Ménétrierova choroba

Jedná se o onemocnění neznámé etiologie, která se projevuje výskytem typických změn především žaludeční sliznice, a sice obrovskými, silnými žaludečními řasami. Žlázky normálně přítomné v žaludeční sliznici jsou veliké, cysticky dilatované ( jsou tedy rozšířené ), přitom známky zánětu ve sliznici žaludku bývají slabé, ovšem v některých případech zánětlivé změny přesahují do submukózy ( tedy do podslizniční vrstvy stěny žaludku ). Na žaludku jsou známky zánětu ve většině případů omezeny pouze na oblast těla a fundu žaludku ( jako fundus se označuje tzv. žaludeční klenba, tedy část žaludku uložená pod bránicí ), to znamená, že oblast antra žaludku  ( tedy část žaludku před pylorem – tj. před výtokovou konečnou částí žaludku ) je zpravidla ušetřená zánětlivých změn.

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Příčina vzniku postižení pacienta Ménétrierovou chorobou je doposud neznámá. Ve většině případů se toto onemocnění vyskytuje u dospělých lidí ve věkovém rozmezí od 30 do 60 let. 

Chorobopis

Postižení pacienta Ménétrierovou chorobou může v některých případech probíhat bez větších klinických obtíží. Klinická manifestace symptomů se liší podle stupně a rozsahu probíhajících zánětlivých změn žaludku. V charakteristickém případě bývá snížena sekrece kyseliny a pepsinu v žaludeční sliznici. Obsah bílkovin v  krevním séru nemocného může být často snížen natolik, že vzniká hypoalbuminemický edém ( tedy otok vyvolaný výrazně sníženou koncentrací albuminu v krevním séru pacienta ). Tento edém společně s anorexií ( tedy s nechutenstvím ) a bolestí v epigastriu ( tedy s bolestí ve střední horní části břicha ) může představovat vedoucí klinický příznak onemocnění pacienta Ménétrierovou chorobou.

Tato choroba mívá zpravidla chronický průběh, ale v některých případech se může i zcela spontánně vyhojit. Postižení žaludeční sliznice při tomto onemocnění ovšem může progredovat až do vývinu metaplazií ( jako metaplazie se označují patologické změny tkání, při kterých dochází k přeměnám jednoho plně diferencovaného buněčného typu v  typ jiný rovněž diferencovaný ) a do naprosté ztráty parietálních buněk žaludeční sliznice ( tzv. parietální buňky jsou normálně přítomny ve žlázkách v žaludeční sliznici a produkují kyselinu chlorovodíkovou ). Nejzávažnější komplikací změn žaludeční sliznice při postižení pacienta Ménétrierovou chorobou je ovšem vyvinutí adenokarcinomu ( tedy zhoubného nádorového onemocnění ), a to sice až v 10 procentech případů.

Rozpoznání / vyšetření

Stanovení správné diagnózy postižení pacienta Ménétrierovou chorobou napomůže buďto rentgenové vyšetření žaludku s pomocí podání rentgen kontrastní látky nebo endoskopické vyšetření žaludku ( tedy užití vyšetřovací metody využívající speciální ohebný optický přístroj - endoskop, který je zaváděn do tělesných dutin a kterým je možno je přímo zrakem vyšetřovat, případně přenášet jejich obraz na externí zobrazovací jednotku – monitor, případně na záznamové zařízení ). Těmito vyšetřovacími metodami zpravidla prokážeme mohutné slizniční řasy v žaludku, které téměř nikdy nepřesahují výtokovou část žaludku ( tedy pylorus ), na rozdíl od podobného postižení žaludeční sliznice při onemocnění lymfomem, kde mohou být mohutné slizniční řasy prokazatelné v celém rozsahu žaludku. Diferenciálně diagnosticky je nutné odlišit u pacienta od postižení Ménétrierovou chorobou onemocnění lymfomem, kdy se objevují mnohočetné žaludeční vředy, dále onemocnění tzv. pseudolymfomem s rozsáhlým infiltrátem lymfocytů ( tedy určitým typem bílých krvinek ), nebo karcinomem ( tj. maligním nádorem pocházejícím z epitelové tkáně, konkrétně typem tzv. linitis plastica ), dále hypertrofickou gastropatií provázenou nadměrnou sekrecí kyseliny chlorovodíkové ( se Zollingerovým – Ellisonovým syndromem anebo bez hypergastrinemie ), a nakonec i postižení pacienta syndromem Cronkhiteův a Canadové, postihující také střevo, které je charakterizováno vznikem slizničních polypů a také ztrátami bílkovin, a je provázené atelektázami ( tj. okrsky nevzdušnosti plicní tkáně ) a průjmem.

Biopsie ( tedy odběry vzorků tkání odeslané na histologické vyšetření ) – vzorky tkáně musí být odebrány z plné tloušťky postižené sliznice nebo z hloubky tkáně pomocí odběrové kličky – pak společně s výše uvedenými klinickými obtížemi pacienta pomohou určit správnou diagnózu postižení pacienta Ménétrierovou chorobou.

Léčba

Onemocnění Ménétrierovou chorobou může v některých případech u pacienta i zcela spontánně vymizet. Je však bohužel třeba poznamenat, že žádná konzervativní léčba pacienta trpícího Ménétrierovou chorobou spočívající v podávání léků nijak nepomůže.

Někdy je však pro rozvoj těžké hypoalbuminémie ( tj. pro výrazně klesající hladinu albuminu v krvi pacienta ) nutné u nemocného provést operační zákrok, a sice resekci žaludku. Stejně tak prevence vzniku slizničních změn ve smyslu metaplázií, ztráty parietálních buněk či dokonce vzniku karcinomu je možná u nemocných postižených touto chorobou pouze chirurgickým řešením – tedy resekcí postižené části žaludku.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události