Poruchy erekce ( tato porucha se označuje také termínem porucha vzrušivosti u mužů, nebo též erektilní dysfunkce či erektilní impotence ) patří mezi sexuální dysfunkce u mužů, a znamená neschopnost postiženého muže dosáhnout nebo udržet erekci uspokojivě v průběhu normálního sexuálního pohlavního styku. Přitom slovem erekce se označuje ztuhnutí penisu při pohlavním vzrušení, toto ztuhnutí je vyvoláno účinným vazokongestivním mechanizmem ( což znamená překrvením, městnáním krve v penisu při zhoršeném odtoku krve vyvolávaném stahem krevních cév ), který je zajišťovaný nervovým parasympatickým cholinergním systémem. Poruchy erekce mohou být buďto primární nebo sekundární ( tj. druhotné ). Primární poruchy erekce u mužů představují poruchy, které trvají po celý život postiženého a sexuálního zážitku v plném rozsahu tento jedinec nedosáhl v žádných situacích. Primární poruchy erekce bývají ovšem velice vzácné, a jestliže se nejedná o organickou poruchu, signalizují tyto stavy těžkou psychickou poruchu u pacienta. Jako sekundární erektilní poruchu označujeme poruchu, kterou postižený jedinec získal po určitém období normální sexuální funkce. Sekundární porucha erekce může být generalizovaná nebo omezená na určité konkrétní situace nebo určité osoby, dále pak totální nebo parciální ( podle stupně frekvence poruch ). Přestože dysfunkce se obvykle projeví v průběhu sexuální aktivity s partnerem, je účelné se postiženého zeptat, jaká je jeho erektilní funkce během masturbace ( tj. pohlavního sebeuspokojování ). V případě sekundární poruchy erekce znemožňuje tato erektilní neschopnost uskutečnění sexuálního styku ve více než ve 25 procentech všech možností.
Poruchy erekce ( tato porucha se označuje také termínem porucha vzrušivosti u mužů, nebo též erektilní dysfunkce či erektilní impotence ) patří mezi sexuální dysfunkce u mužů, a znamená neschopnost postiženého muže dosáhnout nebo udržet erekci uspokojivě v průběhu normálního sexuálního pohlavního styku. Přitom slovem erekce se označuje ztuhnutí penisu při pohlavním vzrušení, toto ztuhnutí je vyvoláno účinným vazokongestivním mechanizmem ( což znamená překrvením, městnáním krve v penisu při zhoršeném odtoku krve vyvolávaném stahem krevních cév ), který je zajišťovaný nervovým parasympatickým cholinergním systémem. Poruchy erekce mohou být buďto primární nebo sekundární ( tj. druhotné ). Primární poruchy erekce u mužů představují poruchy, které trvají po celý život postiženého a sexuálního zážitku v plném rozsahu tento jedinec nedosáhl v žádných situacích. Primární poruchy erekce bývají ovšem velice vzácné, a jestliže se nejedná o organickou poruchu, signalizují tyto stavy těžkou psychickou poruchu u pacienta. Jako sekundární erektilní poruchu označujeme poruchu, kterou postižený jedinec získal po určitém období normální sexuální funkce. Sekundární porucha erekce může být generalizovaná nebo omezená na určité konkrétní situace nebo určité osoby, dále pak totální nebo parciální ( podle stupně frekvence poruch ). Přestože dysfunkce se obvykle projeví v průběhu sexuální aktivity s partnerem, je účelné se postiženého zeptat, jaká je jeho erektilní funkce během masturbace ( tj. pohlavního sebeuspokojování ). V případě sekundární poruchy erekce znemožňuje tato erektilní neschopnost uskutečnění sexuálního styku ve více než ve 25 procentech všech možností.
Etiologické faktory jak primární, tak také sekundární erektilní dysfunkce jsou podobné. Vždy se setkáváme se špatnou komunikací. Psychologické faktory zahrnují hněv zaměřený proti partnerovi, strach z partnerova genitálu, z intimity, ztráty kontroly, závislosti na těhotenství, vinu následující po příjemném zážitku, depresi a úzkost vyvolané manželským nesouladem, stresovou životní situací, stárnutím, ignorováním norem a dohodnutých pravidel ( například frekvence a trvání styku, orálně genitální sex nebo jiné sexuální praktiky ), sexuální mýty ( například předpokládaný škodlivý efekt masturbace – tj. pohlavního sebeuspokojování, hysterektomie – tedy operačního odstranění dělohy nebo menopauzy – tj. ztráty menstruace po přechodu ).
