Lepra je chronické (vleklé) nakažlivé onemocnění vyvolané bakterií Mycobacterium leprae, která má jedinečný sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější oblasti těla - kůži a sliznice. Nemoc je známa od pradávna v Egyptě a Indii, později byla zavlečena do Evropy, zde se rozšířila hlavně za křižáckých válek. Od 15. století byla v Evropě vytlačována tuberkulózou. Původce nákazy objevil v r. 1869 mikrobiolog Hansen.
Lepra postihuje na celém světě více než 12 miliónů lidí. Co se týče celkového počtu, nejvíce případů se vyskytuje v Asii, v přepočtu na počet obyvatel je nejhůře postižena Afrika. Endemické oblasti (tj. oblasti s trvalým výskytem onemocnění) jsou v Mexiku, Jižní a Střední Americe a na tichomořských ostrovech. Většina odhadovaných 5000 nemocných v USA jsou imigranti z rozvojových zemí. Těžké formy nemoci jsou častější u mužů než u žen. Onemocnění se může vyskytovat v kterémkoli věku, ale vrchol výskytu je kolem 20. roku.
Kromě člověka se původce lepry M.leprae vyskytuje také u pásovců a primátů. M. leprae lze izolovat také z půdy.
Přenos mikroba je nejasný. Kolem 50% pacientů má v anamnéze intimní kontakt s infikovanou osobou, obvykle za špatných sociálních a hygienických podmínek. Neléčení nemocní s lepromatózní formou (viz. níže) jsou nosiči velkého množství mikroba na nosní sliznici a je pravděpodobné, že nákaza se šíří kapénkovou cestou právě z hlenů vylučovaných nosní sliznicí. Mírněji probíhající tuberkuloidní forma lepry je všeobecně považována za neinfekční. Ale infikovaná půda a hmyz (např. štěnice a komáři) mohou hrát roli v šíření nemoci.
Inkubační doba (tj. doba od okamžiku nákazy do začátku příznaků onemocnění) je velmi dlouhá, trvá 1 rok až 40 let (průměrně 5-7 let). Důvodem tak dlouhé inkubační doby je jednak velmi pomalé množení mikroba, jednak skutečnost, že k vyvolání příznaků nemoci je na rozdíl od ostatních nákaz nutné enormní množství mikroorganismů v těle.
Většina lidí, kteří se dostanou do kontaktu s nákazou, neonemocní, protože se u nich vyvine dostatečná obranná imunitní odpověď (tvorba protilátek v krevních séru, buněčná imunitní odpověď). Lepra má různé formy, a závisí na stavu pacienta, která z forem se vyvine.
Tuberkuloidní lepra: Pacienti mívají jednu nebo více bledých skvrn na kůži, kde dochází i ke ztrátě kožní citlivosti. Na kůži vznikají vředy , dochází k otevření kloubů a spontánním bezbolestným amputacím článků prstů.
Lepromatózní lepra: Pacienti mívají symetrické kožní uzlíky fialové až hnědé barvy na obličeji, trupu a končetinách . Uzly se mohou vstřebat nebo se rozpadají ve vředy a hojí se jizvami. Na kůži se objevují i skvrny, bílé nebo pigmentované. Nemocným vypadávají řasy a obočí. Nemocní vylučují mikroby hlenem z nosu.
Přechodná-hraniční forma (lepra borderline): Tento typ nemoci může mít známky jak tuberkuloidní, tak lepromatózní lepry.
Nejvíce komplikací u lepry vzniká v důsledku postižení periferních nervů. Mohou být napadeny nervové kmeny (tj. počáteční úseky nervů před jejich rozvětvením) nebo i kožní nervová zakončení. Nejčastěji postiženým nervem je „loketní nerv“ ( nervus ulnaris), což je v těžkých případech příčinou kožní necitlivosti a nevratné deformity 4. a 5. prstu na ruce. Mohou být postiženy i ostatní nervy, např. nervus perinealis (na hrázi), nervus facialis (n. lícní), n. auricularis (na boltci).
Vředy na plosce nohy jsou nejčastější příčinou nemocnosti u lepry. Léčí se chirurgicky, odlehčením váhy (např.sádrou modelovanou na celou plosku nohy) a antibiotiky. Důležitá je vhodná obuv, nejlépe ortopedická.
Oči mohou být postiženy v několika směrech. Může vzniknout zánět duhovky vedoucí ke glaukomu. Může být postižena rohovka, což může vést až ke slepotě.
Při lepromatózní formě lepry je postižena chrupavka a sliznice nosu; neléčení pacienti mají ucpaný nos a stěžují si na krvácení z nosu. Při pokračování nemoci může dojít k proděravění nosní chrupavky a jejímu zborcení.
Při postižení varlat dojde ke snížení koncentrace mužských pohlavních hormonů v krevním séru, poruše tvorby spermií a neplodnosti.
Deformity těla vznikající při lepře jsou v mnoha kulturách sociálně stigmatizující a nemocní a jejich rodiny jsou často vyloučeni ze společnosti. S moderní léčbou jsou následky této nemoci často menší, nicméně i tak působí psychické trauma.
Diagnózu stanovujeme z příznaků nemoci a mikroskopického vyšetření tkáně odebrané z místa kožních vředů, uzlů, popř. nervů. Další možností je vyšetření protilátek v krevním séru. Protilátky však nejsou přítomny u všech nemocných, jejich vyšetření má proto pro diagnostiku lepry omezený význam.
Protože lepromatózní forma lepry je spojena s přítomností velkého množství bakterií a specifickou neschopností organismu reagovat na přítomnost mikroba, vyžaduje její léčba intenzivnější prostředky a delší trvání než při tuberkuloidní formě. Třebaže léčba antibiotiky je účinná, režim dávkování a optimální doba léčby nejsou zcela zřejmé.
Pro obě formy onemocnění je hlavním léčebným preparátem dapson. K nežádoucím účinkům léku patří rozpad červených krvinek a chudokrevnost, alergické vyrážky, vzácně postižení kůže s olupováním, provázené horečkou .
Rifampicin je dalším vhodným lékem. V řadě rozvojových zemí je však pro vysokou cenu nedostupný. Nežádoucím účinkem léku je toxicita vůči játrům, chřipkové příznaky a vzácně nedostatek krevních destiček nebo selhání ledvin.
Clofazimin má aktivitu proti M. leprae podobnou dapsonu. K jeho nežádoucím účinkům patří zažívací obtíže a změna barvy kůže na červenočernou, což je pro osoby s bílou pletí těžko přijatelné.
Z mnoha oblastí je hlášena neodpovídavost lepry na léčbu dapsonem. Nicméně Světová zdravotnická organizace doporučuje při všech formách lepry postupy s použitím více léků včetně dapsonu (např. kombinace dapson , clofazimin a rifampicin). Léčba je dlouhodobá (řadu měsíců až několik let).