Kardiální dušnost

Dušnost je pocit zvýšené dechové práce. Dušnost provázející srdeční onemocnění vzniká nejčastěji na podkladě snížení poddajnosti plic při plicním otoku (edému)a při otoku stěn průdušek, který zhoršuje proudění vzduchu. Dušnost může vzniknout také při nedostatečném srdečním výdeji (aniž by byl přítomen plicní otok), kdy srdce selhává v roli čerpadla plnícího krevní oběh, který tudíž nestačí potřebám látkové výměny periferních tkání.

Kardiální dušnost se vždy zhoršuje při námaze a částečně nebo zcela ustupuje v klidu. Je-li příčinou dušnosti plicní otok, zhoršuje se dušnost vleže a zmenšuje se vsedě nebo vstoje (tzv. ortopnoe). Tato dušnost závislá na poloze může pacienta také probouzet v noci, zmírňuje se při posazení a nazývá se potom paroxysmální (záchvatovitá) noční dušnost.

Dušnost při otoku stěn průdušek je spojena se specifickými zvukovými fenomény, které jsou obecně příznačné pro uzávěr dýchacích cest (tzv. spastické zvuky - pískání, hvízdání). Pacient vykašlává zpěněné, někdy zakrvavělé chrchle (sputum). Častým projevem otoku stěn průdušek a snížené poddajnosti plicní tkáně při srdečním selhání je suchý kašel. Je nutno jej odlišit od kašle, který se vyskytuje asi u 5% nemocných léčených tzv. inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (nyní jeden z hlavních pilířů léčby srdečního selhání).

Dušnost daná výlučně nedostatečným srdečním výdejem není ovlivněna polohou, ale mění se při tělesné námaze a může být spojena se slabostí a únavou.

U mnoha srdečních onemocnění, například u zúžení dvojcípé srdeční chlopně (mitrální stenózy ) se příčiny dušnosti kombinují: dušnost vyvolaná nedostatečným srdečním výdejem se vyskytuje současně s dušností způsobenou městnáním krve v plicním oběhu (plicním otokem). Vznik dušnosti u srdečního onemocnění je obvykle známkou špatné prognózy. Někdy se na kardiální dušností podílí současně více srdečních onemocnění, jimiž pacient trpí.