Glomerulonefritida chronická

Chronický nefritický/proteinurický syndrom

Chronický nefritický/proteinurický syndrom neboli tzv. chronická glomerulonefritida  neboli také tzv. pomalu progredující glomerulopatie je vlastně skupina závažných onemocnění různé etiologie ( tedy příčiny ) charakterizovaná patologicko – anatomicky difúzní sklerózou glomerulů ( tj. povšechné nahrazení zničené tkáně ledvin vazivem, a to zvláště glomerulů – tj. ledvinových klubíček ), dále následujícími klinickými příznaky: proteinurií ( tedy ztrátou bílkoviny močí ), hematurií ( tedy přítomností krve v moči ), přítomností močových válců a obvykle i hypertenzí ( tedy vysokým krevním tlakem ) s postupným zánikem ledvinových funkcí. Chronická glomerulonefritida zůstává symptomatická ( tedy bez zjevných klinických příznaků ) po mnoho let, a proto u řady pacientů není včas diagnostikována. Její přesný výskyt v populaci není znám, výskyt při prováděných pitvách zemřelých pacientů činí 0,5 až 1 procento.

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Příčiny chronické glomerulonefritidy nejsou jednotné. U nemocných v terminálních stádiích ( tj. v konečných fázích ) ledvinových selhání, u kterých bylo provedeno oboustranné operační odstranění ledvin, bylo primární glomerulární postižení nalezeno až v 50 procentech. Z toho na základě histologických nálezů byla fokální ( tedy ložisková ) a segmentární ( tedy úseková ) glomeruloskleróza ( tedy vazivová přeměna ledvinových klubíček ) nalezena ve 28 procentech případů, nespecifická glomerulonefritida ve 28 procentech případů, membranoproliferativní glomerulonefritida ve 25 procentech případů, glomerulonefritida s výrazným nálezem srpků v 15 procentech případů a těžká membranózní nefropatie ve 4 procentech případů. Výskyt prodělaného onemocnění akutní glomerulonefritidou v předchozím období života pacienta je spíše neobvyklý. Nepřesvědčivé jsou i údaje o předcházející streptokokové infekci ( tedy o tom, že pacient prodělal v minulosti infekci způsobenou určitým typem bakterií, a sice Streptokoky ). Ačkoliv imunoglobuliny ( tj. protilátky ) a komplement ( tj. důležitá složka systému obranyschopnosti organizmu ) mohou být v glomerulu ( tedy v ledvinovém klubíčku ) prokázány histologicky v různém rozložení, je to stále pouze nepřímý důkaz pro imunologickou etiologii onemocnění       ( tedy důkaz, že příčina onemocnění je v poruše obranyschopnosti organizmu ). Také pátrání po infekční, toxické či metabolické etiologii ( tj. že příčina je způsobená infekcí, jedovatými látkami nebo porušenou látkovou výměnou v organizmu ) bývá zpravidla málo užitečné. Byla také prokázána intrarenální koagulace ( tj. srážení krve uvnitř ledvinové tkáně ), a to na základě nálezů látek tzv. fibrinopeptidů vznikajících aktivací koagulačního systému ( tedy systému srážení krve ) v moči, krvi a příležitostně v ledvinovém parenchymu ( tj. ve tkáni ledvin ). Není ovšem zcela jasné, zda jejich přítomnost je příčinou nebo důsledkem ledvinového poškození.

Chorobopis

Často skrytý průběh onemocnění chronickou glomerulonefritidou činí stanovení začátku choroby obtížným. Může být zjištěno při běžném lékařském vyšetření, kdy je pacient zcela symptomatický ( tj. zcela bez klinických příznaků onemocnění ) a má dosud normální ledvinové funkce ( s výjimkou přítomné proteinurie – tedy ztráty bílkoviny močí a někdy i hematurie – tj. přítomnosti krve v moči ). Stejně tak může být zjištěno již pokročilé ledvinné selhání s uremickou symptomatologií - tedy s klinickými příznaky urémie ( tj. přítomné vysoké hladiny urey v krvi ), a to nevolností, zvracením, dušností, svědivou a únavou. V průběhu chronické glomerulonefritidy můžeme zaznamenat opakující se epizody masivní hematurie ( i když jen velmi vzácně ) a proteinurie, což bývá nejčastěji u onemocnění tzv. progresivní IgA nefropatií, ale i u ostatních typů tzv. idiopatických hematurií ( to jsou postižení provázená přítomností krve v moči způsobené neznámou příčinou ). Někdy se může jednat i o vzplanutí dosud jen mírně probíhajícího onemocnění nebo o ojedinělé epizody při akutní glomerulonefritidě. Mohou být přítomny i edémy ( tj. otoky ), většinou při mírném stupni ledvinové nedostatečnosti, včetně manifestace tzv. nefrotického syndromu ( o něm podrobně viz v příslušné kapitole ). Obvyklá je hypertenze ( tedy vysoký krevní tlak ) různého stupně, většinou doprovázející, občas ale i předcházející ledvinovou insuficienci ( tj. nedostatečnost ).

