Karbunkl

pyodermie

Karbunkl je choroba patřící do skupiny onemocnění, která se nazývá hnisavá onemocnění kůže (latinský název pyodermie). Nemoci spadající do této skupiny kožních onemocnění se dělí podle toho, ve kterém místě se nalézá maximum hnisavého zánětu, jako je například v pokožce – v tzv. epidermis (sem patří onemocnění impetigo streptogenes a pemphigus neonatorum), dále v oblasti folikulárního aparátu – tj. v okolí vlasového váčku, ze kterého vyrůstá vlas nebo chlup (sem patří kromě karbunklu také onemocnění ostiofoliculitis, foliculitis, sycosis simplex, furunculus a furunculosis), dále může být maximum hnisavého zánětu v oblasti žlázek které se v kůži nacházejí – tj. v potních a mazových žlázkách (sem patří onemocnění hidradenitis suppurativa) a nebo v koriu – tedy v hlubších vrstvách kůže (sem patří onemocnění erysipelas, ecthyma a flegmóna). Karbunkl může vzniknout také jako druhotná komplikace jiného kožního onemocnění (jako například scabies, pediculosis nebo ekzém). 

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Karbunkl, stejně jako všechna ostatní hnisavá onemocnění kůže, je vyvolán infekcí mikroby, a sice nejčastěji stafylokoky (latinsky Staphylococcus) nebo méně často také streptokoky (latinsky Streptococcus). Jsou to bakterie, které se na lidské kůži normálně vyskytují. Ovšem zdravá neporušená lidská kůže představuje velmi dobrou ochranu – jakousi bariéru, která člověka proti těmto bakteriím chrání. Jestliže se ale bakterie přes tuto přirozenou bariéru dostanou, mohou potom způsobit infekci. Jestliže bakterie (nejčastěji stafylokoky) proniknou do vlasového váčku (tzv. folikulu), vyvolají jeho infekční zánět (tzv. folikulitidu). Pokud se posléze zánět ze zaníceného vlasového váčku rozšiřuje dále do okolí, vznikne tzv. furunkl. Karbunkl pak vzniká splynutím několika furunklů, které se nacházejí vedle sebe. Větší náchylnost ke vzniku karbunklu mají lidé s oslabenou imunitou (tedy s oslabenou obranyschopností organizmu). Oslabenou imunitu mívají běžně lidé trpící onemocněním cukrovkou, dále pacienti s nádorovými onemocněními a také pacienti, kteří jsou léčeni hormonálními léky ze skupiny glukokortikoidů. Karbunkl postihuje převážně muže ve věku nad 40 let, ale může se vyskytnout u každého člověka. Pokud se týká umístění karbunklu na těle pacienta, vyskytuje se karbunkl především v oblasti krku, popřípadě na šíji a na zádech.

Chorobopis

Klinicky se karbunkl projevuje jako mohutný, souvislý, tuhý až prknovitý zánětlivý infiltrát kůže a podkoží (tj. zánětlivé ložisko umístěné v kůži a podkoží). V něm se objevují uprostřed a někdy na okrajích dříve nebo později nekrózy (tj. odumření tkáně), po jejichž vypadnutí vznikají otvory, ze kterých vytéká hnis. Zánět se šíří do stran a do hloubky a šíření zánětu se zpravidla zastavuje až u svalové fascie (svalová fascie je blána na povrchu svalu). Kůže nad karbunklem bývá v některých případech těmito otvory po prasklinách v místě nekróz (tedy v místě po uvolněných částech odumřelé tkáně) úplně poseta. Přesto však tyto spontánně vzniklé otvory nestačí k dostatečnému vyloučení veškerého hnisu a nekrotické (tj. odumřelé) tkáně, což je ovšem nezbytné k vyhojení karbunklu. Proto bývá spontánní vyhojení (tedy bez léčebného zásahu) karbunklu velmi vzácné. Karbunkl bývá značně bolestivý a je zpravidla provázen i celkovými příznaky zánětu. Místně se projeví zduřením, zarudnutím, zvýšením teploty v místě zánětu, otokem a bolestí a celkově únavou a horečkou. Může se vyskytnout i vysoká horečka provázená třesavkou, a také lymphangoitis a lymphadenitis (tj. zánět mízních cév a uzlin). Existuje i nebezpečí, že bakterie z karbunklu proniknou do krve a mohou vyvolat až nebezpečný septický stav (tj. tzv. otravu krve). Jestliže se bakterie dostanou do krevního oběhu, jsou krví rozneseny po celém těle a mohou infikovat prakticky každý orgán (kde vytváří podobné abscesy jako na kůži) a způsobit velmi závažná onemocnění – jako jsou endokarditida (zánět vnitřní blány srdeční), osteomyelitida (zánět kostí), artritida (zánět kloubu), empyém (tělesná dutina naplněná hnisem – často pohrudniční dutina).

