Funkční dyspepsie je častá obtíž, popisovaná obvykle jako „špatné trávení“, plynatost, pocit plnosti v břiše, hlodavá nebo palčivá bolest v nadbřišku nebo na hrudi. Tyto příznaky, které se nevztahují k určitému jednotlivému zažívacímu orgánu, mohou mít nejrůznější původ, a vysvětlení příznaků objektivním průkazem příčin onemocnění je obtížné, často i nemožné. Časová souvislost subjektivních obtíží a objektivních chorobných nálezů na zažívacích orgánech při rentgenovém či endoskopickém vyšetření (optické vyšetření průsvitu trávicí roury) nemusí znamenat příčinnou souvislost; mikroskopicky lze například prokázat zánět žaludeční sliznice (gastritidu) u 15 až 20 % zdravých dobrovolníků, kteří nemají vůbec žádné obtíže.
Nezanedbatelný vliv na průběh onemocnění mohou mít psychický stav pacienta, sociální vlivy a kulturní zvyklosti. Ačkoli onemocnění vyvolává úzkost a obavy, může u psychicky labilních osob uspokojovat některé psychické potřeby, například umožnit výhody, plynoucí z výsad poskytovaných nemocnému člověku. To může vysvětlit, proč někteří z pacientů nespolupracují s lékařem a zdánlivě nevykazují při léčbě žádné zlepšení. Nepřiměřená snaha lékařů najít prokazatelné strukturální postižení zažívacích orgánů může naopak vést k provádění dalších a dalších zbytečných vyšetření a tím k poškození pacienta.
Nemocní si obvykle stěžují na bolesti břicha, nejčastěji v nadbřišku, a také za hrudní kostí, dále na pocit plnosti v břiše a plynatost. Často udávají nadměrné říhání a kručení v břiše. Jinými přidruženými příznaky mohou být nechutenství, nucení na zvracení, změny v pravidelnosti stolice. Časté bývají také psychické obtíže, nejčastěji úzkost a deprese.
Není možné použít určitou, předem naplánovanou vyšetřovací metodu. Podle údajů z předchorobí a základního fyzikálního lékařského vyšetření je rozhodnuto o tom, zda jsou vhodná další pomocná vyšetření - laboratorní testy a zobrazovací metody. Důležité může být vyšetření krevního obrazu, biochemické vyšetření séra a testy na okultní (skryté) krvácení ve stolici.Rentgenové vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku je namístě, jestliže jsou přítomny také polykací obtíže, ztráta na váze, zvracení a bolesti břicha v závislosti na jídle. Vyšetření průsvitu horní části trávicí roury optickým přístrojem (tzv. ezofagogastroskopie) je prováděna u nemocných s jinak nevysvětlitelnými obtížemi jako doplňující vyšetření, ve srovnání s rentgenem je citlivější pro zjištění slizničních abnormit. K vyloučení kamenů ve žlučníku slouží ultrazvukové vyšetření.
Funkční dyspepsii je nutné odlišit od řady tzv. somatických onemocnění (vykazujících tvarové, resp. strukturální změny tělesných orgánů). Jedná se například o srdeční ischemii (poruchu prokrvení srdečního svalu), refluxní chorobu jícnu (viz. článek), žaludeční či dvanáctníkový vřed, žlučníkové kameny, zánět žlučníku, zánět slinivky břišní apod. Důležité je také dlouhodobé sledování, aby u pacienta s funkčním postižením bylo včas odhaleno později vzniklé somatické onemocnění zažívacího traktu.
Funkční dyspepsie vyžaduje, po vyloučení závažného somatického onemocnění, léčení příznaků nemoci. Velmi podstatný je dobrý psychologický přístup lékaře k pacientovi. Jedná se o režimovou léčbu (úprava životosprávy, omezení kouření, alkoholu, dietní opatření) a medikamentózní léčbu (například při pálení za hrudní kosti či tlaku v nadbřišku ordinujeme krátkodobě léky snižující žaludeční kyselost - antacida, Ranisan). Velmi přínosná může být i psychoterapie.