Následky

Chronický nefritický/proteinurický syndrom neboli chronická glomerulonefritida vede nezadržitelně bez léčby k poruše ledvinových funkcí a postupně se vyvíjí chronická ledvinová nedostatečnost až selhání ledvin ( o léčbě selhání ledvin podrobně viz v příslušné kapitole ).

Rozpoznání / vyšetření

Klinické projevy řady ledvinných chorob mohou být identické ( tj. naprosto stejné ), a proto nejpřesnější metodou ke stanovení přesné diagnózy v časném stadiu onemocnění ledvin je biopsie ( tedy odběr vzorku tkáně ledvin k histologickému vyšetření ). Předtím, než jsou ledvinové funkce výrazněji poškozeny, pomáhá ledvinová biopsie rozlišit mezi idiopatickou opakující se hematurií ( tj. opakující se přítomnost krve v moči z nejasné příčiny ), neglomerulárním postižením ( tedy onemocněním, kdy nejsou poškozeny glomeruly – ledvinová klubíčka, ale jsou postiženy vývodné ledvinové kanálky – tj. tzv. tubuly a vmezeřená tkáň – tj. tzv. intersticium ) a pomalu postupujícími glomerulopatiemi ( tedy postižením glomerulů – ledvinových klubíček ). Biopsie ledvin je jen vzácně indikována při pokročilém postižení ledvin, kdy ledviny jsou již vazivově zcela změněné a svráštělé, a tudíž by biopsie mohla poskytnout již pouze velmi málo informací o původním základním onemocnění, které vedlo ke zničení ledvin. Proteinurie ( tj. ztráta bílkovin močí ) představuje zcela pravidelný a stabilní laboratorní nález, i když množství ztrácené bílkoviny močí je většinou mírnějšího stupně. Hematurie ( tj. přítomnost krve v moči ) a erytrocytární válce ( tedy válce tvořené červenými krvinkami ) jsou sice přítomny poměrně často, ale také mohou zcela chybět i při závažnějším stupni onemocnění. V závislosti na závažnosti postižení se v moči objevují hrubé granulační a hyalinní válce. Válce voskové a široké tabulární se objevují pouze při významném tubulointersticiálním postižení ( tedy při postižení ledvinových kanálků a vmezeřené tkáně ledvin ) a při atrofii tubulů s dilatací ( tedy při zmenšení vývodných ledvinových kanálků s rozšířením jejích průsvitů ). Pokud je ireversibilně ( tj. nezvratně ) poškozeno více než 50 procent funkční ledvinové tkáně, zvyšuje se postupně koncentrace urey a kreatininu v krevním séru ( to se prokazuje při laboratorním vyšetření krve pacienta ) a s dalším postupem onemocnění se rozvíjí až uremická symptomatologie ( tedy výrazný vzestup hladiny urey v krvi doprovázející klinické příznaky jako jsou nevolnost, zvracení, dušnost, svědivka a únava ), dále anémie ( tj. chudokrevnost – nedostatek červených krvinek ), metabolická acidóza ( tedy látkovou výměnou v organizmu způsobená kyselost krve ), hyperfosfatémie ( tj. nadbytek fosforu v organizmu ) a další biochemické nálezy odpovídající chronickému ledvinovému selhání.

Léčba

Ačkoliv pro léčbu chronického nefritického/proteinurického syndromu – tedy chronické glomerulonefritidy - byla vypracována celá řada léčebných schémat, žádné z nich není stoprocentně účinné, aby definitivně a jednoznačně zabránilo progresi tohoto onemocnění do ledvinové nedostatečnosti.  Odpovídající přiměřená léčba podáváním léků proti vysokému krevnímu tlaku ( tj. podání tzv. antihypertenziv ) spolu s uvážlivou restrikcí sodíku ( tedy s rozumným omezením přísunu sodíku v potravě ) jsou podle klinického hodnocení stavu pacientů pravděpodobně velmi užitečné. Dietní omezení, které zahrnují omezení příjmu fosfátů a bílkovin ve stravě, byla jednoznačně velmi účinná na zvířecích modelech a jsou široce studována i v humánní medicíně.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

0
1Jarka Bartoňková5. 11. 2012 21:55:30
Dobrý den, mám dotaz: Je možné při chronickém ledvinovém selhávání užívat na hypertenzi léky na bázi ACE inhibitorů a pokud ne, čím je lze nahradit? Děkuji mnohokrát za odpověď
Jarka Bartoňková

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události