Noroviry jsou jedním z nejčastějších vyvolavatelů průjmových onemocnění u dětí i dospělých. Norovirus (jinak také tzv. Norwalský virus, který byl poprvé objeven ve městě Norwalk v USA) je virus z čeledi Caliciviridae, který je velmi nakažlivý. Noroviry jsou neobalené jednovláknité RNA – viry, jejichž typický vzhled umožňuje rozpoznání přítomnosti norovirů ve vzorku při jeho zobrazení v elektronovém mikroskopu.
Noroviry se řadí svojí velikostí 25 až 35 nanometrů k nejmenším známým virům. Jsou to viry bez obalu, velmi odolné vůči okolnímu prostředí. Přežívají klidně i teploty až 60 stupňů Celsiovy stupnice a také mráz až minus 20 °C. Jsou dále odolné vůči dezinfekčním prostředkům. Noroviry jsou velmi agresivní a velmi rychle se šířící. Norovirem se může nakazit člověk v kterémkoliv věku, a to v průběhu celého roku. Nejčastěji se ovšem nákaza noroviry vyskytuje v podzimních a zimních měsících, odtud často používaný název „virus zimního zvracení“. Tento fakt však doposud není vědecky objasněn. Protože se ale v chladnějším ročním období mnoho lidí zdržuje více v budovách než venku, předpokládá se, že to může být příčinou rychlejšího šíření noroviru v podzimních a zimních měsících.
Norovirové infekce, na rozdíl od infekcí způsobených skupinou rotavirů, postihují především starší děti a dospělé. Jsou nejčastějšími nebakteriálními původci epidemií (tj. hromadného výskytu nakažlivých onemocnění) v kolektivních zařízeních pro děti a seniory. Vysoké epidemiologické riziko těchto infekcí je způsobeno několika faktory. Pro vyvolání manifestní infekce postačuje velmi nízká infekční dávka, již 10 až 100 virionů je schopno vyvolat onemocnění. Přitom ve stolici nemocného člověka je vylučováno obrovské množství infekčních virových částic (109-11/ml stolice). Virus je přítomen i ve zvratcích, stolicí je vylučován stolicí zpravidla po dobu 2-15 dní, avšak u imunokompromitovaných nebo onkologických pacientů byl detekován ve stolici až 140 dní. Norovirové infekce se vyskytují na celém světě, a to celoročně bez výraznějších sezónních výkyvů.
Přenos nákazy probíhá kapénkovou infekcí (kapénky se uvolňují z pacienta do okolí při kašli nebo zvracení). Vzhledem k velmi nízké infekční dávce je možné se nakazit i prostřednictvím infekčního aerosolu vzniklého např. při zvracení nebo defekaci s následným spláchnutím WC. Zdrojem nákazy se mohou stát potraviny i pitná nebo užitková voda kontaminovaná střevním obsahem. Virus je ve vnějším prostředí poměrně odolný, ve vodě si zachovává infekčnost až 14 dní, na hladkých neporézních površích při nízkých teplotách a dostatečné vlhkosti zůstává infekční až 10 dní. Přítomnost norovirů byla prokázána v odpadních vodách, v povrchové, pitné, bazénové i mořské vodě. Typickým vehikulem nákazy jsou mořští měkkýši chovaní v kontaminované vodě, neboť v jejich těle dochází ke koncentraci virů. Virus je inaktivován chlórovými dezinfekčními přípravky do 30 minut, avšak může si zachovat infekčnost v potravinách po nedostatečné tepelné úpravě. Infekce noroviry se rychle šíří v uzavřených komunitách (jako jsou školy, školky, nemocnice, domovy důchodců a podobně) a může přejít až do stavu epidemie, kdy je potom nutné postupovat podle protiepidemických opatření.
Stanovení diagnózy postižení pacienta norovirovou infekcí spočívá na zjištění přítomnosti výše uvedených charakteristických klinických příznaků u postiženého jedince. Tedy rozpoznání, že pacient je postižen tzv. gastroenteritidou (tedy zánětem sliznice žaludku a střev). Přesná příčina náhlého zvracení a průjmů se většinou nestanovuje, protože onemocnění zpravidla rychle odezní. Pokud přece chceme noroviry jako původce probíhajícího onemocnění prokázat, je možno provést sérologická vyšetření krve nemocného nebo provést molekulárně genetická vyšetření s průkazem přítomnosti norovirové nukleové kyseliny. K průkazu infekce z klinického materiálu se v laboratoři využívají metody přímé detekce. Nejvhodnějším materiálem pro vyšetření je stolice odebraná v akutní fázi onemocnění v množství přibližně 1cm3 (velikost lískového oříšku), 1ml pokud je stolice tekutá. Ve specializovaných laboratořích je k dispozici přímá diagnostika norovirů ze stolice metodou elektronové mikroskopie. Touto metodou lze na základě morfologie virových částic detekovat i další přítomné původce virových gastroenteritid.
V případě kontaminace vody, ať už pitné, užitkové, odpadní či přírodní, lze i v tomto materiálu detekovat přítomnost virů. Ve vodě bývá o několik řádů nižší koncentrace virů než v klinickém materiálu, proto běžně používané metody pro diagnostiku ze stolice nemají pro tento účel dostatečnou citlivost. Před vlastní analýzou je proto nutné vyšetřovanou vodu v několika krocích speciálními postupy upravit tak, aby se koncentrace přítomných částic ve vzorku výrazně zvýšila. Ani při použití koncentračních postupů a použití nejcitlivější detekční metody však není vždy možné přítomnost malého počtu virů ve vodě zachytit.
Člověk se může nakazit po pozření již 10-100 virových částic rozptýlených ve sklenici vody o objemu 200ml. Pro izolaci RNA se používá vzorek o objemu přibližně 1000x menším, takže je vysoká pravděpodobnost, že ve vyšetřovaném vzorku o takto nízké koncentraci virů nebude přítomna ani jediná infekční částice, přestože ve sklenici vody viry přítomny jsou. Vyšetřením většího počtu vzorků se pravděpodobnost záchytu zvyšuje, ale navyšuje se násobně i cena tohoto vyšetření. Z toho důvodu je vyšetřování vody na přítomnost virů problematickou záležitostí a spíše se doporučuje pouze vylučovat přítomnost bakterií.