Rakovina prsu (přesněji mléčné žlázy - mammy) představuje celou čtvrtinu všech zhoubných nemocí u žen, a je u nich nejčastějším nádorem. Téměř každá devátá žena v průběhu života onemocní karcinomem prsu. Častost výskytu stoupá nejprve mezi 20. a 40. rokem života, po druhé po menopauze. Karcinom prsu je vůbec nejčastější příčinou úmrtí žen mezi 40. a 50. rokem života. Rakovina je nejčastěji rozpoznána okolo 60 let. Díky zlepšení diagnostických možností stejně jako operativní a medikamentózní léčby dochází nejen k lepší diagnostice rakoviny prsu, ale také k velmi znatelnému poklesu úmrtnosti na tuto nemoc.
Rakovina prsu se vyskytuje převážně u žen, ale ve velice ojedinělých případech i u mužů. Vyskytuje se podstatně častěji v rozvinutých, průmyslových zemích (s výjimkou Japonska, kde je tato nemoc poměrně málo rozšířená) než v rozvojových zemích. Riziko vzniku rakoviny je též zvýšeno u bílých žen. Příčinou není jen nezdravý životní styl (kouření, konzumace alkoholu, tučná strava a nadváha), ale i dědičné a hormonální předpoklady.
Část případů rakoviny prsu má dědičný základ. Byly objeveny dva geny, které při rodinném výskytu podmiňují zvýšené riziko rakoviny prsu. Vyskytla-li se u vaší matky nebo sestry rakovina prsu, zvýší se vaše riziko výskytu onemocnění až třikrát.
Nezhoubné zmnožování lalůčků mléčné žlázy a pojivových tkání, takzvaná proliferativní mastopatie, představuje také určité riziko. Nemoc byla blíže popsána ve spojení s hormonálními výkyvy při měsíčním krvácení a na základě toho rozdělena do tří stupňů. Zatímco stupeň I. a II. neshledávají odborníci nijak nebezpečným, stupeň III je již považován za předstupeň rakoviny prsu.
Příčiny změn v mléčné žláze, které souvisejí se stavem hormonů v těle ženy, jsou:
Jak dalece ovlivňuje substitutční hormonální léčba v menopauze riziko vzniku rakoviny prsu, je dosud nejasné a vedou se o tom mezi odborníky diskuse. Postmenopauzální léčba přípravky s ženským hormonem estrogenem a užívání antikoncepčních pilulek jsou považovány za rizikové faktory. I přes provedení klinických studií s mnohatisícovými počty pacientek a dlouhou pozorovací dobou zatím však nebyly získány zcela jednoznačné poznatky.
Představíte-li si na prsu kříž se středem na bradavce, vzniknou 4 kvadranty. Obzvláště často je napaden horní zevní kvadrant, který také obsahuje velkou část prsní žlázy. Pouze jen asi ve 3% případů jsou napadeny dva kvadranty nebo oba prsy současně. Často je samotnými pacientkami nalezena v prsu nějaká tvrdší bulka již při samovyšetření. Protože bohužel stále mnoho žen toto jednoduché, lehko proveditelné a život zachraňující opatření nepoužívá nebo ani nezná, je důležitým úkolem každého obvodního lékaře a gynekologa provádět při pravidelných prohlídkách pečlivé vyšetření obou prsů. Je-li nalezená bulka tvrdá a při dotyku nebolí, má nepravidelné ohraničení a dá se těžko nebo vůbec posouvat proti spodině, mohl by to být první stupeň rakoviny prsu a měla byste okamžitě navštívit lékaře. Podezřelý útvar je u více než poloviny případů (55%) hmatatelný v horním vnějším kvadrantu prsu.
Další příznaky, které byste si měla bezpodmínečně dát vysvětlit a ověřit lékařem jsou:
Další možné příčiny zvětšení uzlin, tvrdnutí a bolesti prsů jsou:
U mužů se karcinom prsu může projevit bolestí a zvetšováním prsu.
Operace
Při rozhodování o operaci je jednou z rozhodujích okolností velikost nádoru. Při malém nádoru je možno uvažovat o zákroku zachovávajícím prs, na který ovšem navazuje ozařování zbytků žlázy. Je-li nádor větší než 2 cm, musí být zpravidla amputován celý prs (mastektomie). Při sebemenším zasažení prsního svalu nádorem musí být odstraněny i jeho části.
