K označení tohoto onemocnění se také používají označení jako konverzní reakce, konverzní porucha, disociativní reakce nebo disociativní porucha. Hysterická neuróza je neurologické onemocnění, které je charakterizované širokou variabilitou somatických ( tedy tělesných ) a psychopatologických příznaků. Tyto klinické příznaky vycházejí z disociace vědomí postiženého ( základní charakteristikou procesu disociace vědomí je vzájemné oddělení mentálních procesů, které jsou obvykle integrované a mají přístup do vědomí, patří sem i pocit oddělenosti od částí sebe, včetně pocitu, že prožívané pocity a chování nejsou moje ). V typických případech se objevují první manifestní klinické příznaky postižení jedince hysterickou neurózou v průběhu adolescence ( tedy v průběhu dospívání ) a nebo v období časné dospělosti, výrazněji častěji u žen, než u mužů. Přestože pojetí hysterie jako nemoci je mnohem starší než 2000 let, jeho použití pro označování poruchy je značně mlhavé a obsahuje celou řadu různých definic. Diskuze se omezuje zpravidla pouze na takové jevy, které se klasifikují jako konverzní a disociační poruchy vědomí, které mají společný základ v psychickém fenoménu disociace (jak rozebráno níže ).
Koncept disociace znamená proces, ve kterém specifické vnitřní psychické obsahy, jako jsou například vzpomínky, myšlenky, pocity nebo vjemy, již zcela ztratily svoji souvislost s vědomím jedince a nejsou dostupné volnímu tedy vědomému zpracování. Tento koncept je zcela základní pro pochopení hysterických příznaků. Protože jsou tyto obsahy nevědomé, mohou se dostat do vědomí jedince jen za určitých naprosto specifických podmínek ( například v průběhu spaní ve snech nebo také v průběhu hypnotického transu ). Dále mohou výrazně ovlivňovat individuální zaměření a chování jednotlivce, a sice mnoha způsoby. Například disociace a ztráta vědomé vzpomínky na vzorce motorického postupu vedou k obrně. Pak vynoření se fragmentu disociované vizuální paměťové stopy se jeví nemocnému jako jeho osobě zcela cizí halucinace, a následné vynoření se celého komplexu psychických asociací může následně ovlivnit chování jedince. Všechny fenomény konverze a disociace mohou být chápány buď jako vliv disociace samotné, nebo jako vliv části disociovaného komplexu, který v různém stupni pronikl do vědomí postiženého člověka. Schopnost k disociaci může být zčásti genetická ( tedy způsobena dědičnými vlohami ). Na tomto místě je třeba zmínit dva aspekty disociace: ( 1 ) úzce koreluje s hypnabilitou ( tedy souvisí se schopností jedince být zhypnotizován ) a jedinci schopní spontánní disociace bývají také velmi sugestibilní a dosahují vysoko při hodnocení na škálách hypnability, ( 2 ) může sloužit jako psychologická obrana, tzn. zajišťuje mechanismy pro potlačení nepříjemných, bolestných a úzkost provokujících obsahů ve vědomí. Současné studie poukazují na mimořádně častou přítomnost vzpomínek na agresivní a sexuální zneužívání postižených pacientů v období jejich dětství, a to zejména u mnohočetných osobností.