Takzvané bezprostřední příčiny úzkosti jsou: strach ze selhání, výkonové zaměření, pozorovatelská role ( tj. sledování vlastních fyziologických reakcí ), nadměrné přání uspokojit partnera, vyhýbání se sexu nebo hovoru o sexuálních tématech. Tyto vyvolávající faktory zhoršují průběh i uspokojení a následně další vyhýbání se sexuálním aktivitám se zhoršenou komunikací pomáhá vytvářet bludný kruh problémů. Ostatní faktory zúčastňující se na vyvolání erektilní dysfunkce zahrnují neznalost týkající se sexuálních orgánů a jejich funkce ( která je často důsledkem nedostatečné informace, jež je založena na úzkosti, studu a vině ), traumatické zkušenosti v dětství a v období dospívání ( například incest – tedy pohlavní styk mezi osobami bezprostředně příbuznými nebo znásilnění ), pocity nedostatečné sexuální výkonosti, náboženská výchova, přílišná skromnost a puritánský odpor k pohlavnímu styku. Interpersonální a sociální příčiny potom zahrnují manželský nesoulad a nudu ve vztahu, nebo se mohou vztahovat k určitému místu, času, nebo ke konkrétnímu partnerovi. Je třeba zde poznamenat že, i když se podaří prokázat biologické faktory jako příčinu poruchy erekce u postiženého jedince, jsou sekundární psychogenní prvky téměř vždy přítomny také.
Primární erektilní dysfunkce je v naprosté většině případů vždy důsledkem vnitřních psychických faktorů ( tedy psychických poruch ) postiženého pacienta. Jenom ve velmi ojedinělých případech mohou být příčinou biologické faktory, které většinou bývají spojené s nízkými koncentracemi hormonu testosteronu v organizmu postiženého jedince a odpovídajícími poruchami na ose hypotalamus – hypofýza – gonády ( tedy na aktivačním systému k produkci hormonů v těle, který tvoří osa hypotalamus – tj. část mezimozku, hypofýza – tj. podvěsek mozkový, gonády – tj. pohlavní žlázy ). Ve vzácných případech lze jako příčinu poruchy erekce nalézt cévní abnormality ( tj. vady na krevních cévách ). Vnitřní psychické faktory zahrnují nenormální strach z vagíny ( tj. z ženské pochvy ), pocity viny spojené se sexem, strach z intimity nebo depresivní stavy. Pokud jde o sekundární příčiny, jsou až v 50 procentech případů psychogenní. Přechodná epizoda erektilní poruchy z jakékoliv příčiny může mít za následek vznik druhotných psychologických faktorů, které jsou později označeny jako „bezprostřední příčina“ ( vysvětlení viz výše ). Erektilní dysfunkce může být situační a může se týkat místa, času, určitého partnera, předpokládaného selhání v soutěživém vztahu nebo porušeného sebehodnocení.
Biologické příčinné faktory poruch erekce u mužů zahrnují celková onemocnění ( jako je například diabetes mellitus – tj. cukrovka, což je nejčastější organická příčina erektilní dysfunkce, dále onemocnění syfilis – tj. pohlavní choroba, alkoholismus, závislost na psychotropních látkách – tj. na lécích nebo drogách, hypopituitarismus - - jedná se o sníženou funkci, při které je nedostatečná produkce jednoho nebo více hormonů adenofypofýzy, tj. předního laloku hypofýzy, což je žláza podvěsek mozkový, a hypotyreóza – tj. snížená funkce štítné žlázy ), dále místní poruchy ( například kongenitální abnormity – tj. vrozené vady a zánětlivá onemocnění genitálu – tj. pohlavního ústrojí ), vaskulární – tj. cévní poruchy, jako jsou například aneurysma aorty – tj. výduť srdečnice, tedy hlavní tepny v těle a ateroskleróza – tj. degenerativní onemocnění stěny tepen tzv. kornatění tepen, které vzniká v důsledku ukládání tukových látek do stěny tepny ( tzv. Lerichův syndrom, což je uzávěr dolní části břišní aorty a/nebo obou společných pánevních tepen na aterosklerotickém podkladě ), neurogenní poruchy ( tedy neurologická onemocnění jako jsou například roztroušená skleróza, postižení míchy, mikroadenóm – tedy drobný nádor hypofýzy s nadměrnou produkcí a s vysokou hladinou hormonu prolaktinu v krvi pacienta a kardiovaskulární selhání ).
Mezi biologické příčinné faktory erektilní dysfunkce u mužů dále patří užívání některých léků, jako jsou léky ze skupiny antihypertenziv – tj. léky mající účinek na snížení krevního tlaku, nebo uklidňujících léků, anxiolytik ( tj. léků proti depresím ) nebo léku amfetaminu ( což je návyková povzbuzující látka ), a také některé chirurgické operační zákroky jako například sympatektomie ( což znamená chirurgické přetětí sympatických nervových vláken, většinou v bederní oblasti, sympatikus zužuje cévy, a proto jeho „vyřazení“ způsobí jejich rozšíření s následným zlepšeným prokrvením ).