V každém případě jsou při obou těchto zákrocích odstraněny i mízní uzliny v podpaží. Při prohlídce celé odebrané tkáně patologem může být pomocí přesného rozboru pod mikroskopem nádor zařazen a popsán (histologické vyšetření) a rozdělen do určitých stádií: při tom jsou zohledněny velikost nádoru, počet a lokalizace napadených mízních uzlin a přítomnost metastáz v ostatních orgánech a tkáních těla
Podle pokročilosti onemocnění se lékař rozhoduje pro další léčbu, s níž se začíná brzy nebo až za několik týdnů po operaci.
Hormonální léčba
Účelnost hormonální léčby závisí na přítomnosti receptorů pro pohlavní hormony, estrogeny a/nebo progesterony, v tkáni nádoru. Estrogen za normálního stavu podporuje růst prsních žláz. Vyskytují-li se tudíž odpovídající receptory na nádorové tkáni, podporuje hormon i růst nádoru.
V tom jim může zabránit podávání blokátorů receptorů, léků jako je například tamoxifen. Tím je potlačen i vývoj, růst a šíření zhoubných buněk. S hormonální léčbou se začíná zhruba 6 týdnů po operaci, a ze všech možných terapií je nejméně toxická. Připadá ovšem v úvahu jen u těch pacientek, jejichž nádorové buňky mají estrogenové receptory.
Léčba ozařováním
Ozařování je nepostradatelná součást léčby rakoviny. Obvykle je ozařován celý prs, aby bylo co nejvíce zabráněno případnému dalšímu vytvoření nádoru, a také napadené uzliny. Jedinou výjimkou jsou pacientky, které byly operovány jen kvůli velice malému nádoru (velikostí nepřesahující 1 cm), a které nemají napadené mízní uzliny. S ozařováním je obvykle začínáná mezi 5. a 12. týdnem po operaci. Léčba je prováděna celkem po dobu pěti až šesti týdnů. Samotné ozáření nebolí, může ale dojít k reakci kůže, která zčervená nebo svědí. Tyto potíže ovšem po ukončení léčby odezní.
Podle rozsahu a zhoubnosti nádoru, napadení mízních uzlin a rozsahu operace může být v některých případech nutné ozařovat také podpažní jamku (axilu). Ozáření provedené před operací má za úkol zmenšit velikost nádoru a zbavit zhoubné buňky schopnosti vytvářet dceřinné buňky a metastázy. Toto předoperační ozařování je prováděno pouze u pacientek s rozsáhlým nádorem, který by se nedal samotnou operací spolehlivě odstranit.
Pomocná (adjuvantní) terapie
Její cílem je zvýšit po odstranění nádoru šance na přežití zábranou tvorby metastáz. Pomocná chemoterapie je prováděna zpravidla u žen v menopauze, které mají rakovinou postiženy i axilární mízní uzliny. Nejčastěji používaným typem chemoterapie, která také nejvíce snižuje úmrtnost, je takzvaná CMF-terapie (cyklofosfamid, metotrexát, 5-fluorouracil), s použitím nebo bez použití kortikoidů. Terapie je prováděna po dobu 6 měsíců.
V 10 až 50% případů dochází k vedlejším účinkům jako je zvracení, vypadávaní vlasů, nevolnost, trombózy, zvyšování nebo snižování váhy. Vzhledem k postižení krvetvoby (včetně novotvorby bílých krvinek) je často také snížena imunita.
Chemoterapie se provádí u pacientek, které mají metastázy. Je indikována u žen, které:
K chemoterapii je k dispozici mnoho typů léků a jejich kombinací. Bohužel u této léčby dochází také k závažným vedlejším účinkům, které se projevují stejně jako u adjuvantní chemoterapie zvracením, nevolností, vypadáváním vlasů, průjmem, snížením váhy, změnou pigmentace kůže, a také snížením počtu bílých krvinek a krevních destiček (důsledkem je zhoršená obranyschopnost těla a poruchy srážení krve). Možnost chirurgické rekonstrukce prsu vedla v minulých 10 letech při léčbě rakoviny prsu ke změně koncepce.
Díky rozšířenému spektru možností rekonstrukce se snížily obavy ze zmrzačujícího zásahu. Plastická operace s následným zlepšením vzhledu ženy má za následek zvýšení sebevědomí a sebecenění a přispívá významným dílem k potlačení nemoci.
