Emailu
Zaregistrovat se
Glomerulopatie jsou skupinou onemocnění, která zahrnuje také glomerulonefritidy a je charakterizována primárním postižením ledvinných glomerulů ( tj. klubíček ). Tato skupina onemocnění je typická určitou strukturální, funkční a klinickou podobností, danou omezenými možnostmi ledvinové tkáně odpovědět na poškození, včetně klinických příznaků a objektivního nálezu.
Poškození ledvinných glomerulů vede ke změnám v glomerulární kapilární permeabilitě ( tj. propustnosti ) s následnou různě intenzivní proteinurií ( tedy ztrátou bílkoviny močí ), hematurií ( tj. přítomností krve v moči ) a močovými válci. Glomerulopatie, které mohou být primární či sekundární ( tedy vyskytují se při jiných tzv. systémových onemocněních – tj. onemocněních postihujících celý organizmus ), můžeme rozdělit do 5 velkých skupin na základě klinické symptomatologie ( tedy klinických příznaků ). Jsou to:
Podrobně o těchto jednotlivých onemocněních, která jsou zde uvedena, viz. v příslušných kapitolách.
Kromě proteinurie ( tj. ztráty bílkovin močí ), hematurie ( tj. přítomnosti krve v moči ), leukocyturie ( tj. přítomnosti bílých krvinek v moči ) a močových válců se mohou objevit i mikrotrombózy ( tedy drobné krevní sraženiny ) v ledvinové tkáni, které jsou často provázené epiteliálními „srpky“ ( to jsou útvary vytvořené v Bowmanově pouzdře při epiteliální buněčné hyperplazii – tj. při zmnožení výstelkových buněk, která je stimulovaná pravděpodobně růstovými faktory z aktivovaných mikrofágů ). Jestliže je toto poškození těžké, může vést až k oligoanurii ( tj. ke snížení tvorby moči až k úplné zástavě tvorby moči ). Často je spolupostižena zánětlivými změnami v intersticiu ( tj. v vmezeřené tkáni ) také funkce ledvinových tubulů ( tedy vývodných ledvinných kanálků ). Tabulární postižení se projevuje snížením koncentrační a acidifikační schopnosti ledvin a různým stupněm poruchy ve vylučování solí. Vzhledem k omezeným možnostem glomerulární hypertrofie ( tj. možnosti zvětšení glomerulů způsobené zvětšením jejich jednotlivých buněk ), uskutečňují se adaptivní změny tabulárních funkcí obvykle předtím, než je glomerulární filtrace výrazně redukována ( tedy omezena ).
Laboratorní vyšetření moče prokáže proteinurii ( tj. ztrátu bílkoviny močí ), hematurii ( tj. přítomnost krve v moči ), leukocyturii ( tj. přítomnost bílých krvinek v moči ) a močové válce. Přesná diferenciace mezi jednotlivými glomerulopatiemi je často nemožná. Ačkoliv histopatologické rozdíly většinou umožňují přesné určení typu glomerulárního onemocnění, těsná odpovídající závislost mezi morfologickými změnami ( tedy změnami v ledvinové tkáni ) a klinickou symptomatologií ( tedy klinickými příznaky onemocnění ) není ve vztahu k prognóze choroby a odpovědi na zavedenou léčbu zcela spolehlivá.
Léčba jednotlivých onemocnění, která patří mezi glomerulopatie, je uvedena v příslušných kapitolách.