Prostatektomie ( tedy chirurgické odstranění prostaty ) a kastrace ( tedy operační odstranění varlat ) vyvolávají u různých jedinců variabilní účinky. K poruše erekce většinou nedochází u pacientů po provedení transuretrální prostatektomie ( tj. po odstranění prostaty endoskopickou cestou prováděnou skrz močovou trubici ), zatímco po perineální prostatektomii ( tj. po operačním odstranění prostaty perineálním přístupem, jako perineum se v anatomii člověka označuje silná svalnatá oblast mezi konečníkem a pohlavním orgánem - u žen pochvou, u mužů šourkem ) se erektilní poruchy dostavují téměř ve všech případech. Nicméně bez ohledu na typ provedené operace, po prostatektomii je velmi častá retrográdní ejakulace ( což je stav, kdy při orgasmu dochází k vypuzení spermií zpětně do močového měchýře namísto jejich výstřiku penisem ven z těla ). Poruchy erekce nemusejí nezbytně záviset na věku postiženého a nemusejí se objevit ani v sedmém a osmém deceniu ( tj. ani u muže ve stáří 70 nebo 80 let ). I když množství a kvalita ejakulátu postupně klesá s rostoucím věkem jedince, a s tím klesá současně také sexuální napětí a potřeba muže ejakulovat, schopnost erekce může být u jedince plně zachována až do vysokého věku.
Manifestním klinickým příznakem poruchy erekce u mužů je neschopnost jedince dosáhnout nebo udržet erekci penisu po uspokojivou dobu během normálního sexuálního styku.
Stanovení diagnózy poruchy erekce u jedince je zřejmá již na základě klinických obtíží. Obtížnější je ale stanovení vyvolávající příčiny poruchy erekce. Psychické faktory jako příčina přicházejí v úvahu, jestliže postižený jedinec trpí situační erektilní impotencí, ale přitom má schopnost ranních erekcí a může dosáhnout slušné erekce v průběhu masturbace. Protože je možná kombinace biologických a psychologických faktorů, je třeba stanovit, jestli jsou psychické faktory primární ( tedy prvotní ) nebo sekundární ( tedy druhotné ). Neschopnost dosáhnout erekce za každých okolností vyžaduje pátrání po možných organických příčinách této poruchy. Je nezbytné nejdříve provést celkové lékařské vyšetření včetně zjištění, zda postižený jedinec neužíval alkohol nebo drogy, dále je nutné pečlivé vyšetření genitálu ( tj. pohlavních orgánů ), neurologické vyšetření a je třeba se zaměřit na možné příznaky vaskulární ( tedy postižení krevních cév ) a endokrinní ( tedy poruchy tělesné soustavy žláz s vnitřním vylučováním hormonů ).
Z laboratorních vyšetření je nutné vyšetření glukózové tolerance, vyšetření celkového i volného testosteronu, hladiny luteinizačního hormonu, folikulostimulačního hormonu a hladiny hormonu prolaktinu, nejlépe v 9 hodin ráno, aby se vyloučily všechny výkyvy hladin hormonů, které mohou být fyziologicky dané denním rytmem. V takových případech, kde je vyvolávající příčina nejasná, je důležité vyšetření tzv. noční penilní tumescence ( což je označení pro ztopoření penisu v průběhu spánku nebo při probouzení ). Tyto stavy totiž doprovázejí tzv. REM – fázi spánku ( což je fáze spánku, která je charakterizovaná právě rychlými pohyby očí, nízkoúrovňovou svalovou aktivitou a nízkoproudým EEG – tj. elektroencefalogramem, přitom REM znamená česky rychlé pohyby očí ). Chybění stavů tumescence v průběhu REM – fáze spánku silně podporuje, i když jednoznačně nepotvrzuje, úvahu, že se u jedince jedná o organickou příčinu erektilní dysfunkce. Počet erekcí, trvání každé z nich a velikost penilní vazokongesce ( vysvětlení viz výše ) v průběhu noci – to vše může být vyhodnoceno a na základě zjištěných výsledků může být stanovena erektilní kapacita vyšetřovaného jedince.
Je důležité odstranit artefakty ( tj. nepřesnosti ) vznikající při monitorování celonočního spánku, a sice nejlépe přímým pozorováním.
