Plicní onemocnění vyvolaná dráždivými plyny

Dráždivé plyny vyvolávají akutní nebo chronické onemocnění dýchacích cest a plic. Obvykle jde o profesionální choroby. Mezi důležité průmyslové dráždivé plyny patří chlór, fosgen, kysličník siřičitý, sirovodík, kysličník dusičitý a amoniak.

Mechanizmus působení dráždivých plynů: Stupeň poškození dýchacích cest závisí na množství vdechnutého dráždivého plynu a na jeho fyzikálně-chemických vlastnostech. Např. chlór a amoniak zpočátku vyvolávají podráždění sliznice horních dýchacích cest (nosní dutiny, hltanu), ale pokud se oběti nepodaří rychle uniknout od zdroje plynu, postihují i nižší a hluboko uložené úseky dýchacích cest a plicní tkáně. Jiné plyny (např. kysličník dusičitý používaný při sváření a plnění sil) nevyvolávají varovné příznaky postižení horních dýchacích cest a proto častěji způsobí těžkou bronchiolitidu (zánět průdušinek - koncových úseků dýchacích cest před vyústěním v plicní sklípky) a otok plic.

Kapitoly

Subjektivní příznaky a objektivní nález

Působení dráždivých plynů se projeví pálením očí, nosu a hrdla. Podráždění dolních dýchacích cest (průdušnice a velkých průdušek) se projeví dušností, kašlem, vykašláváním krve (hemoptýzou), zvracením, popř. zvukovými dýchacími fenomény (pískáním) zejm. během výdechu. Bronchiolitida a otok plic se často projeví dechovou tísní s nedostatečným okysličováním organizmu (poklesem tlaku kyslíku v tepenné krvi). Od expozice do rozvoje příznaků plicního otoku může uplynout až 12 hodin.

Na rentgenovém snímku se nejzávažnější formy nemoci projeví skvrnitými nebo splývajícími stíny v plicní tkáni, odpovídající konsolidaci plicní tkáně při otoku plic.

Většina pacientů se po masivní jednorázové expozici dráždivým plynům zcela uzdraví. Nejzávažnější komplikací je nasednutí bakteriální infekce, zejm. v oblasti dolních dýchacích cest a plic.

Prevence a léčba

Nejúčinnější prevencí je opatrnost při manipulaci s plyny a chemikáliemi. Při práci s vysoce nebezpečnými plyny chráníme dýchací ústrojí plynovými maskami s vlastním zdrojem vzduchu.

Léčba akutní masivní expozice dráždivým plynům je zaměřena na udržení životně důležité výměny krevních plynů (kyslíku a kysličníku uhličitého) tak, aby bylo zajištěno dostatečné okysličení organizmu. V lehčích případech podáváme kyslík, bronchodilatancia (léky rozšiřující průdušky, např. Berodual, Spophyllin aj.) ústy nebo inhalačně, kortikoidy (hormonální přípravky se silným protizánětlivým účinkem, např. Prednison), někdy preventivně antibiotika. V případech masivní expozice dráždivým plynům projevující se dechovou tísní je nutné umělé dýchání (řízená ventilace) přístrojem.

Chronická expozice dráždivým plynům

Chronická trvalá nebo občasná málo intenzivní expozice dráždivým plynům nebo parám chemických látek může vyvolat nebo urychlit rozvoj chronického zánětu průdušek (bronchitidy).

Přehlédnutelná není ani skutečnost, že některé chemické látky působí prokazatelně jako karcinogeny (vyvolávají zhoubné nádorové bujení), kdy branou vstupu jsou plíce a výsledkem mohou být nádory plic (např. při expozici bischloromethyléteru nebo některým kovům) i jiných částí těla (např. tzv. angiosarkom jater po expozici vinylchloridu).

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události