Jako křeče z tepla se označuje postižení jedince těžkými křečemi příčně pruhovaných svalů, které jsou způsobené nadměrným tělesným pocením z důvodu fyzické práce a/nebo v důsledku vysokých teplot okolního prostředí.
Příčinami postižení pacienta křečemi z tepla jsou ztráty elektrolytů. Křeče jsou způsobeny především ztrátami sodíku, ale v některých případech také i ztrátami draslíku a hořčíku z důvodu nadměrné fyzické aktivity při okolních vysokých atmosférických teplotách (jedná se o teploty nad 38 stupňů Celsiovy stupnice). Křeče z tepla jsou poměrně časté u manuálně pracujících (například u dělníků pracujících u strojů v uzavřených prostorách bez dobré klimatizace, u ocelářů nebo horníků), dále také u vysokohorských turistů nebo lyžařů příliš teple oblečených proti chladu, a také u osob, kteří jsou nepřizpůsobeni horkému suchému klimatu a kteří pracují v zeměpisných oblastech s horkým klimatem, kde je silné pocení takřka nezjistitelné následkem rychlého odpařování, takže uniká pozornosti.
Hlavním manifestním klinickým příznakem postižení pacienta křečemi z tepla jsou křeče příčně pruhovaných svalů (tedy svalů ovládaných vůlí člověka). Nástup křečí je v naprosté většině případů náhlý, nejprve bývají postiženy svaly končetin. Těžká bolest a karpopedální spazmus (jako karpopedální spazmus se označuje soubor následujících klinických příznaků: tonická flexe zápěstí, extenze prstů, addukce palce do dlaně tedy souhrnně křečovité ohnutí zápěstí a natažení nohou) mohou znemožnit pohyblivost rukou a nohou. Spazmy (tedy křeče), často epizodické, je možno u pacienta nahmatat jako tuhé uzly. V takovém případě, jestliže křeče postihnou u nemocného pouze břišní svaly, může tato náhle vzniklá prudká bolest břicha napodobovat náhlou příhodu břišní (tedy postižení jedince závažným nitrobřišním onemocněním, které může bez urychleně zahájené, zpravidla chirurgické léčby ohrožovat jeho život). Vitální funkce pacienta postiženého křečemi z tepla (tedy funkce pacientových životně důležitých orgánů) jsou v naprosté většině případů zpravidla normální. Kůže takto postiženého jedince může být buďto horká a suchá, a nebo studená a lepkavá, a to v závislosti na vlhkosti.
Stanovení správné diagnózy postižení nemocného křečemi z tepla je založeno na pečlivém fyzikálním lékařském vyšetření nemocného, při kterém lze kromě identifikace charakteristických klinických příznaků, tedy křečí příčně pruhovaných svalů, odhalit v předchorobí předcházející vystavení jedince vysokých atmosférickým teplotám při fyzické námaze.
Nezbytnost léčení pacienta trpícího křečemi z tepla lze snadno odvrátit správnými preventivními opatřeními. V naprosté většině případů lze totiž tepelným křečím zabránit nebo je alespoň rychle odstranit podáváním tekutin nebo potravin obsahujících chlorid sodný (bežná kuchyňská sůl). Jestliže postižený pacient nemůže přijmout potravu nebo nápoje ústy, může být nevyhnutelné nitrožilní podávání infuzních roztoků obsahujících chlorid sodný (například tzv. fyziologický roztok, tedy 0,9% roztok chloridu sodného). Tablety chloridu sodného se v řadě případů používají preventivně, ale mohou bohužel u člověka způsobit iritaci (tedy podráždění) sliznice žaludku a jejich předávkování může vést až k tvorbě edémů (tedy k vytváření otoků ve tkáních). K prevenci těchto komplikací zpravidla postačí znalost tohoto problému.