Navíc v oblasti obličeje může karbunkl způsobit vznik zánětu mozkových blan. Karbunkl je vždy vážné onemocnění, protože může ohrozit nemocného na životě. V některých případech se u postiženého jedince objevuje i více karbunklů současně. Tento stav se označuje jako onemocnění nazývané karbunkulóza.

Rozpoznání / vyšetření

Správnou diagnózu postižení pacienta onemocněním karbunklem lze jednoznačně stanovit již na základě pečlivého fyzikálního vyšetření pacienta lékařem (základem je vyšetření pohledem a pohmatem).

Léčba

Protože patří karbunkl mezi skupinu nebezpečných onemocnění (viz výše), je zcela indikováno nasazení velkých dávek širokospektrých antibiotik celkově. V počínajícím stádiu zánětu je možné zkusit konzervativní léčbu s lokální dezinfekcí hnisavého ložiska a s aplikací protizánětlivých a antibiotických mastí. Jestliže ovšem nedochází rychle ke zlepšení místního zánětu, je nezbytné zahájit léčbu chirurgickou. O volbě nejvhodnějšího chirurgického výkonu rozhoduje vedle místního nálezu (tj. podle stupně rozvinutí zánětu) hlavně celkový stav nemocného. Přítomnost dalších onemocnění u pacienta s karbunklem (jako je například onemocnění cukrovkou) vyžaduje zvláštní pozornost a péči. Smyslem operačního výkonu je otevření ložiska zánětu, vyčištění postiženého místa od odumřelých částí tkání, odstranění přítomného hnisu a zajištění volného odtoku hnisu, který se opět může vytvořit. Nejméně radikální je z možných chirurgických zákroků pouhé obnažení povrchu zánětlivého infiltrátu plošným seříznutím vrchní vrstvy karbunklu. Radikálnějším výkonem je pak provedení úplného rozpolcení karbunklu řezem provedeným do tvaru kříže, který zasahuje až ke svalové fascii (tj. k bláně kryjící sval), a při kterém se zároveň částečně uvolní celé zánětlivé ložisko od kryjící kůže a od spodiny pod zánětlivým ložiskem. A navíc se poté připojuje umístění drénu do zánětlivého ložiska k následné drenáži hnisu. Nejradikálnějším chirurgickým výkonem používaným k léčení karbunklu je zákrok, při kterém se úplně vyřízne celý karbunkl řezem jdoucím až do okolní zdravé tkáně. Dutinu po vyříznutí karbunklu je nutno drénovat a pravidelně sterilně převazovat. Nedoporučuje se provádět jakékoliv pokusy o vymačkávání hnisu z karbunklu. Většinou se to totiž nepodaří a bakterie se tím z něj mohou rozšířit do okolních tkání v těle. V závažných případech někdy vyžaduje onemocnění karbunklem i přijetí postiženého jedince do nemocnice k další léčbě. Jako prevence vzniku karbunklů (podobně jako i ostatních forem hnisavých zánětů kůže) je třeba dodržovat jednoduchá běžná základní hygienická opatření – tj. pravidelně se umývat a nosit čisté oblečení, které je volné a zbytečně nedráždí a nezraňuje pokožku.

 

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

0
1Milan6. 4. 2018 15:32:52
Dobrý den, je nemoc nakažlivá? Děkuji

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události