Psychicky vyvolaná erektilní dysfunkce u postiženého pacienta může velmi příznivě reagovat na krátkodobou psychoterapii, která je zaměřená na sekundární vyvolávající faktory ( viz výše ). Každé léčebné úsilí by mělo zahrnovat do terapeutického programu i pacientovu partnerku. Prvním krokem je podrobné klinické i laboratorní vyšetření a po něm informace o psychogenní příčině. Edukace ( tedy poučení pacienta ) obsahující střízlivý pohled na řadu pacientových mýtů a možných dezinformací, která pomůže ustanovit nenaléhající a oboustranné uspokojení přinášející příznivou atmosféru, může být v celé řadě případů postižení jedince erektilní dysfunkcí dostatečným terapeutickým zásahem. Mezi specifické techniky patří třístupňová cílená metoda Masterové a Johnsona, obsahující tři postupné kroky: uspokojení získané negenitální stimulací ( tedy sexuální dráždění mimo dotýkání se pohlavních orgánů ), uspokojení získané genitální stimulací ( tedy sexuálním drážděním s dotýkáním se pohlavních orgánů ) a běžné kostální aktivity ( tedy běžný pohlavní styk ). Jestliže v průběhu šesti sezení se nedostaví příznivé léčebné výsledky, je nezbytné uvážit specializovanou sexuologickou konzultaci. V takovém případě, jestliže při fyzikálním vyšetření jsou nalezeny biologické nenormality, se následné léčení orientuje na léčbu zjištěného vyvolávajícího onemocnění.
Pokud jsou nalezeny u nemocného s erektilní dysfunkcí nízké koncentrace hormonů androgenů ( tedy nacházíme hladinu nižší než 300 nanogramů ve 100 mililitrech ), měla by být zahájena léčba s použitím hormonu testosteronu, který se podává injekčně nitrosvalově v dávce 200 miligramů po každých dvou týdnech po dobu 3 až 4 měsíce ( nejdříve však musí být vyšetřeny u pacienta sérové koncentrace hormonů prolaktinu, folikulostimulačního hormonu a luteinizačního hormonu, protože hyperprolaktinémie – tedy vysoká hladina hormonu prolaktinu v krvi – může být úspěšně léčena podáním léčivého přípravku bromocriptinu ). Přitom někteří pacienti dávají před injekčním nitrosvalovým podáním tohoto léků přednost použití subkutánních ( tedy podkožních ) testosteronových pelet. V některých případech poruchy erekce u mužů může být úspěšná také krátkodobá placebová odpověď na ústy podávaný lék testosteron. Lze usuzovat, že podání hormonu testosteronu zvyšuje u mužů sexuální touhu, obzvláště spontánní sexuální fantazie. U mužů s erektilní dysfunkcí, kteří nereagují na léčbu psychoterapií, nebo u kterých výsledek vyšetření noční penilní tumescence ( vysvětlení viz výše ) ukazuje na přítomnou organickou poruchu, je možno léčebně aplikovat intrakavernózně ( tedy do tzv. kavernózních těles, tak se označují struktury v penisu, které se při erekci plní krví ) injekce léků papaverinu a fentolaminu nebo prostaglandinu E.
Jestliže je cévní zásobení penisu dostatečné, po takové injekci výše uvedených léků se objeví bezprostředně u pacienta výrazná erekce trvající nejméně po dobu jedné hodiny ( přitom tato léčebná metoda může být použita také diagnosticky, a sice k odhalení možných přítomných vaskulárních – tedy cévních – poruch v zásobení pacientova penisu ). V takovém případě, jestliže byl výše uvedený léčebný postup úspěšný, pacient se naučí aplikovat si injekce sám. Pokud postupuje pacient správně, jedná se vždy o prakticky nebolestivou léčebnou proceduru. Ejakulace ( tedy vlastní výron semene ) není tímto postupem nijak ovlivněna. Možnými nežádoucími účinky mohou být tzv. priapismus ( priapismus je označení pro poměrně vzácný stav přetrvávající bolestivé nepříjemné erekce, vznikající obvykle bez předchozích erotických podnětů a trvající déle než 2 hodiny ), dále vznik penilních plaků ( tj. přítomnost vazivových ztluštění, která je možno odhalit při vyšetření pacienta jako hmatná ložiska na penisu ) nebo Peyronieho choroba ( neboli tzv. Morbus Peyronie je onemocnění charakterizované přítomností fibrózních – tj. vazivových - plaků v tunica albuginea penisu ( kavernózní tělesa jsou obalena silnou vrstvou vaziva, která se nazývá tunica albuginea ). Jestliže ovšem erektilní impotence u postiženého jedince nereaguje na žádný z uvedených postupů, může být s úspěchem implantována penilní protéza.
Emailu
Zaregistrovat se