Jako manifestní klinické příznaky pro pacienta postiženého hysterickou neurózou jsou typické tzv. konverzní příznaky. Téměř každá orgánová porucha může být simulována na hysterickém základě. Například když nějaký klinický příznak napodobuje nemoc, kterou trpí blízký příbuzný pacienta. Pro onemocnění hysterickou neurózou je považována za typickou široká variabilita senzomotorických příznaků. Na tomto místě je třeba poznamenat, že ve všeobecné lékařské praxi jsou konverzní příznaky často patrné u nepsychiatrických pacientů, kteří netrpí klasickou hysterickou neurózou. Slabosti a obrny svalových skupin jsou běžné, spasmy ( tj. křečovité stahy ) a nenormální pohyby jsou naopak v naprosté většině případů méně časté. Motorické poruchy jsou obvykle doprovázeny změnami čití, speciálně ve vztahu k doteku, bolesti, teplotě a hlubokému čití. Motorické i senzitivní poruchy na končetinách mají v celé řadě případů charakteristické rozložení, označované jako „ rukavice“ nebo „ponožky“. To znamená, že distribuce motorických a senzitivních poruch je určována subjektivní představou tělesného schématu funkční způsobilosti ruky nebo nohy, nikoliv tedy inervačními okrsky jednotlivých nervů ( tedy popisované poruchy neodpovídají oblastem, které přísluší místům zásobovaným jednotlivými nervy ). Jiným velmi častým manifestním klinickým příznakem postižení pacienta hysterickou neurózou je kompletní hemianestezie ( hemianestezie znamená ztrátu kožního čití celé jedné poloviny těla podle svislé osy, včetně tváře ). V menšině případů onemocnění hysterickou neurózou jsou postiženy i další smysly, jako jsou například hysterická slepota, hluchota nebo afonie ( afonie znamená úplnou ztrátu hlasu ), které jsou velmi často doprovázeny zrakovými a také sluchovými halucinacemi ( halucinace znamená klamný vjem, který jedinec považuje za skutečný ). Dalšími manifestními klinickými příznaky při postižení pacienta hysterickou neurózou jsou tzv. disociativní jevy. Mnoho stavů porušeného vědomí může totiž vycházet z disociativních procesů. Při tzv. somnambulizmu je pacient mimo kontakt se svým okolním prostředím a viditelně neodpovídá na žádné zevní stimulační impulzy. Dokonce v celé řadě případů si pacient postižený somnambulizmem počíná, jako kdyby žil někde jinde, ve svém vlastním zcela jiném světě, jakémsi halucinovaném dramatu, které je často vzpomínkou na minulou emočně traumatizující zkušenost. Při tzv. amnézii, jinak nejčastější formě disociace u pacienta postiženého hysterickou neurózou, má nemocný typickou ztrátu paměti pro všechny minulé okolnosti na období několika hodin až několika týdnů. Tzv. anterográdní amnézie je zase stav, kdy výpadek paměti překrývá všechny vzpomínky od doby, kdy v realitě proběhly až po dobu současnou, a to tak, že pacient zapomíná z okamžiku na okamžik, co předtím dělal, myslel a cítil. Méně běžnými, ale o to nápadnějšími a dramatičtějšími jsou stavy tzv. fugy a mnohočetné osobnosti. Základem obou poruch je naprostá ztráta vlastní identity. Typické pro stav tzv. fugy je, že jedinec náhle ztratí všechny souvislosti svého minulého života a vědomí, kdo ve skutečnosti vlastně je. Takový pacient zmizí zcela ze svých obvyklých souvislostí, dokonce opustí svoji vlastní rodinu a svoje zaměstnání, cestuje zpravidla daleko od domova, začne pracovat v novém zaměstnání se zcela novou identitou. To vše postižený jedinec ovšem dělá bez jakéhokoliv uvědomění si nějakých změn ve svém životě. Později zcela náhle, v naprosté většině případů po několika uplynulých dnech nebo týdnech „ přijde k sobě“. Zpravidla má ovšem úplnou ztrátu paměti ( tj. tzv. amnézii ) na celé období proběhlé fugy. Takto postižený pacient se vrací ke své dřívější osobní identitě, je ale velice stresován, je nejistý a je mu naprosto nejasné, jak mohlo dojít k tak podivuhodným okolnostem. Při postižení pacienta tzv. mnohočetnou osobností dochází opět k podobným prudkým změnám identity jednotlivce, ty však nebývají ve většině případů provázeny odchody nemocného z domova. Jsou ale v těchto případech naopak časté a zcela dopředu nepředvídatelné změny v jednání mezi jednotlivými osobnostmi. U jednoho pacienta tak mohou existovat dvě, nebo někdy i více takovýchto různých podob osobnosti. Tzv. primární osobnost, velmi často postižená mnoha neurotickými příznaky, si není vědoma existence osobností dalších, tzv. sekundárních. Ty potom naopak jsou si plně vědomy existence primární osobnosti, jejích myšlenek a aktivit. To vlastně znamená, že amnézie ( tedy ztráta paměti ) je u takového pacienta postiženého poruchou tzv. mnohočetnou osobností pouze jednosměrná.
Do současné doby proběhla celá řada lékařských studií věnovaných problematice hysterie a jejímu průběhu. Většinou obsahují společný závěr, který se dotýká průběhu hysterie a prognózy pacientů s tímto postižením. Klinická zkušenost ukazuje, že se v naprosté většině případů jedná o onemocnění chronické ( tedy onemocnění, které u pacienta probíhá delší období ). I když se pacienti s hysterickou neurózou mohou postupně i zlepšit, pokud jde o specifické klinické příznaky, objeví se často manifestní klinické symptomy další, a sice zejména v obdobích, kdy pacient prožívá emoční napětí a stres, jako důsledek pohotovosti k disociaci.