Rekonstrukce prsu se provádí nejčastěji mezi 3 - 6 měsícem po amputaci prsu. Teprve tím je celá léčba úspěšně dokončena. Je-li po operaci prováděna léčba ozařováním, může být rekonstrukce prsu provedena nejdříve rok po ukončení ozařování. Při chemoterapii záleží pouze na vlastním rozhodnutí pacientky, kdy si dá plastickou operaci provést.
Možná je i okamžitá plastická operace a rekonstrukce prsu, která přímo navazuje na amputaci prsu a je provedena hned po prvním odstraňujícím zákroku. U pacientek s okamžitou rekonstrukcí prsu bylo v jedné americké studii prokázáno, že nemá vliv na dobu přežití nebo tvorbu metastáz v porovnání s pozdější rekonstrukcí.
Alternativní druhy léčby
Proti rozhodnutí pro léčbu metodami alternativní medicíny (např. homeopatie), která je prováděna buď v závěru nebo současně s obvyklou léčbou, není žádných námitek. Alternativní postupy by však neměly v žádném případě nahradit “klasickou medicínu, nýbrž po dohodě s ošetřujícím lékařem ji mohou pouze doplnit.
Pooperační péče
Pooperační péče po odstranění nádoru má kvůli zvýšenému riziku dalšího nádoru nebo vzniku metastáz velice přísná pravidla. První dva roky se provádí v tříměsíčních intervalech pooperační prohlídka. Od třetího do konce pátého roku po onemocnění jsou prohlídky konány jednou za půl roku, později jednou ročně. Při kontrolách je provedeno podrobné klinické vyšetření pacientky (samozřejmostí je vyšetření prsů) a laboratorní i přístrojové vyšetření, jako například kontrola krve (krevní obraz), rentgen plic a ultrazvuk jater. Dalšími metodami jsou scintigrafie kostry a mamografie. Kontroly plic, jater a kostry slouží k pátrání po metastázách.
Zvětšené bulky v prsu a uzliny jsou téměř vždy první a nejdůležitější známky něčeho špatného. Nechte si každou nahmatanou bulku či uzlinu samostatně vyšetřit a vyjasnit - může vám to zachránit život.
Mohu důvěřovat samovyšetření?
Manuální vyšetření prsů samozřejmě nemůže plnohodnotně nahradit mamografii nebo ultrazvuk. Avšak přesto je stále ještě určitá část zhoubných nádorů objevena při samovyšetření pacientkami. Proto má tato metoda velký význam, i když ji provádíte jen jednou za měsíc. Mimo to: kdo jiný může lépe posoudit změny na vašem těle než vy sama?
Bolí mamografie?
Mamografie je vlastně rentgenový snímek prsu. Při tomto postupu musí být prs stlačen, aby bylo možno dostat co nejvhodnější obrázek. To může, v závislosti na citlivosti pacientky na bolest, být i nepříjemné.
Neměla by si žena dát udělat mamogram ještě před 35. rokem života?
Nikdy se nedá říci, který věk je pro první mamografické vyšetření nejvýhodnější. Ale výpovědní hodnota rentgenových snímků prsů žen ve věku pod 40 let byla již v mnoha výzkumech ověřována a byla ohodnocena jako nízká. Z těchto výsledků vyplynul závěr, že mamografie se jako rutinní vyšetření u žen pod 40 lety nedoporučuje.
Moje kamarádka věří, že má podstatně vyšší riziko vzniku rakoviny, protože má větší prsa. Existuje opravdu nějaký vztah mezi rakovinou mléčné žlázy a velikostí prsů?
Neexistuje jediná studie, která by to prokazovala. Ani tehdy, je-li provedena operace zmenšující prsa, neznamená to změnu rizika vzniku karcinomu. Roli hrají jiné faktory: mnoho tuku v těle, spotřeba velkého množství alkoholu a výskyt případů rakoviny prsu v rodině.
Mohou muži onemocnět rakovinou prsu?
I u mužů se vyskytují případy rakoviny prsu, ale jen velice zřídka: méně než 1 případ na 100.000 mužů (u žen onemocní zhruba každá devátá až desátá). Rizika vzniku rakoviny prsu u muže jsou nadváha a neplodnost (například v důsledku zánětu obou varlat po onemocnění příušnicemi), nebo genetické předpoklady pro vznik podobného druhu rakoviny v rodině. Projevy nemoci jsou podobné jako u žen: bulky v prsu, zvětšení prsu, změna kůže a exém, eventuelně výtok z bradavky. Také léčba odpovídá léčbě rakoviny prsu u žen: operace, chemoterapie, ozařování.