Komorová tachykardie je salva po sobě následujících komorových stahů o frekvenci větší než 120/min. Komorové stahy o nižší frekvenci se označují jako akcelerovaný idioventrikulární rytmus. Tento rytmus je považován za nezávažný (benigní), a neovlivňuje-li krevní oběh, obvykle se neléčí. Vyskytuje se zejména po tzv. trombolytické léčbě u akutního srdečního infarktu (rozpouštění krevních sraženin).
Komorová tachykardie může být neudržující se nebo udržující se, obvykle trvající více než 30 sekund. Krátké salvy neudržující se komorové tachykardie jsou časté při akutním srdečním infarktu a nemají žádný okamžitý ani dlouhodobý prognostický význam. Nemají-li příznaky, nejsou léčeny. Udržující se komorová tachykardie je komplikací řady srdečních onemocnění, napři. pozdní fáze akutního srdečního infarktu (často bývá spojena s výdutí levé komory) nebo tzv. kardiomyopatií (onemocnění, jehož podstatou je primární postižení srdečního svalu). Mají důsledky na krevní oběh (pokles krevního tlaku). Prognosticky závažné komorové tachykardie jsou vždy spojeny s těžkým srdečním onemocněním.
Základním vyšetřením je elektrokardiogram (EKG). Komorový stah je na EKG vyjádřen jako tzv. QRS komplex. Každou tachykardii (rychlou srdeční arytmii), kde na EKG jsou rozšířené QRS komplexy, považujeme za komorovou tachykardii.
Okamžitá léčba komorové tachykardie provázené poklesem krevního tlaku se léčí elektrickým výbojem (kardioverzí).
Medikamentózní léčbou komorové tachykardie je lidokain v nitrožilní injekci a v případě trvání arytmie je v podávání lidokainu pokračováno ve formě infuze („kapačky“). Není-li ani takto podávaný lidokain účinný, je nejvhodnější užít elektrickou kardioverzi.