Existence zkrácené podjazykové uzdičky může u postiženého jedince omezit pohyblivost jazyka hlavně směrem nahoru nebo dopředu. Podjazyková uzdička je slizniční řasa, která spojuje spodní část jazyka se spodinou dutiny ústní. Délka podjazykové uzdičky musí být za normálních okolností taková, aby nedošlo k omezení pohybu jazyka ať už vpřed nebo vzhůru. U postiženého jedince se přítomnost krátké podjazykové uzdičky může projevit potížemi se sáním mateřského mléka v novorozeneckém nebo s poruchou řeči v pozdějším věku a v krajním případě nemůže postižený jedinec vůbec vypláznout jazyk.
Krátká podjazyková uzdička je vrozená vývojová vada. Délka této slizniční řasy musí být za normálního stavu taková, aby nedocházelo k omezování pohybu jazyka, a to ani ve směru vpřed (tj. při vypláznutí jazyka), ani směrem nahoru.
Krátká podjazyková uzdička se v naprosté většině případů projevuje tak, že při vypláznutí jazyka je namísto hrotu jazyka vidět u postiženého jedince jazyk zdeformovaný do tvaru jakoby srdíčka, protože krátká uzdička táhne hrot jazyka zpět do úst. První obtíže se mohou projevit již hned v prvním období po porodu v novorozeneckém věku. V tomto období života špatně pohyblivý jazyk způsobuje u kojenců nezřídka potíže s přisátím k prsní bradavce při kojení. Jestliže je podjazyková uzdička natolik krátká a přirostlá, že se dítěti nepodaří se k prsní bradavce vůbec přisát, nemůže takto postižený novorozenec být živen přirozeně kojením.
Navíc pak má takové dítě velké omezení příjmu potravy i později při přechodu na tuhou stravu. I v případech, kdy zkrácená podjazyková uzdička dovoluje sice kojenci se k prsní bradavce přese jenom přisát, bývá to pouze na krátký časový okamžik a kojenec často a opakovaně prsní bradavku při kojení pouští. Navíc ani lehce zkrácená podjazyková uzdička nedovoluje kojenci v průběhu kojení vytvořit dostatečný podtlak při sání a jazyk odtahuje dolů a dozadu. Dítě si v takovýchto případech potom pomáhá pohybem čelistí nebo pohybem rtů. A zároveň může často při pokusu o kojení prsní bradavku více stiskávat, skoro až kousat. To vede zpravidla k neklidu jak dítěte, tak také i kojící matky. Kojenec bývá v průběhu kojení plačtivý a vyčerpaný, navíc mívá potíže s přibíráním na tělesné hmotnosti (nedokáže totiž odsát tolik mateřského mléka, kolik by dítě v tomto věku potřebovalo). Pro matku pak je kojení mnohdy bolestivé a opakovaná drobná poranění při takových pokusech o kojení vedou postupně k poškození prsních bradavek kojící matky. Matka pak většinou kojení velmi brzy vzdá, a to naprosto zbytečně. Protože po chirurgickém ošetření krátké podjazykové uzdičky by bylo kojení dítěte zcela bezproblémové.
V pozdějším věku života se mohou u jedince s krátkou podjazykovou uzdičkou objevit potíže s výslovností. Při zkrácené podjazykové uzdičce může být porucha vyslovování souhlásek d, t, n, l, r. K správnému vyslovování R a Ř se takto postižené dítě většinou nikdy nedopracuje, a jestliže ano, tak jenom s chybnou výslovností ( tj. například s lidově řečeno ráčkováním ). Na zkrácenou podjazykovou uzdičku může upozornit rodiče to, že si dítě nedokáže olíznout jazykem horní ret a vyplazování jazyka je nemožné nebo omezené a špička jazyka může být při vyplazování jakoby rozdvojená a připomíná srdíčko. V takovém případě, jestliže nejde dítěti jazyk vůbec vypláznout, hovoří se o tzv. přirostlém jazyku (tento stav se nazývá tzv. lingua accreta).
K rozpoznání správné diagnózy postižení pacienta krátkou podjazykovou uzdičkou naprosto dostačuje pečlivé vyšetření dutiny ústní dítěte lékařem. Je ovšem nutné na základě výskytu výše uvedených typických klinických příznaků na toto postižení pomyslet a včas nechat dítě vyšetřit lékařem. Jestliže se na postižení dítěte krátkou podjazykovou uzdičkou nepřijde ještě za jeho pobytu v porodnici, pak zpravidla výskyt této vrozené vady odhalí zubní lékař při pravidelné kontrole, a nebo ji až v pozdějším věku dítěte pro poruchu výslovnosti odhalí specialista logoped.
U kojenců, u kterých zkrácená podjazyková uzdička způsobuje potíže při sání mateřského mléka, se provádí v naprosté většině případů obvykle jenom jednoduché nastřihnutí nebo naříznutí uzdičky, a to za použití některé metody pouze místního znecitlivění. U dětí v pozdějším věku, pouze ovšem za situace, jestliže zkrácená podjazyková uzdička výrazně zabraňuje normální pohyblivosti jazyka a působí tak pacientovi obtíže, je vhodné provést chirurgický zákrok. Ten se provádí zpravidla ambulantně (není nutné přijetí pacienta k pobytu v nemocnici), protože v případě, že se jedná jenom o mírné zkrácení, je chirurgický zákrok rychlý a krvácení je minimální a provádí se obvykle v místním znecitlivění.
V případě, že se jedná o větší srůst nebo ztluštění podjazykové uzdičky, provádí se chirurgický zákrok u dítěte v krátké celkové anestezii (tedy dítě se na tento zákrok pomocí léků uspí). Po operaci je nezbytné procvičovat pohyby jazykem, aby se jazyk naučil nové pohyblivosti. Chirurgický zákrok dělá ústní chirurg nebo lékař specialista ORL (tj. specialista na ušní, nosní, krční oblast), v některých případech je výhodná spolupráce s logopedem (logoped je jakýsi učitel, který nacvičuje s dětmi i s dospělými správnou výslovnost). Pokud je podjazyková uzdička u dítěte zkrácena jenom lehce, takže nebylo provedeno její odstranění již v kojeneckém věku, je možno zkusit aktivní cvičení a masáže uzdičky vedoucí k jejímu mírnému uvolnění. Dopředu ovšem není možné v žádném případě odhadnout, jak dalece se nakonec podaří zkrácenou podjazykovou uzdičku takovýmto způsobem prodloužit. Nicméně za pokus to určitě stojí, protože můžeme tímto způsobem dítě ochránit před sice drobným, nicméně pro dítě nepříjemným zážitkem z případného nezbytného chirurgického výkonu.
Emailu
Zaregistrovat se
