Jedná se o onemocnění, které je charakterizováno rozšířením ledvinové pánvičky a obvykle také ledvinového infundibula a kalíšků, jejichž kapacita pak přesahuje normu ( tj. 3 až 10 mililitrů ). Toto rozšíření je způsobeno obstrukcí ( tedy překážkou ), jejíž příčina může být lokalizována na různém místě, počínaje glomerulem ( tj. ledvinovým klubíčkem ) a konče zevním ústím močové trubice, může však být lokalizována i mimo močové cesty. Překážka způsobuje poruchu transportu moče. V důsledku obstrukce dochází ke zvýšení intraluminálního tlaku ( tj. tlaku uvnitř močových cest ), močové stáze ( tj. zadržování moči ), infekci, tvorbě konkrementů ( tj. močových kamenů ) a k postupné ztrátě ledvinových funkcí. Klinické příznaky pak závisí na povaze, trvání a úrovni obstrukce. Chronické rozšíření ledvinové pánvičky způsobuje svalovou ochablost její stěny, dále také fibrózu ( tj. vazivovou přeměnu ) a ztrátu peristaltické aktivity ( tj. rytmického smršťování ). Jelikož za normálních podmínek je moč vylučována při velmi nízkém tlaku, prolongovaná ( tj. dlouho trvající ) a těžká hydronefróza nakonec způsobuje tlakovou atrofii ledvinové tkáně ( tj. zmenšení normálně vyvinuté tkáně ledvin ). V důsledku těchto změn dochází nejdříve k postižení sběrných kanálků a vmezeřené tkáně dřeně ledvin, později také k postižení proximálního tubulu ( tj. přední části ledvinových kanálků ), vmezeřené tkáně ledvinové kůry a glomerulů ( tj. ledvinových klubíček ) s postupnou ztrátou funkce ledvin.
Tzv. primární hydronefróza bez ureterální dilatace ( tj. bez rozšíření průsvitu močovodu ) je podmíněna existencí překážky v ureteropelvickém spojení ( tj. v oblasti přechodu ledvinové pánvičky a močovodu ). Může být způsobena primární strikturou ( tedy zúžením ), také vysokým napojením močovodu ( tj. ureteru ) na ledvinovou pánvičku, dále defektem v kontinuitě hladkého svalstva v ureteropelvickém spojení nebo kolénkovitým ohnutím spojení v důsledku nefroptózy ( tj. pokleslé nebo také jinak bloudivé ledviny ) dále stlačením vazivovými pruhy či aberantní ( tj. odbočující odchylnou ) tepnou nebo tumorem pánvičky. Tzv. sekundární ( tj. druhotné ) hydronefrózy jsou důsledkem vezikoureterálního reflexu ( tj. zpětného průniku moče z močového měchýře nazpět do močovodu ) nebo obstrukce ( tj. překážky ) lokalizované distálně od ureteropelvického spojení ( tedy pod napojením močovodu a ledvinové pánvičky ). Některé hydronefrózy mohou být způsobeny kameny v močovodu, nádory močovodu, kompresí močovodu primárním nádorem nebo metastázami ( tedy druhotnými nádorovými ložisky ), myoneurogenním onemocněním ( tj. postižením svalstva a nervů ) močovodu nebo močového měchýře, také sekundární fibrózou ( tj. druhotným zvazivovatěním ) v důsledku léčebného ozařování nebo chirurgického zákroku, dále tzv. retroperitoneální fibrózou ( tj. zvazivovatěním tkáně ležící za pobřišnicí mimo břišní dutinu ), ureterokélou ( tedy vyhřeznutím močovodu ), vrozeným nebo získaným vezikoureterálním reflexem ( viz výše ), zhoubnými nádory močového měchýře nebo také pánevních orgánů, obstrukcí výtokové části močového měchýře zvětšenou prostatou nebo karcinomem prostaty ( tj. zhoubným nádorem pocházejícím z výstelkové tkáně ), obstrukcí močovodu strikturou ( tj. zúžením ), vrozenými chlopněmi nebo mentální stenózou ( tj. zúžením průchodu ). Hydronefrózu lze někdy zjistit u žen v těhotenství – jde o působení mechanických a hormonálních faktorů. Je obvykle přechodná, avšak v některých případech určité rozšíření ledvinové pánvičky může přetrvávat i po porodu. V ojedinělých případech může hydronefróza způsobit přechodnou atonii ureteru ( tj. ztrátu napětí stěny močovodu, tedy jeho ochablost ), a to tehdy, jestliže dojde k infikování hydronefrózy z infekce močových cest.
