Paroxysmální (záchvatovitá) fibrilace síní je jednou z forem poruchy srdečního rytmu zvané fibrilace (míhání) síní - viz. článek Trvalá fibrilace síní. Vzniká obvykle na podkladě srdečního onemocnění, normální nález na srdci je však u těchto pacientů častější než při chronické fibrilaci.
Sporadické, avšak dramatické změny srdeční frekvence mohou vést k velmi závažným důsledkům pro krevní oběh a tudíž často závažnějším příznakům než u chronické formy onemocnění.
Předcházení záchvatům pomocí medikamentózní léčby se ukázalo neúčinné. Nejúčinnějším lékem je amiodaron.
U menšího počtu nemocných může ke vzniku záchvatů, vznikají-li například v klidu nebo spánku, přispívat zvýšená aktivita bloudivého nervu; u těchto nemocných podáváme dizopyramid.
Častější jsou záchvaty fibrilace vyvolané zvýšenou aktivitou adrenergní části autonomního nervového systému (při zátěži), které lze léčit β - blokátory (metipranolol, atenolol).
Riziko embolie je u paroxysmální fibrilace pravděpodobně ještě vyšší než při trvalé fibrilaci, nicméně účinnost preventivní antikoagulační léčby proti srážení krve (preparáty Warfarin, Pelentan) nebyla u záchvatovité fibrilace jednoznačně prokázána.