Ledviny slouží člověku jako filtr krve. Odpovědnost za čištění krve mají zhruba 2 miliony stavebních jednotek ledvin - nefronů. Očišťují krev od jedovatých látek, které musí být tělem vyloučeny: odpadní produkty látkové výměny jako je močovina, kreatinin a kyselina močová, jedovaté látky a léky.
Vyloučené látky nakonec odcházejí močovodem do močového měchýře, kudy poté opustí cestou močové trubice (uretry) lidské tělo. Filtrační funkce ledvin je ovšem při akutním nebo chronickém selhání ledvin značně porušena a omezena. Odpadní látky jsou pak odstraňovány z krve jen zčásti, což má za následek jejich zadržování a zvyšování jejich obsahu v orgánech.
Akutní výpadek funkcí ledvin může být následkem zranění nebo špatného prokrvování. Chronická porucha má pomalý průběh a může mít různé příčiny (ucpání vývodných močových cest, zánět ledvin atp.). Zatímco akutnímu selhání se dá relitivně úspěšně čelit léky, chronické selhání ledvin končí většinou dialýzou, při níž je krev filtrována pomocí přístrojů. Vedle filtrování krve mají ledviny i další funkce. Produkují např. řadu důležitých hormonů: renin řídí krevní tlak, erytropoetin je zodpovědný za tvorbu červených krvinek. Mimoto hrají ledviny důležitou úlohu při obměně kostní dřeně.
Příčiny selhávání ledvin jsou různé. K akutnímu selhání může dojít, když:
-ledviny nejsou dostatečně zásobovány krví. K tomuto typu akutního selhání většinou vedou extrémní situace. Pokles krevního tlaku může být například způsoben šokem, při němž nejde do ledvin dost krve. Příčinou může být i vysoká ztráta krve při úrazu nebo zranění ledvinových artérií, stejně tak jako silný nedostatek vody. Jejich funkce je poté značně omezena, případně může dojít až k obávanému selhání činnosti. Další příčinou může být i selhání srdce nebo jater.
-je přerušen odvod moče. K tomu může např. dojít, má-li muž zvětšenou prostatu, je-li močovod ucpán kamínkem, nebo tlačí-li na močovod nějaký nádor.
-ledviny jsou vnitřně poškozeny, například chorobnou imunitní reakcí nebo jedovatými látkami. Také dlouhodobé užívání léků, například proti bolestem, může ledviny velice poškodit. I zde může poté přejít zánět ledviny do chronického. Dědičnost se podílí na vzniku takzvaných cystických ledvin. Mnoho malých cyst (váčků obsahujících tekutinu) nemá v ledvině místo a stlačuje zdravou tkáň. Následkem toho jsou ledviny ve svých funkcích stále více a více omezovány - většina postižených ve věku přes 40 let trpí chronickým selháváním ledvin, a většina starších postižených je plně odkázána na dialýzu. Občas je chronické selhávání ledvin způsobeno více či méně vážnými nemocemi. Patří sem např. cukrovka (diabetes mellitus) či různé autoimunitní nemoci.
Selhávání ledvin může mít různé příznaky. Ve chvíli, kdy ledviny nepracují správně, vyvstává nebezpečí i pro jiné vnitřní orgány těla - například pro srdce nebo játra. Obecně se dají pozorovat následující příznaky:
Jsou-li ledviny citlivé na tlak, ukazuje to na nějaké jejich akutní onemocnění. Důležitý důkaz akutní nemoci dostane lékař z laboratoře. Nápadné je snížené množství vylučované moči a zvýšení krevních a močových amyláz. V krvi se hromadí odpadní produkty (močovina, kreatinin a kyseliny), podíl draslíku je zvýšen, vzniká nedostatek sodíku (nátria). Moč obsahuje bílkoviny a červené, případně bílé krvinky.
Je-li příčinou akutního selhání ledvin nedostatečné zásobení ledvin krví, je i následný diagnostický a léčebný postup jiný. Pomocí stetoskopu si může lékař ledviny poslechnout. Je-li hlavní tepna vedoucí do ledvin zúžena, slyší lékař šelest. Diagnóza může být potvrzena pomocí ultrazvuku nebo rentgenu ledvinových cév (angiografie). Velké zúžení a ucpání ledvinové tepny vyžaduje chirurgický zásah.
Chronické selhávání ledvin se nejprve neprojevuje snížením množství moči. Konečná diagnóza je proto určena až po vyšetření krve a moči. V krvi se - stejně jako u akutní formy - nacházejí ve větším množství odpadní produkty buněk (kreatinin a močovina), znatelná je i přítomnost většího množství kyselin. Dále jsou zjištěny některé nápadné změny v obsahu minerálních látek v krvi. Koncentrace kália v krvi je normální nebo mírně zvýšená, koncentrace kalcia je naproti tomu nízká. To vede příštítná tělíska (parathyreoideu) ke zvýšené tvorbě a vylučování jejich hormonu (parathormonu). Tím je aktivován vitamín D, který začne zažívacímu traktu dávat podnět k vyššímu příjmu kalcia. Mimoto začnou kosti odevzdávat kalcium do krve (což může při delším trvání nemoci vyvolat osteoporózu). Přítomnost vitamínu D je v těle pacienta s chronickou poruchou ledvin mírně snížena. Pacient má málo červených krvinek a trpí chudokrevností.
