Adenokarcinomy ledviny ( tedy zhoubné nádory ledviny vycházející původem ze žlaznaté výstelkové tkáně ) představují 1 až 2 procenta všech karcinomatózních onemocnění u dospělých pacientů. Poměr mužů a žen mezi pacienty s karcinomem ledviny činí 2 ku 1. Většina solidních tumorů, které se vyskytují v ledvině, je maligních ( tedy zhoubných ).
Příčiny vzniku karcinomu ledviny nejsou doposud známé.
Nejčastějšími klinickými příznaky jsou nález hematurie ( tj. přítomnosti krve v moči ), a to makroskopické ( tj. přítomnost krve v moči je viditelné pouhým okem ) nebo mikroskopické ( tj. přítomnost krve v moči je prokazatelná pouze mikroskopicky ), následovaná dále bolestmi v boku a palpovatelným útvarem v oblasti postižené ledviny. V některých případech můžeme zachytit i hypertenzi ( tedy vysoký krevní tlak ), který je vyvolaný buď parciální ( tedy částečnou ) ischémií ( tj. nedokrevností ), nebo sekundární polycytémií ( tj. primárním onemocněním vyznačujícím se nápadným zmnožením červených krvinek s tvarovými odchylkami ) při zvýšené erytropoetinové aktivitě.
V počátečním stadiu je nádor objeven zpravidla nejčastěji při sonografickém vyšetření nebo při vyšetření počítačovou tomografií ( tedy při CT vyšetření ). Někdy je nádor také zachycen při provádění scanu kostí nebo při ledvinném perfúzním scanu ( tj. při vyšetření kostí nebo ledvin pomocí podaných radioizotopů ). Vyšetření vylučovací urografií ( tj. vyšetření rentgenovou metodou pomocí pacientovi nitrožilně podané rentgenkontrastní látky a následným provedením série rentgenových snímků ) a sonografie ( tedy ultrazvukové vyšetření ) podávají informace o přítomnosti nádorového útvaru, následné vyšetření CT scintigrafií pak poskytne podrobnější údaje o denzitě ( tj. hustotě ), lokální expanzi nádoru a postižení uzlin a cév. Dolní kavografie ( tj. rentgenová vyšetřovací metoda dolní duté žíly s pomocí podání rentgenkontrastní látky ) a vyšetření magnetickou rezonancí poskytují další informace o postižení cév nádorem ( zejména ledvinové žíly a dolní duté žíly ), zvláště při nádorovém postižení pravé ledviny. Aortografie ( tj. rentgenové vyšetření aorty pomocí podání rentgenkontrastní látky ) a selektivní ledvinová arteriografie ( tj. speciální vyšetření ledvinových tepen pomocí jejich přímého nástřiku rentgenkontrastní látkou ) pomohou charakterizovat tumor z hlediska jeho vaskularizace ( tj. cévního zásobení ) a možnosti eventuálního chirurgického odstranění nádoru. Nutné je také provedení rentgenového snímku plic, neboť plicní metastázy jsou časté. Jenom podrobné předoperační vyšetření umožňuje následně stanovit přesný léčebný plán.
Léčení karcinomu ledviny představované především transabdominální radikální nefrektomií ( tj. totálním odstraněním ledviny operačním přístupem přes dutinu břišní ) poskytuje reálnou šanci k úspěšnému výsledku při nálezu lokalizovaných tumorů. Dokonce i tumor, který prorůstá do ledvinové žíly nebo až i do duté žíly, pokud však nejsou zároveň v organizmu přítomny vzdálené metastázy, je ještě chirurgicky léčitelný. Avšak nádor ledviny spojený se současným výskytem druhotných metastatických ložisek má již vysloveně špatnou prognózu, a to především tehdy, když je navíc zcela necitlivý na léčbu ozařováním či protinádorovou chemoterapii ( tedy léčení spočívající v podání cytostatických léků – tedy léků potlačujících vlastní obranyschopnost organizmu ). Spontánní vymizení druhotných metastatických ložisek v těle pacienta následně po operačním odstranění primárního karcinomu ledviny není zcela vyloučeno, vyskytuje se však pouze zřídka. Léčení pomocí hormonální terapie neprokázalo výraznější efekt ve smyslu prodloužení přežívání pacientů s karcinomem ledviny. Role imunoterapie v léčbě nádorů ledviny je zatím pouze ve stadiu intenzivního výzkumu.
Emailu
Zaregistrovat se
