Jedná se o přítomnost bílkoviny v moči. Nejčastěji jsou používány dvě základní klasifikace proteinurie, z nichž první vychází z polohy těla:
Nejvýznamnější mechanizmy, které způsobují proteinurii jsou: 1. Zvýšená koncentrace normálních i abnormálních bílkovin v plazmě ( tzv. overflow proteinuria, která se vyskytuje například při myelocytárních leukémiích jako tzv. lyzozymuria nebo při onemocnění mnohočetným myelomem, kdy se vyskytuje tzv. Bence Jonesova bílkovina ). 2. Zvýšená sekrece bílkovin v ledvinových tubulech ( tj. ledvinových kanálcích ) – tzv. Tamm – Harsfallův protein. 3. Snížená tabulární resorpce ( tj. snížené zpětné vstřebávání v ledvinových tubulech ) fyziologicky profiltrované bílkoviny v ledvinových glomerulech ( tj. v tzv. ledvinových klubíčkách ). 4. Zvýšená propustnost poškozené glomerulární membrány pro krevní bílkoviny. Tzv. námahová proteinurie bývá zjišťována u atletů – běžců, maratónců a boxerů. Je doprovázena zvýšením hladin hormonů atecholaminů, dále hemoglobinurií ( tj. přítomností krevního barviva hemoglobinu v moči ), hematurií ( tj. přítomností krve v moči ) či dokonce myoglobinurií ( tj. přítomností svalových bílkovin v moči ).
Přesný prognostický význam intermitentní a orstostatické ( vysvětlení pojmů viz výše ) proteinurie není dosud objasněn. Řada pacientů nemá zjištěny žádné patologické změny v ledvinových funkcích a okolo 50 procent těchto proteinurií spontánně vymizí během několika roků. Nález konstantní nebo perzistující proteinurie ( vysvětlení pojmů viz výše ) je mnohem závažnější. Ačkoli je průběh onemocnění nejasný, pokud nejsou přítomny další známky postižení ledvin, jako by mohla být například mikroskopická hematuie ( tj. přítomnost krve v moči prokazatelná pouze mikroskopicky ), u mnoha nemocných zjišťujeme proteinurii po mnoho let. U řady pacientů s mnohaletým nálezem proteinurie nacházíme zároveň patologický nález v močovém sedimentu, dále hypertenzi ( tj. vysoký krevní tlak ) a zjišťujeme u nich pozvolný rozvoj selhávání ledvin.
K jednoduchému a rychlému vyšetření se používají komerčně dostupné testovací diagnostické proužky. Tato technika je citlivá do hodnot kolem 5 až 20 miligramprocent albuminu ( což je nejčastější protein v moči u chorob ledvin ). Metoda je méně citlivá při stanovování globulinů a mukoproteinů ( tedy dalších možných druhů bílkovin přítomných v moči ) a může být dokonce s negativním výsledkem za přítomnosti tzv. Bence Jonesovy bílkoviny, kterou nacházíme při mnohočetném myelomu a podobných tzv. lymfoproliferativních chorobách. Při podrobnějším stanovování jednotlivých typů močových bílkovin se provádějí vyšetření speciálními metodami jako elektroforézou, imunoelektroforézou a radioimunoanalýzou. Při nálezu konstantní a perzistující proteinurie je důležité kvantitativní stanovení proteinurie ( tj. stanovení přesného množství ztráty bílkovin v moči ) jak pro diagnózu, tak pro zhodnocení progrese onemocnění. Proteinurie se stanovuje nejčastěji jako celková ztráta bílkoviny za určitý časový interval, nejčastěji za interval 24 hodin. Fyziologická hodnota proteinurie nepřesahuje 150 miligramů za den. Jinou možností je stanovení proteinurie v náhodném vzorku moči spolu se stanovením močového kreatininu. Za normálních podmínek je poměr bílkovina / kreatinin v moči méně než 0,1. Těžká proteinurie ( to znamená ztráta více než 2 gramy na jeden metr čtvereční za jeden den nebo poměr protein / kreatinin v moči více než 2 ) je obvykle nalézána u pacientů s tzv. glomerulopatií ( tedy s postižením ledvinových glomerulů – klubíček ) vedoucí k tzv. nefrotickému syndromu ( vysvětlení pojmu viz speciální kapitola ). U tzv. primárně tubulointersticiálních onemocnění ( například u chronické pyelonefritidy – tedy chronickém zánětu ledvinové pánvičky, nebo u analgetické nefropatie – tedy nebolestivém postižení ledvin, nebo u benigní nefrosklerózy – tedy nezhoubném onemocnění ledvin vyznačeném hlavně změnami na tepénkách ledvin s následným jizvením tkáně, nebo u nefropatie při hyperkalcémii a hypokalémii – tedy postižení ledvin při vysoké hladině vápníku a nízké hladině draslíku v krvi ) je obvykle proteinurie minimální, intermitentní nebo dokonce nepřítomná.
Proteinurie je pouze příznak, který doprovází nejrůznější onemocnění, jejichž léčba je uvedena v příslušných kapitolách.
Proteinurie bývá často v dospělosti zachycena jako první nález během rutinního lékařského vyšetření u zcela symptomatických ( tj. bezpříznakových ) nemocných. Byly popsány značné rozdíly v proteinurii u jednotlivých nemocných po stránce kvalitativní, ale nebyla prokázána těsná korelace s dlouhodobou prognózou.( tedy není prokázáno, že by při větších ztrátách bílkoviny močí měl pacient jednoznačně horší prognózu ).