Akutní hydronefróza se obvykle projevuje kolikovitou ( tj. typickou záchvatovitou ) bolestí. Chronická progresivní hydronefróza může probíhat také zcela bez patrných klinických příznaků ( tzv. asymptomaticky ) nebo může být spojena s tupými bolestivými pocity v boku na příslušné postižené straně těla. Zvětšená ledvinová pánvička může být hmatná, zvláště jestliže jde o velkou hydronefrózu u dětí. Intermitentní hydronefróza ( tj. hydronefróza, která občas vymizí ) podmíněná nefroptózou ( tj. pokleslou neboli bloudivou ledvinou ) nebo akutním rozepětím ledvinové pánvičky způsobuje silnou, trýznivou bolest ( označuje se jako tzv. Dietlova krize ). Jen asi v 10 procentech případů hydronefrózy je přítomna hematurie ( tj. přítomnost krve v moči ). Dosti často je hydronefróza komplikována infekcí močových cest spojenou s pyurií ( tj. přítomností hnisu v moči ), horečkou a bolestmi v bederní krajině. V důsledku blokády odtoku moče, která vede k jejímu nahromadění, může dojít ke vzniku močových kamenů. Ke zvýšení sérové hladiny močoviny dochází v případech se solitární ( tj. ojedinělou ) ledvinou nebo, jestliže jsou postiženy zároveň obě ledviny. Někdy mohou být přítomny těžko vysvětlitelné obtíže ze strany gastrointestinálního traktu ( tj. trávicího systému ) – jedná se například o nevolnost, zvracení, bolesti v břiše. Tyto příznaky se častěji vyskytují u dětí s vrozenou ureteropelvickou obstrukcí ( tj. s blokádou přechodu močovodu a ledvinové pánvičky ) a hydronefrózou.
Urologické vyšetření spočívá v použití následujících vyšetřovacích metod: ultrasonografického vyšetření břicha, v některých případech také intravenózní urografie ( tj. rentgenové vyšetření močových cest pomocí nitrožilně infúzí podané rentgenkontrastní látky, které může být spojeno s tomografií – tj. hloubkovým snímkováním v určité rovině ). Cystoureterografické vyšetření ( tj. vyšetření močového měchýře a močové trubice pomocí rentgenkontrastní látky podané přes močovou trubici do močových cest ) může pomoci při rozpoznání blokády dolní části močových cest, neurogenní poruchy ( tj. poruchy nervové regulace močových cest ) nebo vezikoureterálního reflexu ( tj. zpětného průniku moče z močového měchýře nazpátek do močovodu ). Cystoskopie ( tj. endoskopické vyšetření močového měchýře ), retrográdní uretrografie nebo ureteropyelografie ( tj. rentgenové vyšetření pomocí rentgenkontrastní látky podané do močových cest ) mohou pomoci při rozpoznání anatomických deformit. Za normálních okolností, jestliže se vstříkne kontrastní látka ureterální cévkou ( tj. hadičkou zavedenou do močovodu ) přímo do ledvinové pánvičky, dojde během 5 až 10 minut k jejímu vyprázdnění. Zpožděné vyprazdňování pánvičky při hydronefróze prokazuje funkční nebo anatomickou abnormalitu. K pomalejšímu vyprazdňování ledvinové pánvičky však může docházet i při dehydrataci ( tj. odvodnění organizmu ). Vyšetření závažnosti hydronefrózy a porovnání zpoždění ve vyprazdňování ledvinové pánvičky ( na podkladě provedeného vyšetření intravenózní urografií, radionuklidového vyšetření nebo retrográdní techniky ) může být zvýrazněno , jestliže před aplikací kontrastní látky nebo radioizotopu je injekčně do žíly podáno vhodné diuretikum ( tj. močopudný lék ). Radionuklidové vyšetření může výrazně pomoci při vyhodnocení funkce ledvin v případech, kdy pomocí pyelografického vyšetření byla hodnocena ledvina jako nefunkční. Ve většině případů však k průkazu hydronefrózy postačuje neinvazivní ( a tedy také zcela nerizikové ) ultrasonografické vyšetření, které je zvláště užitečné u dětských pacientů.
Při nálezu hydronefrózy je naléhavé léčení především každé komplikující močové infekce a selhávání funkce ledvin. V případě primární hydronefrózy je indikována neodkladná drenáž moče zvláště tehdy, jestliže jsou postiženy ledvinové funkce nebo přetrvává močová infekce nebo jestliže je hydronefróza spojena s velkými bolestmi. Při závažné obstrukci ( tj. blokádě močových cest ), infekci nebo přítomnosti močových kamenů bývá indikována přechodná nefrostomie ( tj. vydrénování ledvinových pánviček zevně těla pacienta ). Používaná perkutánní technika ( tj. zavedení drénu do ledvinové pánvičky přes kůži ) může být indikována při akutní hydronefróze spojené se sepsí ( tedy s otravou krve způsobenou účinkem bakterií kolujících v krvi pacienta ). V těchto případech je nejvhodnější způsobem léčby perkutánní nefrostomická drenáž moče. Při léčení sekundární hydronefrózy je třeba usilovat o odstranění příčiny obstrukce dolních močových cest. Často bývá nutná drenáž močových cest nebo zajištění jiné možnosti vylučování moči z těla. U některých pacientů je indikována krátkodobá nebo i déletrvající drenáž pomocí tzv. „pig-tail“ katétru ( tedy zvláštního typu drénu ). Chirurgický zákrok u jednostranné nebo oboustranné primární hydronefrózy může být úspěšný za předpokladu , že je účinně zvládnuta infekce močových cest a že jsou zachovány dostatečné ledvinové funkce. Prognóza u sekundární hydronefrózy závisí na tom, jak dalece se podaří odstranit příčinu blokády močových cest nebo případného vezikoureterálního reflexu ( tj. zpětného průniku moče z močového měchýře nazpět do močovodu, který za normálních okolností není přítomen ). Dále je prognóza závislá na úspěšnosti léčení močové infekce a normalizaci intraluminálních tlakových gradientů ( tj. rozdílů tlaků uvnitř jednotlivých částí močového systému ) a stabilizaci ledvinových funkcí.