Hnisavá parotitida

hnisavý zánět příušní žlázy

Jako hnisavá parotitida ( tedy hnisavý zánět příušní žlázy ) se označuje infekční onemocnění, které vychází z dutiny ústní a které je obvykle vyvoláno bakterií Staphylococcus aureus . ( !!! Pozor !!! – nezaměňovat za jiné možné onemocnění příušní žlázy, a sice za onemocnění zvané příušnice neboli parotitis epidemica; které je akutním virovým onemocněním s otokem slinných žláz a možným postižením centrálního nervového systému, slinivky břišní a varlat a jehož původcem je RNA virus za skupiny paramyxovirů, který se šíří vzduchem a který má neurotropní a glandulotropní afinitu, tedy napadá v lidském těle především tkáň nervů a žláz, jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění.)

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Infekce při onemocnění hnisavou peritonitidou u pacienta má v naprosté většině případů  původ v jeho vlastní  dutině ústní, kde velmi často normálně přítomná bakterie Staphylococcus aureus může kolonizovat otevřený Stensenův vývod. Příušní žláza neboli latinsky glandula parotis patří do skupiny velkých slinných žláz v lidském těle, které produkují sliny, jež jsou vylučovány do dutiny ústní; hlavním slinným vývodem  příušní žlázy je tzv. ductus parotideus neboli Stensenův vývod, který je dlouhý 5-6 centimetrů a vyúsťuje za druhým horním molárem do dutiny ústní  ( označení molar pochází z latinského mola, což označuje mlýnský kámen, tak se označují zuby – stoličky, vyústění Stensenova vývodu je tedy za druhým zubem - stoličkou v horní čelisti ).

Stensenův vývod je pojmenován podle Nielse Stensena, což  byl  dánský přírodovědec, průkopník v oblasti anatomie, který tento vývod objevil v 17. století při pitvě ovčí hlavy . Infekční onemocnění hnisavou parotitidou zpravidla postihuje starší nebo dlouhodobě chronicky nemocné pacienty. A sice postihuje zejména ty nemocné, kteří mají suchou dutinu ústní. Suchost v dutině ústní je často spojena se sníženým příjmem potravy, dále také ji mohou vyvolávat některé léky, které pacient dlouhodobě užívá. Takto působí zejména léky s tzv. atropinovým účinkem, jako jsou léky ze skupiny antihistaminik nebo fenothiazinů. Také bývá obvyklá suchost v dutině ústní u lidí po celkové anestézii ( tedy u lidí, kteří prodělali výkon v narkóze – tedy při celkovém uspání ).

Chorobopis

Hlavními manifestními klinickými příznaky onemocnění pacienta hnisavým zánětem příušní žlázy jsou horečka, zimnice, bolest a otok na krku v oblasti příušní žlázy, tato bolest i otok bývají zpravidla pouze jednostranné ( jedná se většinou o izolované onemocnění jedné příušní žlázy ). Onemocnění hnisavou parotitidou začíná v naprosté většině případů náhle s projevy výše uvedenými příznaky. Navíc postižená příušní žláza je na pohmat tuhá a citlivá, kůže nad ní je oteklá a zarudlá. Po zatlačení na zanícenou příušní žlázu vyprázdníme ze Stensenova vývodu hnis, který zpravidla obsahuje mikroorganizmy, a sice gram – pozitivní koky ve shlucích (  vysvětlení: koky je označení pro bakterie kulovitého tvaru, které jsou ve světelném mikroskopu viditelné jako kruhy, průměr těchto bakterií bývá do 1 mikrometru; jako gram – pozitivní se označují bakterie, které se nabarví při použití nejběžnějšího v mikrobiologii využívaného barvení podle Grama ).

Rozpoznání / vyšetření

Stanovení správné diagnózy postižení nemocného onemocněním hnisavým zánětem příušní žlázy je založeno na pečlivém fyzikálním vyšetření pacienta lékařem, při kterém lze identifikovat manifestní klinické obtíže charakteristické pro toto onemocnění. Mikrobiologické vyšetření odebraného vzorku hnisu získaného ze Stensenova vývodu po zatlačení prstem na zanícenou příušní žlázu prokáže mikroorganizmus vyvolávající tento hnisavý zánět. Nejčastěji se přitom jedná o bakterii Staphylococcus aureus.

Léčba

Léčení pacienta trpícího onemocněním hnisavým zánětem příušní žlázy je v naprosté většině případů konzervativní a je zaměřeno především proti vyvolávajícímu mikroorganizmu. Jestliže je infekce při hnisavé parotitidě vyvolána bakterií Staphylococcus aureus, léčí se postižený jedinec celkovým podáváním léků ze skupiny antibiotik, a sice konkrétně podáním některého z penicilinů, které jsou rezistentní proti působení obranného bakteriálního enzymu penicilinázy. Tento některými bakteriemi vytvářený enzym způsobuje jejich odolnost proti antibiotikům penicilinové řady. Také je možné použít antibiotikum vankomycin. V takovém případě, jestliže je vyvolávající příčinou jiný mikroorganizmus než Staphylococcus aureus, zvolíme jiné vhodné příslušné antibiotikum podle výsledků mikrobiologického kultivačního vyšetření odebraného vzorku hnisu ze zanícené příušní žlázy.. Neméně důležité při léčení nemocného postiženého hnisavým zánětem příušní žlázy je vedle celkového podávání antibiotik také zlepšování hydratace ( tedy vlhkosti ) dutiny ústní nemocného a dále péče o dokonalou hygienu jeho dutiny ústní. Rovněž je pří léčení hnisavé parotitidy velmi užitečné podávání látek, které u pacienta způsobují podporu vylučování slin ( například je vhodné podávat citrónové bonbóny ), a přínosné je také provedení jemné masáže postižené příušní žlázy. Chirurgické řešení, tedy provedení nějakého operačního zákroku, přichází v úvahu jenom v ojedinělých případech při léčení nemocného trpícího zánětem příušní žlázy. Chirurgické řešení je indikováno pouze v takových případech, jestliže se postižený pacient nezlepší ani po několika dnech trvající konzervativní léčby s celkovým podáváním antibiotik.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události