Hlasité chrápání nám jde často na nervy. Tato zvuková kulisa však nemusí být vždy jen nepříjemným rušivým elementem našeho spánku, ale může být také příznakem nebezpečné poruchy dýchání. Jestliže je noční zařezávání hlasité a nepravidelné s delšími přestávkami v dýchání, narušenými explozivním chrápáním, jedná se pravděpodobně o syndrom apnoe, který může vést ke krátké zástavě dýchání (apnoe) až 400krát za noc. V těle poté nastane akutní nedostatek kyslíku, který zvyšuje krevní tlak. Postižení trpí ve dne nejen mimořádnou únavností, ale mají také zvýšené riziko předčasné smrti, která je může postihnout v podobě srdečního infarktu nebo mozkové mrtvice. Délka života se zřetelně zkrátí. Lékaři zabývající se spánkem proto požadují, aby každé podezření na syndrom spánkové apnoe bylo důkladně vyšetřeno.
Syndrom spánkové apnoe nejčastěji postihuje osoby ve věku 40 až 60 let, muže asi 10krát častěji než ženy. Vyskytne-li se syndrom spánkové apnoe již v dětství, může vést k zpomalení fyzického a duševního vývoje, jakož i k nápadnému chování. V podstatě existují dvě formy apnoe: U centrálního syndromu spánkové apnoe se porucha řízení dýchání nachází v mozku.
Naproti tomu obstrukční syndrom spánkové apnoe (OSSA) vzniká přechodným uzávěrem (obstrukcí) dýchacích cest následkem ochabnutí hltanových svalů resp. stěn hltanu a jícnu při nádechu. U 9 z 10 postižených syndromem spánkové apnoe je onemocnění souhrou prvků centrálního a obstrukčního syndromu. Obstrukční apnoe je častá u obézních osob, může k ní ale vést i zvětšení mandlí (hyperplázie tonzil), jakož i polypy v nose nebo silně ohnutá nosní přepážka.
Lidé se syndromem spánkové apnoe přes den trpí silnou ospalostí, poruchami koncentrace a jejich fyzická a duševní výkonnost se snižuje. Typické denní příznaky vznikají z toho, že noční zástavy dýchání, které se pravidelně vracejí, vedou k častému buzení. Toto rozkouskování (fragmentace) spánku vede k tomu, že se člověk během nočního klidu dostatečně nezotaví. Pacienti se po probuzení cítí jako rozlámaní. V noci pak může docházet k tělesnému neklidu, k náhlému probuzení kvůli potřebě vzduchu a k samovolnému úniku moči. Postižení si často stěžují na noční pocení, jakož i na ranní bolesti hlavy a na sucho v ústech po ránu. Alkohol, cigarety a různé léky (např. uklidňující prostředky, neuroleptika, prášky na spaní a betablokátory) zesilují příznaky choroby.
Vedle přímých následků pro zdravotní stav a výkonnost je pacient se syndromem spánkové apnoe obzvláště ohrožen poruchami oběhové soustavy. Často jsou v noci pozorovány srdeční arytmie (bradykardie, komorové extrasystoly). Opakované zástavy dýchání způsobí pokles koncentrace kyslíku v krvi, a jako reakce na to se zvyšuje krevní tlak. Tato reakce se může u neléčeného syndromu spánkové apnoe prodlužovat i do denního období, takže krevní tlak později zůstává zvýšený i ve dne a vyvíjí se onemocnění, hypertonie. Ve spojení s nadváhou, která je u těchto osob častá, se zřetelně zvyšuje riziko srdečního infarktu nebo mrtvice. U pacientů se zúženými cévami (ischemické srdeční onemocnění) může dojít k nočním pocitům úzkosti a bolesti na hrudi (angina pectoris) a k náhlé srdeční příhodě, která může být smrtelná. Spektrum důsledků spánkové apnoe sahá od impotence přes změny osobnosti až k psychickým poruchám jako je např. deprese. Obzvláštní nebezpečí pro pacienty představuje pravidelné usínání ve dne (tzv. druhý spánek), např. při řízení auta. Je ověřeno, že lidé se syndromem spánkové apnoe jsou častěji než ostatní lidé účastníky autonehod. Schopnost podílet se na silniční dopravě může být kvůli této chorobě omezena. Pacienti se syndromem spánkové apnoe a se silnými denními příznaky se v pracovním životě kvůli trvající únavě a poklesu pracovní aktivity potýkají se značnými problémy.
