Syndrom mnohočetné endokrinní neoplazie neboli mnohočetné endokrinní adenomatózy nebo také syndrom slizničních neuromů je charakterizován tvorbou mnohočetných slizničních neuromů ( tj. nezhoubných nádorů nervové tkáně ), dále tvorbou medulárních karcinomů ( tj. určitého typu zhoubných nádorů ) štítné žlázy a tvorbou feochromocytomů ( tj. nádorů, které produkují hormony katecholaminy ), často ve spojení s marfanoidním habitem ( vysvětlení pojmu viz níže ).
Ačkoli asi 50 % dokumentovaných případů je formy sporadické ( tj. jedná se o ojedinělý výskyt ) spíše než formy familiární ( tj. dědičné ), není jisté, zda byly ve všech případech dosti pečlivě vyšetřeni všichni příbuzní pacienta s mnohočetnou endokrinní neoplazií. Skutečný výskyt sporadického syndromu mnohočetné endokrinní neoplazie je proto neznámý. Defekt krátkého raménka 20. chromozomu, zjištěný u syndromu mnohočetné endokrinní neoplazie typu II, byl pozorován také u některých rodin se syndromem mnohočetné endokrinní neoplazie typu III, což hovoří pro těsnou genetickou vazbu mezi těmito syndromy. Nebyly však dosud popsány specifické genetické ( tedy dědičné ) znaky vázané na syndrom mnohočetné endokrinní neoplazie typu III.
Pro pacienty se syndromem mnohočetné endokrinní neoplazie typu III je charakteristický tzv. marfanoidní tělesný habitus. To znamená, že jsou pacienti vyšší postavy než je obvyklý průměr pro daný věk a rodinu, s rozpětím paží převyšujícím tělesnou výšku, jejich prsty jsou neúměrně dlouhé a tenké ( tento příznak se nazývá arachnodaktylie ). Dále mají pacienti často deformity sterna ( tedy hrudní kosti ), a to buď s vyklenutím dopředu ( tzv. pectus carinatum ) nebo s vpáčením do hrudníku ( tzv. pectus excavatum ). Další odchylkou jsou ploché nohy, kyfoskolióza ( tj. ohnutí páteře dozadu a na stranu ), časté jsou kýly. Pacienti mívají málo podkožního tuku, jejich tvrdé patro tvoří často tzv. gotický oblouk a časté jsou též oční anomálie, jako jsou vysunuté oční čočky z normální polohy ( tzv. ectopia lentis ) a chvění duhovky ( tzv. iridodonéza ). Kromě výše popsaného typického tělesného vzhledu jsou charakteristickým znakem syndromu mnohočetné endokrinní neoplazie typu III slizniční neuromy ( tedy nezhoubné nádory z nervové tkáně ), které jsou přítomné u většiny, i když ne u všech pacientů s tímto syndromem.. Neuromy se objevují jako malé lesklé hrbolky na rtech, jazyku a bukání sliznici ( tj. na sliznici v dutině ústní ). Často jsou také postižena neuromy oční víčka, spojivky a rohovka. Charakteristická jsou ztluštělá oční víčka a difúzně hypertrofické ( tj. zvětšené ) rty. Běžné jsou abnormality gastrointestinálního ( tedy trávicího ) systému z porušené motility ( tj. normální střevní činnosti ), jako jsou: zácpa nebo naopak průjem a někdy se vyskytuje tzv. megakolon – tj. rozšířené ochablé tlusté střevo bez normální pohyblivosti ).
