Komorové extrasystoly jsou komorové stahy, které vznikají na podkladě abnormálního vzruchu, vytvářeného komorách, mimo místo normální tvorby vzruchu v sinusovém uzlu (tzv. ektopie). Komorové extrasystoly mohou, ale nemusejí mít příznaky.Vyskytují se i u zcela zdravých osob. V nepřítomnosti onemocnění srdečně-cévního systému nejsou prognosticky významné a nepovažují se v těchto případech za patologický jev. Významné však jsou při srdečním onemocněních, např. po srdečním infarktu, při srdečním selhání a při zúžení aortální chlopně (chlopeň mezi levou komorou a srdečnicí). Jsou-li komorové extrasystoly provázeny příznaky, mohou vyžadovat léčbu.
Nezávažné (benigní) komorové extrasystoly jsou vyvolány poruchou rovnováhy tzv. autonomního nervového systému (řídícího činnost srdce nezávisle na naší vůli), kouřením, přejídáním, alkoholem apod. Pocházejí z pravé komory. Závažné (maligní) komorové extrasystoly jsou obvykle z levé komory, a mohou být výrazem elektrické nestability srdečního svalu u ischemické choroby srdeční a dalších onemocnění srdce.
Izolované komorové extrasystoly mají, pokud nejsou mimořádně časté, jen minimální důsledky pro krevní oběh (krevní tlak apod.) a tudíž nevyvolávají žádné zjevné příznaky, vnímané pacientem nebo prokazatelné objektivním vyšetřením.
Zjevné komorové extrasystoly jsou obvykle vnímány spíše díky následujícímu zesílenému normálnímu srdečnímu stahu, výpadek efektivní srdeční činnosti při extrasystole není obvykle pacientem pociťován.
Základním vyšetřením je elektrokardiogram (EKG). Komorový stah je na EKG vyjádřen jako tzv. QRS komplex. U komorové extrasystoly je komorový komplex rozšířen a má neobvyklý tvar.
Jedince se zdravým srdcem, u kterých komorové extrasystoly vyvolávají subjektivní příznaky, léčíme pouze úpravou životosprávy (vyloučení stresových situací, alkoholu, kávy, čaje), popřípadě psychoterapií nebo ordinujeme sedativa (uklidňující léky).
Medikamentózní léčba je zahájena pouze tehdy, jsou-li obtíže nesnesitelné. Nejčastěji jsou podávány blokátory adrenergních receptorů β, např. metipranolol. (Pozn. Receptory jsou součástí tzv. sympatického - adrenergního autonomního nervového systému, který mj. ovlivňuje činnost srdce). Dalšími vhodnými léky jsou mexiletin, a dizopyramid.