Pacienty často na poruchy spánku upozorní jejich partneři, když si stěžují na jejich hlasité a nepravidelné chrápání. Diagnóza spánkové apnoe vyžadující léčbu je oprávněná tehdy, když dochází během jedné hodiny k více než 10 zástavám dýchání, přičemž jedna trvá 10 sekund až 2 minuty. Méně než 5 fází apnoe za hodinu není považováno za patologický jev. O nedostatečném dýchání (hypopnoe) se hovoří tehdy, když je dýchání v porovnání se stavem bdění sníženo alespoň o 50%.
Vedle všeobecného vyšetření zdravotního stavu včetně zjištění tělesné váhy a krevního tlaku se pro vyloučení jiných onemocnění (např. nedostatečné činnosti štítné žlázy, hypotyreózy) provádí také rozbor krve. Zkoušky funkce plic nebo jejich rtg vyšetření slouží k zjištění chorob dýchacího ústrojí. Na EKG a 24-hodinovém EKG se zjišťují poruchy srdečního rytmu a příznaky nedostatečné srdeční výkonnosti. Vyšetření na oddělení pro choroby ušní, nosní a krční má ověřit průchodnost dýchacích cest. Musí být také vyloučena čistá forma vzácné centrální spánkové apnoe, která je důsledkem poruchy činnosti receptorů v mozku. Potíže nemocného mohou být nejlépe objasněny vyšetřením na specializovaném pracovišti (spánková laboratoř, zpravidla při neurologické klinice), kde může být během spánku elektronicky zaznamenávána pravidelnost dýchání a obohacování krve kyslíkem. Doplňkově může být sledována činnost srdce, krevní tlak a aktivita mozku.
Často používané měřítko pro potíže nemocných je takzvaný index apnoe/hypopnoe, který udává, ke kolika zástavám dýchání za hodinu dochází.
Při zjištění spánkové apnoe je prvním opatřením změna polohy při spánku. Horní část těla by měla být položena výše. Poloha na boku je upřednostňována před polohou na zádech. Samozřejmě by měly být omezeny všechny faktory, které syndrom apnoe zesilují, jako je nedostatek spánku, nikotin, alkoholismus, již zmiňované léky atd. K základní péči také patří zlepšení „spánkové hygieny“: pravidelná doba spánku, klidná a zatemněná místnost, pravidlná doba ukládání se ke spánku atd. Při nadváze by se mělo usilovat o snížení tělesné hmotnosti.
Až u jedné třetiny pacientů je úspěšná léčba prostředky, které stimulují dýchání, např. teofylinem. U těžkých případů přichází pomoc v podobě přístroje, který zabezpečí celonoční podporu dýchání s trvalým přetlakem v dýchacích cestách (takže ani při ochabnutí stěn hltanu nemůže dojít k jeho zúžení). Mnoho příznaků syndromu apnoe, obzvláště denní únava, se touto léčbou u převážné většiny pacientů zcela odstraní.
Jsou-li za zúžení resp. uzávěr dýchacích cest (spolu)odpovědné anomálie v oblasti ušní, nosní a krční, mohou být napraveny vhodnou operací. Často prováděné opravy měkkých částí jsou: odstranění nosohltanové mandle (adenotomie), odstranění patrových mandlí (tonzilektomie) a oprava patrového čípku (uvulopalatofaryngoplastika).
Každé chrápání, které je doprovázeno zástavami dýchání, je třeba považovat za pravděpodobný syndrom spánkové apnoe, dokud není prokázán opak.
Můj muž celou noc hlasitě a nepravidelně chrápe. Trpí syndromem spánkové apnoe?
Diagnóza spánkové apnoe může být stanovena jen na základě důkladné lékařské prohlídky. Váš muž by měl proto bezpodmínečně navštívit lékaře. Ten ho důkladně prohlédne a případně zařídí jeho vyšetření ve spánkové laboratoři.
Můj syn (5 let) v noci nepravidelně chrápe. Musím s ním k dětskému lékaři?
V každém případě byste měla dát svého syna prohlédnout dětským lékařem, abyste tak předešli případným vývojovým poruchám. Pediatr může vašeho syna např. poslat na vyšetření na ušní, nosní a krční oddělení (kliniku) - u dětí předškolního věku jsou často zvětšené nosní nebo krční mandle. Váš lékař vám pak na základě výsledků vyšetření doporučí další postup.