Flutter síní je vzácnější porucha srdečního rytmu než fibrilace síní (viz. článek), avšak jeho důsledky a léčba jsou podobné. Vzniká v okruhu svaloviny v oblasti dolní části pravé síně kolem ústí dolní duté žíly. Frekvence síní je obvykle kolem 250 - 350 /min.
Flutter síní je většinou záchvatovitý a má sklon k samovolnému přechodu do fibrilace (míhání) síní nebo normálního sinusového rytmu.
Příznaky závisejí především na frekvenci, jakou se stahují srdeční komory (odpověď komor). Není-li komorová odpověď příliš rychlá (např. méně než 120/min) a je-li pravidelná, mohou příznaky zcela chybět. Vyšší tepové frekvence a variabilní převod vzruchů ze síní na komory vedou k palpitacím (bušení srdce). Časté jsou i bolesti na hrudi v srdeční krajině. Srdeční výdej (objem krve vypuzený srdeční komorou během 1 minuty) může být natolik omezený, že se v důsledku nedostatečného prokrvení mozku objevují závratě až krátkodobé poruchy vědomí (synkopy).
Diagnóza flutteru síní se obvykle stanoví podle elektrokardiografického vyšetření (EKG), na němž jsou typické flutterové vlnky, které v závislosti na frekvenci jsou buď oddělené nebo splývají v klasický obraz „zubů pily“. Frekvence komor závisí na převodu vzruchů síňokomorovým uzlem, typicky však bývá 150 až 220/min.
Medikamentózní léčba spíše zpomalí odpověď komor než obnoví normální sinusový rytmus. Jsou užívány digoxin, verapamil (blokátor vápníkového kanálu) a tzv. blokátory adrenergních receptorů β (Pozn. Receptory jsou součástí tzv. sympatického - adrenergního autonomního nervového systému, který mj. ovlivňuje činnost srdce.), např.metipranolol. Všechny tyto léky mají blokující vliv na atrioventrikulární (síňokomorový) uzel převodního srdečního systému.
Není-li rychlá frekvence síní blokována v atrioventrikulárním uzlu, a komory se tudíž stahují s frekvencí více než 220/min, je nutné tento život ohrožující stav okamžitě řešit elektrickou kardioverzí (výbojem).