Hematofobie je nenormálně nadměrný strach z krve jedná se o psychickou poruchu. Tato porucha patří do skupiny tzv. fobií (z řeckého slova „fobos“), což jsou úzkostné poruchy charakterizované chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací nebo lidí. Tento strach může být ochromující. Výrazně narušuje běžné fungování a může zasahovat do každodenního života. Hematofobie je relativně častým typem fobie, jde o nadměrný strach z pohledu na krev, a to nejen vlastní.
Pro hematofobii jsou typické klinické příznaky jako bušení srdce, sucho v ústech, dušnost, bolesti na hrudníku, neklid, závrať, bolest nebo točení hlavy, návaly horka nebo naopak chladu, nevolnost, zvracení, pocit na omdlení a pocit ohrožení, pocity znecitlivění nebo mravenčení končetin nebo i kolaps s krátkým bezvědomím. I pouhé pomyšlení na krev může u postiženého jedince vyvolat úzkost. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné definovat. Ten kdo trpí těžkou fobií, se při záchvatu paniky bojí o svůj život. Výsledkem je typické vyhýbání se situacím, které úzkost způsobí. Strach je přítomen nejen při vystavení se této situaci, ale i při očekávání či pomyšlení na takovou situaci. Pro člověka trpícího fobií je obtížné kontrolovat úzkost a vyhýbavé chování, ačkoliv to může výrazně ovlivnit jeho fungování v běžném životě i fyzické zdraví.
Hematofobie člověku velmi znepříjemňuje život, nedovolí mu dělat některé běžné věci, nebo ho nutí vykonávat aktivity, které by jinak nedělal. Někdy je hematofobie spojená s fobií z odběru krve a strachem z injekčních stříkaček. Příčiny hematofobie nejsou zcela jasné. Do určité míry je nepříjemnost pohledu na krev vrozená, protože krev symbolizuje zranění a ohrožení a u někoho je prostě tato obranná reakce až příliš silná ( příčinou hematofobie může být vrozená úzkostnost, což bývá v 30 až 40% případů ). V naprosté většině případů bývá počátek hematofobie v dětství a její vznik je spojen s nějakou negativní zkušeností či zraňujícím prožitkem, hematofobie vrcholí v pubertě a u velkého procenta lidí s přibývajícím věkem se její příznaky zmírňují nebo i zcela vymizí.
Hematofobií častěji trpí ženy než muži, k utváření fobií jsou náchylnější citliví lidé s labilní povahou. U některých lidí se může fobie z pohledu na krev objevit až během života a to vlivem stresující události, při které dotyčný přišel do kontaktu se svou nebo cizí krví ( jako například při úrazu, autohavárii, napadení, válečné události apod.). Příznaky hematofobie se u postiženého jedince objevují vždy při setkání se stresujícím faktorem – tedy s krví, ale také již při pomyšlení na krev, nebo při pohledu na fotografii, kde je vidět krev nebo i při sledování televize, kde se objeví záběr na krev. Stanovení diagnózy hematofobie je postaveno na základě pozorované nenormálně silné reakce jedince na krev, při níž se objeví výše zmíněné klinické příznaky.
Podmínkou pro diagnózu hematofobie jsou následující příznaky: nepřiměřený strach z krve nebo ze situace, kde se krev objevuje a vyhýbání krvi nebo takové situaci. Musí se vyskytnout alespoň 2 příznaky úzkosti (alespoň jeden z nich musí být z oblasti vegetativní – tedy například bušení srdce, pocení, chvění, sucho v ústech), pacient si uvědomuje, že úzkost a vyhýbavé chování jsou přehnané nebo nesmyslné, úzkost se neprojevuje, pokud osoba není v kontaktu s krví nebo se situací, kde se krev objevuje (nebo kontakt pacient neočekává), přitom úzkost a vyhýbavé chování jedince nejsou následkem bludů nebo halucinací či poruch nálady. Hematofobii často není vůbec nutné léčit, pokud postižený jedinec nepřijde do styku s krví. Člověk trpící hematofobií si určitě nebude hledat takové zaměstnání, kde by se s krví setkával. Při odběrech krve je vhodné takového člověka uložit do horizontální polohy a nechat ho mít zavřené oči. Pokud je u někoho léčba zahájena, tak se obvykle jedná o dlouhodobější psychoterapii s možným podáváním léků proti úzkosti. Lékařská věda dokáže určit, jakou chemickou bouři vyvolá hematofobie v mozku, a navrhnout způsob léčby. Využívá se tzv. expoziční léčby. Pacient je postupně vystavován obávaným situacím (začíná se od situací působících nejnižší úzkost ). Při tomto typu léčení si lidé například nejprve prohlížejí injekční stříkačku s trochou krve uvnitř v obrázkových časopisech. Časopisy jsou pak nahrazeny kresbami a nakonec dostává pacient do ruky čistou prázdnou injekční stříkačku. V závěru celého procesu může být pacient ochoten a schopen nechat si krev odebrat.
Virtuální realitou lze napodobit situace spouštějící hematofobii. Tak se může postižený pod vedením terapeuta zvolna a postupně zbavovat hrůzy, kterou v něm pohled či pomyšlení na krev vyvolávají. Tzv. kognitivně behaviorální terapie je jiný podobný léčebný postup. Rozdíl je v tom, že si pacient nejdříve promluví s terapeutem o svých pocitech - co u něj hematofobie způsobuje, co cítí a jak reaguje. U silně úzkostných pacientů se před tím ještě začne s představou stresující situace (např. si představí, jak bude reagovat, až uvidí krev). Také se mohou podávat i léky, které potlačují pocit úzkosti (jedná se léky ze skupiny antidepresiv a tzv. anxiolytik). U některých lidí zabírá i takzvaná léčba šokem, ale u někoho může mít opačný vliv. Tzv. "rychlá léčba fobie" (neboli tzv. neuro – lingvistické programování) využívá metodu dvojité disociace. Kdy léčený projde procesem, který mění vzpomínku na ten úsek jeho života, kdy u něho hematofobie vznikla.
Emailu
Zaregistrovat se
