Jako globus hystericus (lidově řečeno „knedlík v hrdle“) se označuje jedincem subjektivně vnímaný pocit překážejícího tělesa, či hmoty nebo knedlíku v hrdle v případě, že se k tomuto pocitu nepodařilo nalézt žádnou specifickou vyvolávající příčinu, ani fyziologický mechanizmus.
Pro tuto diagnózu neexistuje žádná jednoznačná vyvolávající příčina. Některé vědecké studie naznačují, že v době trvání tohoto příznaku je u postiženého jedince zvýšen tlak horního jícnového svěrače (tzv. krikofaryngeálního sfinkteru), nebo že pohyblivost hypofaryngu (jako hypofarynx se označuje dolní, tzv. hrtanová část hltanu, která se zcela podílí na polykání; hypofarynx leží přímo za hrtanem a jeho stěna je napojena na štítnou a prstencovou chrupavku hrtanu, které svými pohyby pomáhají tvořit hlas; svaly pohání sousta potravy touto částí hltanu).
Pocit může být také důsledkem refluxu do jícnu (tj. zpětného toku žaludečních šťáv ze žaludku do jícnu) nebo častého polykání a vyschnutí v hrdle při pocitu strachu nebo i při jiných emočně vypjatých situacích. Jedná se pravděpodobně o fyziologický příznak určitých stavů nálady. Není spojen se žádnou specifickou psychickou poruchou ani s určitým souborem stresových faktorů. Někteří lidé mohou mít vrozenou nebo získanou predispozici (tedy určitý vrozený předpoklad) reagovat tímto způsobem na různé podněty.
Globus hystericus se projeví typickým manifestním klinickým příznakem překážejícího kulovitého tělesa v hrdle. Tento pocit se podobá často normální reakci při tzv. „zajíknutí“ za situace vyvolávající zármutek, hrdost nebo i štěstí z překonání něčeho velmi obtížného; velmi často jde o potlačení smutku. Klinicky se chronické obtíže (tj. dlouhou dobu trvající potíže) mohou projevit v průběhu nevyřešeného nebo patologického (tj. nezdravého, porušeného nebo odchylného) zármutku a dají se někdy zmírnit pláčem.
Při postižení jedince syndromem globus hystericus se obtíže objevují při určitých emočních stavech a nezhoršují se nikdy polykáním. Potrava pacientovi nezůstává vězet v krku a obtíže se často naopak zmírní jídlem nebo pitím. Není přítomna bolestivost a nedochází k úbytku tělesné hmotnosti postiženého jedince.
Před stanovením diagnózy globus hystericus je třeba nejprve vyloučit onemocnění, která mohou vyvolávat stejný klinický příznak. Mezi tato onemocnění patří tzv. krikofaryngeální neboli horní jícnové membrány, difúzní svalový spasmus jícnu (tj. křečovité stažení svaloviny jícnu), poruchy kosterního svalstva typu chorob myasthenia gravis, myotonia dystrophica nebo polymyositida, anebo rozsáhlé chorobné postižení v oblasti krku nebo mezihrudí (tzv. mediastina) vyvolávající utlačení jícnu.
Pečlivě vedený rozhovor lékaře s pacientem a následné podrobné fyzikální vyšetření nemocného lékařem obvykle umožní tato onemocnění vyloučit. Je také třeba vyloučit skutečnou dysfagii (jako dysfagie se označuje stav, při kterém je obtížný průchod pevných látek nebo tekutin z úst jícnem do žaludku), protože ta by ukazovala na morfologickou (tj. porucha tvaru) nebo funkční poruchu hltanu nebo jícnu.
Při postižení dysfagií potrava pacientovi zůstává vězet v krku a obtíže se zhoršují při jídle nebo pití. Je přítomna bolestivost, a navíc postupně dochází k úbytku tělesné hmotnosti postiženého jedince. V takovém případě, jestliže se podařilo zjistit psychosociální charakteristiku postiženého jedince a jestliže výsledky fyzikálního vyšetření pacienta jsou negativní (nebyly nalezeny žádné známky závažnějšího onemocnění), je diagnóza globus hystericus pravděpodobná.
Pokud existují stále ještě pochybnosti, potom k vyloučení jiných onemocnění pomohou další vyšetření jako jsou: kompletní laboratorní vyšetření krevního obrazu, dále rentgenová vyšetření, a sice nativní ezofagogram nebo videoezofagogram (tj. rentgenové zobrazení jícnu), rentgenový snímek hrudníku a manometrie jícnu (tj. měření tlaků uvnitř jícnu).
Jedinou vhodnou (a také jedinou možnou) léčbou pacienta trpícího globus hystericus je uklidnění nemocného a projevení sympatizujícího zájmu s ním a s jeho obtížemi. Příznivý účinek žádného léčiva se bohužel neprokázal. Podléhání depresi či strachu a jiné poruchy chování se ošetřují dodáváním odvahy, a pokud je to nutné, i za pomoci psychiatra. V některých případech může být prospěšné poukázat na to, že obtíže nemocného jsou spojeny se stavem pacientovy nálady.
Emailu
Zaregistrovat se
