Plyn se ve střevě vyskytuje jako následek (1) polykání vzduchu (aerofagie); (2) střevní produkce; nebo (3) pronikání z krve do průsvitu střeva.
Aerofagie (polykání) malého množství vzduchu při jídle a pití je normální jev, ale někteří lidé nevědomky polykají opakovaně dávky vzduchu i při jiných příležitostech, zejména při úzkosti. Většina spolykaného vzduchu se pak odstraní říháním; pouze malá část se dostane do tenkého střeva.
Množství vzduchu přicházejícího ze žaludku do tenkého střeva je zjevně ovlivněno polohou těla. Protože jícen ústí do žaludku v jeho zadní horní části, odstraní pacient ve stoje nadbytečný vzduch převážně říháním. V poloze vleže na zádech je vzduch v žaludku vypuzen do dvanáctníku (počátečního úseku tenkého střeva). Také nadměrné slinění může způsobit zvýšené polykání vzduchu a může být i spojeno s různými poruchami horní části zažívací roury (např. peptickým vředem žaludku či dvanáctníku), kouřením, žvýkáním žvýkaček, stavy vyvolávajícími nucení na zvracení anebo se špatně sedícím umělým chrupem. Říhání se přítomno při užívání tzv. antacid, tj. léků snižujících žaludeční kyselost (např. „jedlé sody“).
Plyn se ve střevním průsvitu produkuje několika mechanizmy. Látkovou přeměnou mikrobů ve střevě vzniká značné množství vodíku, metanu a kysličníku uhličitého. Vodík vzniká z látek, které mohou kvasit v tlustém střevě, např. z cukrů. Vodík se vytváří hojně po určitých druzích ovoce nebo zeleniny (např. po fazolích) obsahujících nestravitelné cukry, a u pacientů s poruchou vstřebávání živin v tenkém střevě (malabsorpcí), např. u osob s nesnášenlivostí mléčného cukru.
Metan se vytváří v tlustém střevě látkovou přeměnou bakterií z látek tělu vlastních; potrava prakticky neovlivňuje míru jeho produkce. Tvorba metanu v tlustém střevě je pravděpodobně dána dědičně, a míra, s jakou se tvoří, trvá od dětství po celý život.
Kysličník uhličitý také může vznikat při látkové přeměně střevních bakterií, ale jeho důležitějším zdrojem je reakce hydrouhličitanových iontů s ionty vodíku. Ionty vodíku pocházejí buď z žaludeční kyseliny, nebo se uvolňují z jídla při trávení tuků. Kysličník uhličitý se rychle vstřebává do krve a zabrání tak nadměrnému vzedmutí.
Plyn proniká (difunduje) mezi střevním průsvitem a krví směrem, který závisí na na rozdílu tlaku plynu v obou těchto prostředích.
Plyn se odstraňuje říháním, pronikáním ze střeva do krve difúzí a pak vydýcháním plícemi, látkovou přeměnou bakterií a odchodem plynů řití (flatus).
Je rozšířena představa, že nadměrné množství plynů vyvolává bolesti břicha, nadýmání, vzedmutí břicha, říhání a nadměrný únik plynů konečníkem. Neprokázalo se však, že by nadměrné množství střevních plynů skutečně s těmito obtížemi souviselo; pravděpodobně se mnoho příznaků přisuzuje „plynatosti“ neprávem. Příčinou obtíží u nemocných majících problémy s plynatostí by pravděpodobně mohla být zvýšená citlivost střeva. Poruchy v rytmickém stahování střevní svaloviny mohou přispět k rozvoji dalších příznaků, a přítomnost plynu ve střevě může být jen provokujícím činitelem nebo nemusí při vzniku příznaků hrát vůbec žádnou roli.
Opakované říhání svědčí pro aerofagii. Někteří nemocní dovedou vyprodukovat několik říhnutí na povel; jde u nich o nevědomé opakované vniknutí vzduchu do jícnu, často v závislosti na stresu.
Při „syndromu lienální flexury“ uvízne spolykaný vzduch ve slezinném ohbí tračníku a může vyvolat vzedmutí celého břicha. Vznikne pocit plnosti v levé horní části břicha. Úleva nastane vyprázdněním stolice nebo odchodem plynů.
Nadměrný odchod plynů řití (flatulence): Množství a frekvence pasáže plynů je značně variabilní. Často lidé, stěžující si na flatulenci, mají nesprávnou představu o tom, co je norma. Objektivní zaznamenávání frekvence odchodu plynů tedy musí být prvním krokem při zhodnocení stesků na nadměrnou plynatost.
Protože příznaky „nadměrných plynů“ jsou tak nespecifické a běžně se překrývají s příznaky dráždivého tračníku (viz. článek) i s příznaky řady dalších onemocnění, jsou nezbytným vodítkem pro lékařovo hodnocení pečlivě zjištěné údaje z předchorobí. Není pravděpodobné, že by dlouhodobé příznaky u mladé a jinak zdravé osoby bez ubývání na hmotnosti byly vyvolány nějakou vážnou organickou chorobou. Pečlivější vyšetření zasluhuje starší osoba, především objeví-li se nějaké nové obtíže, než se začne léčit skutečná anebo domnělá „nadměrná plynatost“.
Zbavit pacienta říhání, nadýmání a vzedmutí břicha je obtížné, protože většina obtíží je způsobena buď aerofagií, anebo nadměrnou citlivostí vůči normálnímu množství plynu ve střevech. Je nutno se pokusit omezit aerofagii. Protože aerofagie může být způsobena nadměrným sliněním, je třeba omezit všechny příčiny, které jej mohou vyvolat: (1) žvýkání žvýkaček; (2) kouření; (3) onemocnění horní části zažívacího ústrojí (např. peptický vřed žaludku a dvanáctníku; (4) všechny stavy provázené nucením na zvracení, a tím reflexním (bezděčným) sliněním. Jestliže je říhání spojeno s pitím nápojů sycených kysličníkem uhličitým anebo s užíváním tzv. antacid, je třeba je vyloučit.
Mechanizmus opětovného říhání je třeba vysvětlit a prokázat. Jestliže aerofagie působí obtíže, pak stisknutí tužky mezi zuby sníží počet nevědomých nebo navyklých polknutí a prolomí bludný kruh aerofagie - břišní nevůle - říhnutí - úleva.
Je možné vyhnout se pokrmům obsahujícím nevstřebatelné cukry. Z diety pacientů s nesnášenlivostí mléčného cukru je třeba vyloučit mléčné výrobky. K dietě můžeme přidat nestravitelné látky, např. vločky, abychom zvýšili rychlost průchodu tráveniny tlustým střevem; u některých pacientů to však obtíže spíše zhorší.
Zřetelná úspěšnost některého léku nebyla prokázána. U některých nemocných se osvědčily látky zvyšující frekvenci vyprazdňování žaludku a napětí dolního jícnového svěrače, např. Cerucal.
EVA HEKOVA 4. 9. 2012 10:02:12
Emailu
Zaregistrovat se
