Hyperventilace
Hyperventilace je nenormální způsob nadměrného dýchání, při kterém je dýchání výrazně rychlejší nebo hlubší oproti normálnímu dýchání. Důsledkem hyperventilace je rozsáhlé vydýchání kysličníku uhličitého z organizmu, tím dojde je snížení jeho koncentrace v tepenné krvi pod normální hranici (která je 35 až 45 milimetrů rtuťového sloupce).
Hlubokým dýcháním si nedokážeme zvýšit koncentraci kyslíku v krvi, zato si velmi účinně vydýcháme kysličník uhličitý. Tím dojde ke snížení disociované kyseliny uhličité, ve formě které kysličník uhličitý (což je vlastně odpadní produkt látkové přeměny v buňkách tělesných tkání) putuje rozpuštěn krevním řečištěm ze tkání do plic. Tak dojde ke zvýšení krevního pH a vzniku respirační alkalózy (tj. krev v těle hyperventilujícího jedince se stává zásaditější vlivem vydýchání nadměrného množství kysličníku uhličitého).
Kapitoly
Příčiny / rizikové faktory
Vyvolávající příčiny hyperventilace mohou být velmi různorodé. Nejčastěji to bývá obvykle nějaká stresová situace, úzkost, nebo nečekaná nepříjemná událost, také nadměrné emoce a podobně. Hyperventilace typicky vzniká u hysterických záchvatů, častěji se s ní setkáváme u žen, ale výjimkou nejsou samozřejmě ani muži. V některých případech může ovšem hyperventilace značit přítomnost závažného zdravotního problému (jako je onemocnění plic nebo problémy se srdcem, dále se vyskytuje hyperventilace také povětších úrazech, při dráždění dechového centra v mozku zánětem nebo nádorem.
Je třeba zde zmínit, že hyperventilace může být vyvolána jedincem i zcela vědomě a účelově. Například při potápění pod vodní hladinu lidé nejsou spokojeni s běžně možným zadržením dechu na jednu minutu a hledají metody, jak tento interval prodloužit a oddálit impuls dýchání. Je známo, že s použitím krátké vědomé hyperventilace lze následně prodloužit interval se zadrženým dechem bez nutnost dýchat na 2 až 8 minut a současný rekord je kolem 15 minut (při předcházející krátké hyperventilaci čistého kyslíku).
Hyperventilace se u člověka může vyvinout také jako kompenzace metabolické acidózy (tj. k vyrovnání zvýšené kyselosti krve způsobené poruchou látkové výměny v těle). Konečně někteří lidé hyperventilují chronicky (tj. dýchají příliš rychle nebo zároveň i zhluboka dlouhodobě bez zjevné příčiny).
Chorobopis
Manifestní klinické příznaky hyperventilace jsou charakteristické. Pro subjektivní pocit dušnosti začíná rozrušený jedinec zrychleně a usilovně dýchat. To je doprovázeno slabostí, bušením srdce a motáním hlavy. Typicky vzniknou křeče. Důvodem je, že nadměrné dýchání vede ke změnám ve vnitřním prostředí organizmu se zvýšením pH (tento stav se nazývá alkalóza). Dále dojde k poklesu hladiny vápníku v krvi, a to vyvolá brnění některých částí těla (typicky okolí úst a horních a dolních končetin). Brnění se při pokračující hyperventilaci postupně změní v křeče, které mohou vypadat značně dramaticky.
Typické je zvláštní křečovité držení horních končetin, dlaň se zkroucena společně s prsty (zkroucení je do tvaru jakési mističky). Výjimkou nejsou ani bolesti na hrudníku, které mohou napodobovat příznaky srdečního infarktu. Proto si lidé v této situaci sami často volají záchrannou službu. Takto postižení jedinci totiž prožívají velmi nepříjemné pocity a mají velký strach o svůj život a zdraví.
Hyperventilace není v naprosté většině případů životu ani zdraví člověka nebezpečná, ale přesto se jedná o častý důvod k přivolání vozu rychlé záchranné služby a k návštěvě lékaře.
Rozpoznání / vyšetření
K diagnóze hyperventilace většinou stačí jen zjištění okolností vzniku obtíží a následné pečlivé fyzikální vyšetření lékařem (při něm bývá pozitivní tzv. Chvostkův příznak – jedná se o záškub svalů obličeje při poklepu na tvář před čelistním kloubem v místě, kde probíhá obličejový nerv – tzv. nervus facialis). Může být doplněno vyšetření EKG a krevního tlaku, spíše ovšem k vyloučení vážnějších stavů. Je třeba vyloučit například srdeční infarkt nebo jiné onemocnění, které se také projevuje křečemi. Pokud bychom hyperventilujícímu jedinci provedli vyšetření koncentrace krevních plynů, objevili bychom pokles koncentrace oxidu uhličitého (tzv. hypokapnii) v důsledku jeho vydýchání z organizmu.
Léčba
Jako nejlepší první pomoc je potřeba postiženého jedince uklidnit, protože stav hyperventilace většinou vzniká následkem rozrušení. Dále musíme pacienta slovně upozornit na nutnost uklidnit dýchání a můžeme mu k ústům přiložit papírový pytlík nebo igelitový sáček, do kterého uděláme ještě menší dýchací otvor (je jasné, že se pochopitelně igelitový sáček nesmí nasazovat pacientovi na hlavu!). Dýcháním přes sáček se vdechuje vyšší koncentrace oxidu uhličitého, to vede k normalizaci hladiny krevního vápníku a ústupu obtíží. Pokud u sebe nemáme žádné pomůcky, může si dát postižený před obličej vlastní ruku a dýchat do ní. Popřípadě mu můžeme dát před ústa ruku sami, ale je třeba dát pozor, aby postižený jedinec neměl pocit, že ho omezujeme či dusíme.
Platí jasné pravidlo, že cokoliv se chystáme postiženému udělat, je třeba mu nejprve srozumitelně vysvětlit. Jinak lze podat léky na uklidnění jako jsou benzodiazepiny, například tabletový Diazepam, či s opatrností injekční Apaurin (ten použijeme pouze v případě výskytu silnějších křečí a při značném psychickém vypětí pacienta). V naprosté většině případů není nutné volat záchrannou službu, protože se po uklidnění dechu vše vrátí do normálu. Záchranku ale volejte, pokud se stav nezlepšil ani po kvalitní první pomoci, to znamená, pokud příznaky trvají nadále i v době, kdy už je pacient úplně klidný.
Může se stát, že se dotyčného nepodaří uklidnit a upadne do bezvědomí. V tomto případě je nutné volat záchrannou službu také.
Chronická hyperventilace typicky bývá spíše součástí komplexu příznaků než jejich prvotní příčinou. Léčení zaměřené na zlepšení dýchání může významně přispět ke zlepšení dalších příznaků. Jako prevence hyperventilace je třeba se snažit předcházet stresu a situacím, které mohou vyvolávat pocit úzkosti - předcházet stresu lze například meditací, jógou, uvolňujícími masážemi, horkými koupelemi, aromaterapií a dále pitím zklidňujících čajů – např. meduňka, chmel, kozlík a další. Prospěšné je také věnovat se pravidelné pohybové aktivitě.