Jedná se o infekční onemocnění vyvolané bakteriemi ze skupiny Listeria species. Projevy klinicky manifestní infekce, vyvolané těmito bakteriemi, se liší v závislosti na patogenezi ( jako patogeneze se označuje souhrn procesů, které jsou odpovědí organismu na poškození a které vedou ke vzniku nemoci a jejích projevů ), dále na lokalizaci infekce a také na věku nemocného.
Bakterie ze skupiny Listeriaceae jsou gram-pozitivní ( toto rozlišení je na základě jednoho ze základních barvení v mikrobiologii, při barvení podle Grama je bakteriální dělení založeno na různé stavbě bakteriální stěny ), neacidorezistentní ( tedy bakterie nejsou odolné vůči kyselinám ), neopouzdřené, nesporulující ( tedy nevytváří tzv. spory, spora je forma bakterie, která jí slouží k dlouhodobému přežití za životu nepříznivých podmínek ), pohyblivé, fakultativně anaerobní ( tedy bakterie rostou lépe v přítomnosti kyslíku, ale dokáží růst i bez něho ), chladnomilné tyčky ( podle tvaru bakterie v mikroskopickém obraze ). Bakterie ze skupiny Listeriaceae se vyskytují prakticky po celém světe, a to jak v zevním prostředí, tak také ve střevě savců, ptáků, pavoukovitých a korýšů. Existují 2 rody, z nichž Murraya species jsou nepatogenní ( tedy nevyvolávají klinicky manifestní infekce ) a Listeria species, které hemolyzují, tj. způsobují rozpad červených krvinek ( zejména se jedná o Listeria monocytogenes a jenom zřídka Listeria ivanovii a Listeria seeligeri ), mohou vyvolat onemocnění u lidí i četných domácích nebo volně žijících zvířat. Incidence onemocnění listeriózou ( což je statistický ukazatel, který ukazuje podíl počtu nově hlášených nemocných jedinců za dané časové období, tedy nových případů onemocnění, a počtu všech jedinců ve sledované populaci ) je v USA 3 až 4 nové případy onemocněná listeriózou na každý jeden milión obyvatel za jeden rok, s nejvyšší nemocností u novorozenců a lidí ve věku nad 70 roků, se sezónními vrcholy v letních měsících v červenci a v srpnu. Nejméně ve dvou třetinách případů je vznik infekce usnadněn imunodeficitem ( tedy oslabením obranyschopnosti organizmu ). K získání nákazy dojde v naprosté většině případů alimentární cestou ( tedy požitím kontaminované potravy, zejména kontaminovaných mléčných výrobků nebo syrové zeleniny ). K snadnější nákaze přispívá i fakt, že Listeria monocytogenes je schopna přežívat a také se i dokonce množit též při teplotách běžných v chladničce. K nákaze může rovněž dojít přímým kontaktem, a sice z matky na dítě ( ať již v době těhotenství nebo v průběhu porodu ), dále u veterinárních lékařů při potratech infikovaného dobytka a u řezníků a pracovníků na jatkách, kde se porážejí nemocná zvířata.
U dospělých pacientů je nejčastější formou onemocnění listeriózou meningitida ( tj. zánět mozkových blan ). Na rozdíl od ostatních meningitid bývá při onemocnění listeriózou až ve 20 procentech současně probíhající cerebritida ( tedy zánět mozkové tkáně v rozsahu od difúzní encefalitidy – tedy povšechného zánětu mozkové tkáně - až po abscesy – tedy tvorbu ohraničených ložisek s nahromaděným hnisem v mozku ). Jenom ve zcela ojedinělých případech je diagnostikována endokarditida - endokarditida je zánět endokardu ( endokard, též označovaný jako „nitroblána srdeční“, je vnitřní srdeční vrstva, která vystýlá srdeční dutiny ) charakterizovaný přítomností infekčních vegetací, tedy bývá zde trombus = krevní sraženina s mikroorganismy, na chlopňovém a/nebo nástěnném endokardu. Stejně tak se pouze zřídka objevuje tzv. tyfoidní forma listeriózy, která se klinicky projevuje bakteriémií ( tedy masivním zaplavením krevního řečiště pacienta bakteriemi ze skupiny Listeriaceae ) provázenou vysokou horečkou, přitom bez určité lokalizace potíží nebo příznaků. Tzv. okuloglandulární forma onemocnění listeriózou, u které je vstupní branou infekce do pacientova těla spojivka v oku, je charakterizována oftalmitidou ( tedy očním zánětem ) provázenou regionální lymfadenitidou ( tj. s místním zduřením spádových lymfatických uzlin ). Tato okuloglandulární forma listeriózy, jestliže je neléčená, může vést k bakteriémii ( viz výše ) a až k meningitidě ( tj. k rozvoji zánětu mozkových blan ). Jiná forma onemocnění listeriózou tzv. listeriová dermatitida ( tedy kožní zánět, který je způsobený listeriemi ) může být vyvolána přímým kontaktem s infikovanými tkáněmi při potratech.
Podezření na onemocnění listeriovou infekcí vzniká již z pozorovaných manifestních klinických obtíží postiženého pacienta, ale pro přesné a správné stanovení diagnózy je nezbytná úspěšná izolace vyvolávajícího bakteriálního původce. O získaném podezření na listeriový původ infekce je potřeba informovat mikrobiologickou laboratoř, kam odesíláme odebrané vzorky k bakteriologickému vyšetření. Toto opatření je nezbytné proto, neboť může při odečítání výsledků kultivace mikrobiologem snadno dojít k záměně listerie za difteroidy ( jedná se o označení bakterií blízkých Corynebacterium diphtheriae, přitom některé z nich jsou považovány za oportunní patogeny ). U všech listeriových infekcí dochází po uplynutí 2 až 4 týdnů po propuknutí infekce ke zvýšení aglutinačních protilátek ve třídě IgG ( tj. imunoglobulínů ze skupiny G ), což lze prokázat laboratorním vyšetřením krve pacienta.
K léčení pacientů postižených onemocněním listeriózou je potřeba přistupovat podle formy tohoto onemocnění, kterou nemocný trpí. K léčbě listeriové meningitidy ( tj. zánětu mozkových blan ) dospělých je vhodné nasadit antibiotikum penicilin G v dávce 75 tisíc až 100 tisíc jednotek na jeden kilogram tělesné hmotnosti pacienta podávané nitrožilně každé 4 hodiny ještě po dobu 10 až 14 dnů po poklesu teplot. Pro léčení endokarditidy a listeriové sepse ( sepsis ze slova sepo = hnít je celková reakce organismu na infekci ) je účinné nasazení kombinace antibiotik penicilinu G ( který se podává každé 4 hodiny nitrožilně v dávce 75 tisíc až 100 tisíc jednotek na jeden kilogram tělesné hmotnosti pacienta ) a tobramycinu ( který se podává nitrožilně v dávce 1,7 miligramů na jeden kilogram tělesné hmotnosti pacienta každých 8 hodin ). Tato kombinace antibiotik se podává nitrožilně nemocnému ještě po dobu 4 týdnů po poklesu teplot. Pro léčení pacienta trpícího okuloglandulární formou listeriózy je doporučována léčba antibiotikem erytromycinem estolátem, který se podává v dávce 30 miligramů na jeden kilogram tělesné hmotnosti pacienta ve 4 denních dávkách po 6 hodinách ještě po dobu 1 týdne po poklesu teplot.