Tyto klinické příznaky jsou přisuzovány postižení střeva difúzní střevní ganglioneuromatózou. I když se neuromy, typické rysy obličeje a charakteristické poruchy trávicího systému projevují již v časném věku života, syndrom často nebývá rozpoznán, dokud se později neprojeví medulární karcinom štítné žlázy nebo feochromocytom. Běžné jsou vedle marfanoidního tělesného vzhledu ( viz výše ) abnormality skeletu páteře ( jako je lordóza – tj. prohnutí páteře dopředu, kyfóza – tj. prohnutí páteře dozadu, skolióza – tj. prohnutí páteře do strany ), dále se objevuje tzv. pes cavus ( tedy vyklenutá noha – tzv. „vysoký nárt „ ) a tzv. talipes equinovarus ( tj. křivá noha – tzv. „ koňská noha „ ). Asi u poloviny dokumentovaných případů je syndrom plně rozvinut s přítomností slizničních neuromů, feochromocytomem a medulárním karcinomem štítné žlázy. Méně než 10 procent má pouze neuromy a feochromocytomy, zbytek má neuromy a medulární karcinom štítné žlázy bez přítomnosti feochromocytomu. Medulární karcinomy štítné žlázy a feochromocytomy bývají bilaterální ( tedy vyskytují se oboustranně ) a multicentrické ( tedy vznikají zároveň na více místech ). Medulární karcinom štítné žlázy bývá u syndromu mnohočetné endokrinní neoplazie typu III zvláště agresivní a může postihovat i velmi malé děti.
Na diagnózu mnohočetné endokrinní neoplazie typu III ukazují již manifestní klinické příznaky – tedy marfanoidní tělesný vzhled ( popis viz výše ), nález neuromů na sliznicích, poruchy normální činnosti trávicího systému. Přesto je definitivní diagnóza stanovena až při průkazu medulárního karcinomu štítné žlázy nebo feochromocytomu. Je však třeba pamatovat, že feochromocytomy mohou být bezpříznakové ( tedy bez zjevných klinických příznaků ). Nejcitlivějším způsobem potvrzení diagnózy je měření koncentrace volných katecholaminů ( tedy hormonů, které feochromocytomy vylučují ) v moči sebrané za 24 hodin a stanovení specifické analýzy na adrenalin. Vyšetření zobrazovacími metodami, jako je rentgenová počítačová tomografie( CT ) nebo zobrazení pomocí magnetické rezonance (MRI ), může být užitečné pro lokalizaci feochromocytomů a eventuální potvrzení oboustranného výskytu těchto nádorů. Medulární karcinom štítné žlázy se diagnostikuje stanovením koncentrace plazmatického kalcitoninu ( tj. hormonu, který medulární karcinom štítné žlázy typicky produkuje ) po provokačním nitrožilním podání infúze s pentagastrinem a vápníkem. V časných stadiích choroby totiž mohou být klidové koncentrace kalcitoninu zcela normální a medulární karcinom lze diagnostikovat pouze podle zvýšené reakce na nitrožilní podání vápníku a pentagastrinu. Příbuzní v postižených rodinách by měli být každoročně kontrolováni od útlého dětství do věku 35 let, protože byly popsány případy postižení v prvních dvou letech života. Po 35. roce života mohou být kontroly méně časté. Mělo by být revidováno předchorobí s ohledem na obtíže svědčící pro feochromocytom ( jako jsou záchvatovité bolesti hlavy, pocení nebo bušení srdce ) nebo pro ledvinovou koliku. Měl by být změřen krevní tlak, citlivě pohmatem vyšetřena štítná žláza a provedena výše popsaná laboratorní vyšetření. Časná diagnóza medulárních karcinomů u dětí z postižených rodin je obzvláště důležitá, aby mohly být nádory brzy odstraněny, dokud jsou lokalizovány ve štítné žláze a neprorůstají do okolí nebo nevytvářejí vzdálená druhotná ložiska – metastázy.
Nejprve by měl být operačně odstraněn feochromocytom, protože přítomný i bezpříznakový feochromocytom značně zvyšuje riziko eventuální operace pro současně se vyskytující medulární karcinom štítné žlázy. Poněvadž je neléčený medulární karcinom štítné žlázy nepochybně smrtelný, kterýkoli nemocný z rodiny se syndromem mnohočetné endokrinní neoplazie typu III, u kterého se objeví feochromocytom, by se měl podrobit operačnímu totálnímu odstranění štítné žlázy, i když nelze diagnózu medulárního karcinomu štítné žlázy potvrdit před operací. Samozřejmostí je úplné odstranění štítné žlázy ihned po stanovení diagnózy medulárního karcinomu štítné žlázy. Chemoterapie ( tedy léčba protinádorovými cytostatickými léky ) není v léčbě medulárního karcinomu štítné žlázy účinná, ale radiační léčba ( tedy ozařování ) může prodloužit pacientovi s touto diagnózou život.