Jedná se o patologickou přetrvávající bolestivou erekci bez sexuální excitace.
Mechanismus vzniku priapismu není dosud plně objasněn, ale nepochybně zahrnuje složku vaskulární (tj. cévní) a neurologickou (tj. nervového původu). Nejčastěji je obviňována cévní trombóza (tj. srážení krve v cévách za živa) v oblasti pánevní. Priapismus může být sekundární po prolongované (tj. déle trvající) sexuální aktivitě, při leukémii, při srpkovité anémii či dalších hematologických onemocněních (tj. onemocněních krve), při pánevním hematomu (tj. při velkém uzavřeném krevním výronu) nebo při tumoru, při cerebrospinálních onemocněních (tj. při onemocněních mozku a míchy), jako jsou syfilis nebo tumor, nebo při infekcích a zánětech mužského genitálu ( jako jsou prostatitida – tj. zánět prostaty, uretritida – tj. zánět močové trubice nebo cystitida – tj. zánět močového měchýře, zvláště když je komplikována cystolitiázou – tj. kameny v močovém měchýři). Také používání některých léků je podezíráno, že by mohlo vést k priapismu například užívání trazodonu, chlorpromazinu, methaqualonu, prazosinu, tolbutamidu, dále některých antihypertenziv, antikoagulancií a kortikoidů. Corpora cavernosa zřídka trombotizují kompletně, obvykle obsahují tmavou žilní krev konzistence „motorového oleje“. Corpus spongiosum a glans penis nejsou postiženy. Prolongovaná erekce může následovat i po léčbě erektilní dysfunkce pomocí aplikace injekcí.
Klinicky se priapismus manifestuje bolestivou patologickou přetrvávající erekcí bez sexuální excitace.
Prognóza pacientů s priapismem z hlediska návratu normální sexuální funkce je špatná, a to i v tom případě, že je léčení promptní a efektivní.
Diagnóza onemocnění priapismem je zřejmá již podle manifestních klinických příznaků choroby. Obtížné je vyloučení všech možných patologických stavů, které k priapismu mohou vést (tedy hematologických onemocnění, cévní pánevní trombózy, pánevních tumorů, infekčních onemocnění, zánětů mužského genitálu a podobně).
Léčení priapismu je obtížné a často také neúspěšné. Neurogenní priapismus může být zmírněn kontinuální kaudální nebo spinální anestezií. Hormony estrogeny jsou neúčinné a antikoagulace (tj. podávání léků, které zabraňují srážení krve) je efektivní pouze v časných stadiích. Corpora cavernosa mohou být dekomprimována zavedením silných jehel s následnou evakuací (tj. vyprázdněním) a irigací (tj. výplachem), ačkoliv intumescence (tj. zduření) se obvykle opakuje. Vytvoření fistule tj. píštěle) mezi glans penis a corpus cavernosum bývá úspěšné a tuto pištěl lze realizovat bioptickou jehlou. Semipermanentní diverze s použitím shuntu (tj. zkratujícího spoje) ze žíly (používá se štěp ze žíly – velké safény) z jednoho nebo obou corpora cavernosa nebo cavernoso – spongiozní shunt mohou vést k úspěšné detumescenci po dobu nezbytnou k rekonstrukci pelvického (tj. pánevního) krevního oběhu. Současně musejí být léčeny základní choroby, které priapismus mohou zapřičiňovat.