Jedná se o vzácnou formu tepenného infarktu ledviny, která je charakterizována vznikem nekrózy ( tj. odumřením ) a pozdější kalcifikací ( tj. usazováním vápníku do odumřelé tkáně ) kortikální tkáně ledviny ( tj. oblasti ledvinové kůry ) a zároveň ušetřením dřeně ledvin.
Renální ( tedy ledvinová ) kortikální nekróza se může vyskytnout v každém věku. Okolo 10 procent případů se objeví u novorozenců a dětí. Více než 50 procent případů u novorozenců je spojeno s abrupcí ( tj. odtržením ) placenty. Další nejčastější příčinou je bakteriální šok. U dětí patří mezi nejčastější příčiny infekce, nedostatek mimobuněčné ( tzv. extracelulární ) tekutiny v těle, šok a hemolyticko – uremický syndrom ( tj. klinický syndrom spojený s rozkladem krve a vzestupem hladiny urey v séru ). U dospělých nacházíme mezi nejčastějšími příčinami nejrůznější komplikace těhotenství ( například odtržení placenty, tzv. placenta převis – tj. vcestné lůžko, krvácení, puerperální sepse – tj. otrava krve u žen v šestinedělí způsobená průnikem bakterií do krevního oběhu, embolizace amniotické tekutiny, nitroděložní úmrtí plodu, preeklampsie – závažná komplikace těhotenství ), které představují celkově více než 50 procent případů. Bakteriální sepse ( tj. vnitřní otrava organizmu způsobená průnikem bakterií do krevního oběhu ) je spojena s dalšími 30 procenty případů. Mezi další příčiny můžeme zahrnout hemolyticko – uremický syndrom, hyperakutní odhojování štěpu po provedené transplantaci ledvin, popáleniny, zánět slinivky břišní, různé úrazy, uštknutí hadem, a také otravy ( například otrava fosfáty nebo arzenikem ). Předpokládaný mechanizmus zahrnuje několik tělesných reakcí, mezi které patří vazospazmus ( tj. stažení průsvitu cév ), aktivaci koagulačních mechanizmů ( tj. mechanizmů systému srážení krve ), působení endotoxinů ( tj. součástí stěny bakterií ), imunologická poškození ( tj. poškození způsobená mechanizmy systému vlastní obranyschopnosti ) a přímé poškození endotelu ( tj. výstelky cév ). Reakce se velmi podobá experimentálním modelům generalizovaného Schwartzmanova fenoménu.
Odlišit akutní selhání ledvin při renální kortikální nekróze od řady dalších může být dosti obtížné. Ale na kortikální nekrózu ledvin je třeba pomýšlet vždy, jestliže se objeví náhlá oligoanurie ( tj. snížené vylučování moči až úplná zástava vylučování moči ) spojená s velkou hematurií ( tj. přítomností krve v moči ) a bolestmi v boku na postižené straně, a sice v klinických situacích uvedených výše. Horečka a leukocytóza ( tj. zvýšení počtu bílých krvinek ) jsou přítomné, i když se nejedná o sepsi. V moči nalézáme pravidelně bílkovinu, erytrocytární ( tj. z červených krvinek ), leukocytární ( tj. z bílých krvinek ) i jiné válce. V časném stádiu nacházíme zvýšenou hodnotu sérových enzymů laktátdehydrogenázy ( označované LDH ) a aspartátaminotransferázy ( označované AST ), dále bývá mírná hypertenze ( tj. pacient trpí mírně zvýšeným krevním tlakem ), ale není vyloučena ani hypotenze ( tj. nízký krevní tlak ). U přežívajících nemocných se zachovanou zbytkovou ledvinovou funkcí pak obvykle zjišťujeme akcelerovanou nebo dokonce tzv. maligní hypertenzi ( tj. extrémně zvýšený krevní tlak ).
Výše uvedené manifestní klinické příznaky v popsaných klinických situacích napovídají na diagnózu renální kortikální nekrózy. Ačkoli biopsie ( tj. odběr vzorku tkáně ledviny a jeho histologické vyšetření ) představuje svým pravidelným nálezem ložiskové nebo difúzní nekrózy tkáně jednoznačný průkaz onemocnění renální kortikální nekrózou, je přesto hlavní vyšetřovací metodou ke stanovení diagnózy ultrazvuk ( tj. monografie ), eventuálně doplněný rentgenovým vyšetřením ledvin. Nejprve takto zjišťujeme zvětšenou postiženou ledvinu, která se postupně v průběhu 6 až 8 týdnů zvolna zmenšuje až na konečných asi 50 procent původní normální velikosti. Následně se může objevit i kalcifikace ( tj. usazování vápníku ), obvykle lineárně uspořádaná, která ohraničuje ložiskový defekt v kůře ledviny.
Léčebné postupy při léčení renální kortikální nekrózy se neliší od jiných případů akutního selhání ledvin, ačkoli se můžeme setkat i s komplikovanými případy prolongované anurie ( tj. s delší dobu trvající úplnou zástavou vylučování moče ). Všechny běžně doporučované postupy při selhávání ledvin ( viz příslušné kapitoly ) jsou indikovány i zde, včetně pravidelného dialyzačního léčení ( tj. pravidelné filtrace krve připojováním pacienta na umělou ledvinu ) s cílem překlenout nezbytné období k obnovení alespoň částečné ledvinové funkce. Pouze menší část nemocných je schopna po několik měsíců trvající dialyzační léčbě částečné obnovy ledvinových funkcí. Ostatní jsou dále odkázáni na chronický dialyzační program ( tj. nutnost trvalé filtrace krve pacienta pomocí umělé ledviny ), a jedinou nadějí pro ně zůstává ledvinová transplantace ( tj. získání zdravé ledviny od jiného člověka ).
Emailu
Zaregistrovat se