Při akutním selhání ledvin je cílem léčby podporovat ztracenou filtrační schopnost ledvin. Pacient pije pouze tolik tekutin, kolik tělo ztratilo. V některých případech je dokonce omezen pitný režim, aby došlo k udržení rezerv nátria. Pro udržení správné hladiny bílkovin v krvi dostává pacient cukr (glukózu) a další sacharidy. Do žil jsou vstřikovány směsi aminokyselin, které jsou stavebními kameny bílkovin. Léky jsou v tomto stavu pro ledviny jedovaté. Význam mají pouze léky (obvykle obsahující sloučeniny hliníku), které ve střevě váží fosfor, čímž zamezují zvýšení jeho koncentrace v krvi. Tato metoda ovšem pomáhá jen v případě, že ledviny či jiné orgány - např. srdce nebo játra - nejsou ještě příliš poškozeny a jsou alespoň částečně funkční. Jinak zbývá už jen možnost dialýzy, filtrování krve pomocí mimotělní umělé ledviny.
Chronické selhávání ledvin se většinou vyvíjí mnoho let. Pacienti by se sice měli snažit podporovat i poslední zbytky funkční tkáně a zdravě se stravovat, dodržovat pitný režim a užívat léky, nemoc bohužel i přes to ve většině případů končí dialýzou nebo transplantací ledviny.
Pacienti by se měli držet následujících rad při stravování a užívání léků:
Nátrium a voda jsou při chronickém selhávání ledvin ve velkých množstvích zadržovány v těle, čímž je velice zatěžováno srdce a hrozí srdeční selhání. Protiopatření se opírá o prostředky, které snižují obsah nátria v krvi - například diurektika. Musí se dávat pozor i na množství vyloučených tekutin a podle toho podat odpovídající dávku léků. Pacienti by se měli snažit co nejvíce se vyvarovat kália a fosfátů. Aby bylo docíleno vyššího vyvázání fosfátů, mohou být podány prostředky jako je kalciumkarbonát, kalciumacetát nebo aluminiumhydroxyd.
Chudokrevnost může být velice dobře upravována pomocí erytropoetinu, který podporuje tvorbu krvinek. V extrémních případech jsou nutné krevní transfúze. Tato metoda je ovšem účinná jen do doby, dokud je funkčnost ledvin, měřená clearancí kreatininu, vyšší než 20%. Při ještě menší funkčnosti je již nutná opakovaná dialýza, protože riziko pro ostatní orgány je již příliš vysoké. Srdeční slabost, nedostatečné močení a projevy selhávání ledvin - jen malý zlomek problémů, od kterých je pacient pomocí dialýzy alespoň částečně ochráněn.
Existují dva použitelné způsoby dialýzy: hemodialýza a peritoneální dialýza. Při hemodialýze je krev filtrována mimo tělo, v takzvaném dialyzátoru. Škodlivé a odpadní látky jsou zde odfiltrovány přes umělou membránu a nedostávají se tak krví zpět do těla. Při peritoneální dialýze je jako membrána využita pobřišnice. Do břišní dutiny je pumpován dialyzát, čistící kapalina. Jedovaté látky poté putují z míst s vysokou koncentrací (z krve) póry a kanálky pobřišnice do dialyzátu, který je následně vypuštěn. Procedura se obvykle několikrát denně opakuje. Tento typ dialýzy může pacient provádět i sám doma.
Poslední možností pro nemocné je transplantace ledviny. Po 40 letech vývoje transplantací jsou dnes ohlašovány velice dobré výsledky: pět let po transplantaci funguje ještě více než 70% transplantátů.
Bylo u mě diagnostikováno chronické selhání ledvin. Musím z toho důvodu zcela zapomenout na sport?
V žádném případě. Měl byste navštívit sportovně-terapeutickou skupinu. Tam vás naučí cviky, které jsou právě ve vašem případě vhodné. V lékařských studiích bylo dokázáno, že pomocí sportovní terapie dochází ke snižování hladiny krevního tuku v těle, čímž se dosáhne vyšší kvality života a snížení krevního tlaku.
Existují nějaké dietní rady, kterými bych se mohl řídit?
Obecně platí: Přijměte denně jen asi o 500 - 800 ml tekutin více než vymočíte. Mimoto: Omezte suché a nebo sušené ovoce a oříšky, brambory před požitím namáčejte, dávejte přednost zelenině s nízkým obsahem kália (mrkev, okurka, hlávkový salát aj.). V každém případě by vám měl váš lékař nasadit dietu odpovídající typu vašeho onemocnění.
Kolik času mi zabere dialýza?
To záleží na rozsahu poškození ledvin. Zpravidle chodí pacienti třikrát týdně do nemocnice na ambulantní hemodialýzu. V posledních letech se stále častěji přistupuje k peritoneální dialýze. Výhoda: Pacient může dialýzu provádět doma, dokonce i na dovolené, zcela sám, bez pomoci zdravotnického personálu.