Stanovení správné diagnózy postižení pacienta hysterickou neurózou je založeno na průkazu typických manifestních klinických projevů při vyšetření nemocného lékařem. Přitom senzomotorické příznaky hysterie se odlišují od příznaků jiných neurologických poruch, a sice chyběním patologického objektivního neurologického nálezu ( tedy při podrobném vyšetření pacienta trpícího hysterickou neurózou lékařem se prokáže zcela normální neurologický nález ), dále prokážeme etiopatogenetickou účast psychosociálního stresu ( tedy přítomnost emočního stresu jako příčinného vyvolávajícího faktoru ), a také prokážeme konflikty jako provokační faktor klinických obtíží. Dalším typickým rysem pro stanovení diagnózy hysterické neurózy je specifická charakteristická lokalizace senzomotorické symptomatologie u pacienta ( nemocný udává lokalizaci obtíží do oblastí, které svým rozsahem neodpovídají jednotlivým inervačním úsekům příslušných nervů ). Disociační poruchy vědomí nemocného se zase liší například od poruch vyvolaných hrubým postižením mozku nepřítomností pozitivních objektivních příznaků, které jinak zpravidla pozorujeme v případech jiných neurologických onemocnění ( jako jsou například změny při elektroencefalografické vyšetření, nenormální nálezy při vyšetření pacienta s neurologickým onemocněním rentgenovou počítačovou tomografií a také typické patognomonické změny kognitivních funkcí ( jako kognitivní funkce označujeme všechny myšlenkové procesy, které nám umožňují rozpoznávat, pamatovat si, učit se a přizpůsobovat se neustále se měnícím podmínkám životního prostředí ). V takových případech, kdy ovšem hysterické manifestní klinické příznaky naprosto napodobují symptomatologii neurologických onemocnění, může být stanovení správné diagnózy postižení pacienta hysterickou neurózou často velmi obtížné. Je zcela nezbytné stanovit nejprve, že u pacienta jsou negativní nálezy neurologické a nejsou žádné známky organické poruchy. A současně pak prokázat přítomnost pozitivních nálezů a stigmat hysterie, jakými jsou například hypnabilita ( což znamená přítomnost takových psychických vlastností, které podmiňují snadné zhypnotizování jedince, jeho podléhání vlivu hypnotizéra, tedy schopnost být zhypnotizován ), dále přítomnost předchozích projevů konverzních nebo disociačních poruch v anamnéze ( tedy v předchorobí ) pacienta a také podat průkaz příznaků, které znamenají symbolické vyjádření a řešení psychologického konfliktu.
Po dlouhá léta byla psychoanalytická metoda léčení považována za zcela specificky účinnou při všech typech hysterických obtíží. Dnes soudíme, že je psychoanalytická metoda léčení je účinná pouze u malého množství hysterických pacientů, a to zejména těch, kteří jsou schopni využít náhledu získaného s pomocí této terapeutické metody. Ostatním pacientům se nabízí tzv. rodinná terapie, dále změny prostředí, ve kterém žijí ( jako je například změna zaměstnání, zajištění pomoci v domácnosti apod. ) a také podpůrná a zklidňující terapie při dobrém vzájemném vztahu mezi postiženým pacientem a jeho ošetřujícím lékařem. S pomocí hypnózy můžeme v některých případech úspěšně odstranit specifické příznaky, bohužel se ale ve většině případů, a to záhy objeví klinické příznaky nové. Nicméně u pacientů postižených amnéziemi může být metoda hypnózy úspěšným a účinným nástrojem, který pomůže odhalit pacientovy potlačené myšlenky a pocity, přivést je pak do jeho vědomí a umožnit nemocnému řešit je přímo v terapeutickém procesu. Stejně tak může být hypnóza účinná při odstraňování amnézie spojené se stavy tzv. fugy, a také dále při zrušení amnestických překážek mezi různými osobnostmi při postižení pacienta poruchou tzv. mnohočetné osobnosti. Naprosto nezbytná je však následná pokračující psychoterapeutická práce s pacientem, která nemocnému pomáhá ke zdravějšímu a přizpůsobivějšímu řešení všech jeho problémů.
Emailu
Zaregistrovat se
