Jako lymfadentida se označuje onemocnění zánětem lymfatických ( tedy mízních ) uzlin.
Příčinou onemocnění pacienta zánětem lymfatických uzlin může být kterýkoliv patogenní mikroorganizmus, a sice jak bakteriální, virový, parazitární, rickettsiový, tak také i myotický ( tedy kvasinkový ). Postižení lymfatických uzlin u nemocného může být buďto generalizované ( tedy povšechné, tj. vyskytující se po celém těle pacienta ), což je charakteristické při postižení jedince některým celkovým infekčním onemocněním, nebo mohou být zánětlivé změny lymfatických uzlin omezené pouze na lokální ( tedy místní ) lymfatické uzliny ve spádové oblasti místa na pacientově těle postiženého základním nemocněním.
Infekce charakteristické výskytem nápadné místní lymfadenopatie ( tedy lokálním postižením lymfatických uzlin ) provázejí onemocnění vyvolaná bakteriemi ze skupiny streptokoků, dále tuberkulózní nebo i netuberkulózní mykobakteriální onemocnění ( tj. onemocnění vyvolávaná mykobakteriemi, což jsou určité druhy bakterií ), dále onemocnění tularémií, morem, nemocí z kočičího škrábnutí, primárním syfilisem, lymphogranulomatem venereum, měkkým vředem a nebo genitálním herpesem simplex ( podrobně o těchto onemocněních viz příslušné kapitoly ). Naopak generalizované ( tedy povšechné ) zvětšení lymfatických uzlin provází velice často postižení pacienta onemocněním infekční mononukleózou, cytomegalovirovou infekcí, toxoplazmózou, brucelózou, sekundární formou syfilidy nebo diseminovanou histoplazmózou ( podrobně o těchto onemocněních viz příslušné kapitoly )
Hlavním manifestním klinickým příznakem onemocnění pacienta zánětem lymfatických uzlin je zvětšení postižených lymfatických uzlin, které je způsobeno edémem ( tedy otokem ) a infiltrací příslušné lymfatické uzliny leukocyty ( tedy masivním vniknutím bílých krvinek do postižené lymfatické uzliny ). Zvětšení postižené lymfatické uzliny může probíhat symptomaticky ( tedy bez jakýchkoliv pacientových klinických obtíží ) nebo naopak může být provázeno bolestivostí nebo pouze citlivostí příslušné uzliny. Některé infekce jsou provázeny zánětlivými změnami na kůži, v některých případech může dojít k celulitidě ( jako celulitida se označuje postižení kůže, které se projevuje v postižené lokalitě nerovnostmi pokožky, dále místy s nedostatečným prokrvení kůže a také místy s nedostatečnou lymfatickou drenáží kůže, z kosmetického hlediska se postižené místo projeví jako hrbolatá pokožka, a sice především v oblasti hýždí a stehen ) nebo dokonce ke tvorbě abscesů ( tedy ke vzniku ohraničených místních nahromadění hnisu ). Perforací ( tedy prasknutím ) těchto abscesů pak mohou vzniknout píštěle ( pištěl je obecný chirurgický název pro nejrůznější chorobné otvory, které buď ústí na povrchu těla v podobě chodeb a obyčejně vyměšují nějakou tekutinu z některé vnitřní dutiny ať přirozené nebo chorobně vzniklé, anebo navzájem spojují dvě blízké tělesné dutiny ).
Stanovení správné diagnózy postižení nemocného akutním zánětem lymfatických uzlin je založeno především na pečlivém fyzikálním vyšetření pacienta lékařem, při kterém lze identifikovat jednoznačný klinický nález charakteristický pro toto onemocnění. Příčina lymfadenitidy je zpravidla po pečlivém fyzikálním vyšetření postiženého pacienta rovněž v naprosté většině případů zřejmá. V některých případech k průkazu zánětu mízních uzlin jsou ale nezbytná další vyšetření. Jedná se především o aspiraci ( tedy napíchnutí zánětem postižené lymfatické uzliny injekční jehlou a nasátím do injekční stříkačky odebrání vzorku její tkáně k vyšetření ), dále o kultivaci ( tedy mikrobiologické vyšetření odebraného vzorku tkáně uzliny k průkazu eventuální přítomnosti infekci vyvolávajících mikroorganizmů v lymfatické uzlině ). Někdy je nezbytné provedení biopsie z postižené lymfatické uzliny ( tedy operační vyříznutí vzorku tkáně z příslušné lymfatické uzliny ) a histologické vyšetření biopticky odebraného vzorku.
Léčení pacienta trpícího onemocněním zánětem lymfatických uzlin závisí na vyvolávající příčině. S úspěšnou léčbou a ústupem základního onemocnění zvětšení lymfatických uzlin v naprosté většině případů postupně vymizí. Někdy ovšem může i po úspěšné léčbě přetrvávat nebolestivá lymfadenopatie ( tedy zvětšení a změna tvaru a konzistence postižené lymfatické uzliny ). Léčení pacienta postiženého akutní lymfadenitidou s použitím přikládání horkých, vlhkých obkladů na zanícenou mízní uzlinu může přinášet zmírnění bolesti. V takovém případě, jestliže se vytvoří abscesy ( tj. místní ohraničené nahromadění hnisu v měkkých tkáních s otokem okolí a zarudnutím ), je nezbytné onemocnění řešit chirurgickou cestou – tedy provedením vyprázdnění nahromaděného hnisu, a sice buď punkcí injekční stříkačkou a eventuálním zavedením drénu nebo přímo operačním vyprázdněním hnisu a následnou drenáží.