových infekcí, které probíhají bez komplikací, se léčí podávání antibiotika tetracyklinu, a sice v dávce 500 miligramů podávaných ústy v tabletách 4 krát denně, nebo antibiotika doxycyklinu v dávce 100 miligramů podávaných ústy v tabletách dvakrát denně. Vždy se antibiotika podávají po dobu 7 dní. U pacientů s opětovným vzplanutím choroby nebo s výskytem následných komplikací je třeba déle trvající léčení (tetracyklin se podává 4x denně v dávce 500 miligramů ústy nebo doxycyklin 2krát denně v dávce 100 miligramů ústy po dobu 21 až 28 dní). U těhotných žen by měl být tetracyklin nahrazen erytromycinem (podává se 4krát denně 500 miligramů ústy nejméně po dobu 7 dní); jestliže toto schéma není pacientem tolerováno, lze užít podávání i nižších dávek antibiotika po delší dobu.
Infekce Bartholiniho žláz může vyžadovat jejich punkci, drenáž nebo dokonce i jejich chirurgické vyříznutí. U přibližně 20 procent pacientů se vyskytuje jeden nebo více opětovných vzplanutí nemoci, které vyžaduje jejich přeléčení. Tito pacienti se stávají úzkostnými a je nezbytné je ujistit, že se nakonec přece jen úspěšně vyléčí. Chlamydiové infekce se často vyskytují společně s onemocněním kapavkou (vyvolanou bakterií Neisseria gonorrhoeae), takže v současné době je léčba s podávaním antibiotika doxycyklinu standardním postupem. V takových případech, jestliže pacient není léčen správným odpovídajícím způsobem, subjektivní i objektivní příznaky ustoupí u 60 až 70 procent pacientů v průběhu čtyř týdnů, ale u žen mohou přetrvávat a vyvolávat chronickou pánevní infekci sw příslušnými negativními následky – tj. s bolestmi, neplodností nebo s výskytem mimoděložního těhotenství.
Pacienty je třeba důrazně informovat o nutnosti sexuální abstinence (tj. nesmí mít pohlavní styk), a to do té doby, dokud není dokončena léčba a klinické příznaky onemocnění neustoupí. Vyšetřeni a léčeni mají být také všichni sexuální partneři nemocných. Léčené osoby mají být sledovány a pravidelně vyšetřovány po dobu 3 měsíců. Vyšetření krve (tzv. laboratorní serologické testy) na eventuální onemocnění syfilidou (syfilis, neboli lues či příjice je nakažlivé celkové onemocnění, sexuálně přenosné, vyvolané spirochétou Treponema pallidum) má být provedeno u všech těchto nemocných ještě před zahájením léčby a pak ještě 3 měsíce po ukončení léčby.