Exhibicionismus

Exhibicionismus je sexuální deviací (jako sexuální deviace se označuje trvalá potřeba odchylné přípravy orgazmu, když za normální erotický objekt obecně považujeme pohlavně zralou osobu opačného pohlaví a přiměřeného věku), při které je orgasmus (tedy vyvrcholení sexuálního vzrušení) jedince nejúčinněji připravován obnažováním se na veřejnosti a zejména ukazováním nezakrytého genitálu (tj. zevních pohlavních orgánů) před cizí eroticky nepřipravenou osobou.
 
Exhibicionismus má forenzní (tj. soudní) význam jako jeden z nejčastějších sexuálních deliktů, i když je stíhán jenom jako výtržnictví. Exhibicionismus jako odhalování genitálu se u žen prakticky nevyskytuje. Obdobné tendence chování u žen mají zcela jiný charakter a nejsou protizákonné.

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Na vzniku sexuálních deviací se může podílet celá řada faktorů. Svůj podíl mají dědičné faktory (tedy chromozomové vybavení jedince), dále charakter vyzrávání
sexuálních mozkových center a také velikost pohlavních žláz. Na základě těmito faktory ovlivněného tělesného uspořádání se u jedince pak snáze uplatňují nejrůznější negativní vlivy z raného dětství a dospívání.  Sexuální odchylka nemusí být dlouhou dobu vůbec okolím pozorovatelná a sám deviant si svou úchylku zpočátku nemusí ani uvědomovat. Může se u něj projevovat jenom ve snech nebo se uplatňuje v různých neurotických projevech.
Exhibicionistické chování se vyskytuje také jako snadněji dostupná forma sexuálního uspokojení u osob psychopatických, sociálně a sexuálně nevyspělých (v dospívání) a také u osob s defektním intelektem (jako jsou například oligofrenici, dementní lidé). Exhibicionismus ale také může být příznakem organické choroby mozku nebo projevem psychiatrického onemocnění jedince (například u onemocnění endogenní psychózou). Méně často exhibicionismus přichází jako náhražková forma sexuality při ztrátě možnosti normálních heterosexuálních styků a také v alkoholickém opojení.

Chorobopis

Exhibicionistický výstup bývá spojen s masturbací (masturbace je druh sexu, který označuje sexuální vzrušování pohlavních orgánů rukou). K ejakulaci (ejakulace, z latinského slova eiaculatio = vymrštění, je proces prudkého vypuzení spermatu ze ztopořeného penisu v několika rychle po sobě jdoucích výstřicích, obvykle doprovázené orgazmem v důsledku sexuálního dráždění penisu) dochází v průběhu nebo brzy po celém exhibicionistickém výstupu.
Exhibicionisté jsou schopni i normálních heterosexuálních styků (tj. pohlavních styků se ženou), dovedou při nich být i vysoce výkonní, ale exhibicionistické praktiky upřednostňují a nedají se od nich odradit ani opakovaně udělenými tresty. Vyhranění exhibicionisté (ti tvoří asi kolem 10 procent z nich) nehledají vůbec jiné formy sexuálního uspokojení. V ojedinělých heterosexuálních vztazích jsou neúspěšní, zato v exhibicionistických aktivitách jsou velice podnikaví a vynalézají způsoby, jak zvýšit svoji poutavost (například pískáním a podobně). Méně často pokračuje jejich odchylný vývoj směrem k agresi (která se může projevovat vulgárními slovními projevy, ohmatáváním, porážením a podobně). V úmyslu zaskočit někoho, překvapit, urazit mohou být i sadistické prvky. Svoje úchylné chování a exhibicionistické projevy dlouho popírají (zpočátku dokonce i sami před sebou) a své chování vysvětlují systémem zdůvodňování - tzv. racionalizací (například nutností často močit). U zcela vyhraněných deviantů – exhibicionistů bývá jejich schopnost ovládání podstatně zmenšena.

Rozpoznání / vyšetření

Diagnosticky je třeba rozlišit vlastní deviaci s víceméně pevným vzorcem chování a s výrazným upřednostňováním odchylných aktivit od deviantního chování u nedevianta. Exhibicionista je schopen zpravidla také i obvyklých nedeviantních aktivit, které však neupřednostňuje. Exhibicionistické aktivity volí i za okolností, kdy mu hrozí trest a bývá za ně třeba i opakovaně trestán. Při exhibicionistických aktivitách je nápadně aktivní, podnikavý a vynalézavý, ač se jinak může jevit jako netečný a sexuálně frigidní (tedy chladný, projevující nezájem o pohlavní styk). K diagnóze exhibicionizmu přispívá i měření objemových změn penisu v závislosti na vystavení jedince sexuálně dráždivým zrakovým podnětům (provádí se vyšetření tzv. falopletyzmografie). Volba devianta je v kritických situacích vždy ztížena ve srovnání s nedevianty.

Léčba

Léčení exhibicionizmu je možné jenom v omezeném rozsahu. Není zpravidla možné zcela tuto deviaci odstranit. Léčebné úsilí je třeba směřovat psychoterapeutickým vedením k posílení sociálně sexuální adaptace jedince (tj. jeho přizpůsobení se společnosti) tak, aby sexuální ukojení takto postižených jedinců bylo možné bez nebezpečí pro ně samotné, ale také i pro společnost. Adaptace (tj. přizpůsobení se okolní společnosti) probíhá snadněji u jedinců, u kterých je úchylka méně vyhraněná a tam, kde dosud jedinec neměl mnoho konkrétních exhibicionistických zážitků ve svém životě.
 
Někdy mohou exhibicionisté dosáhnout určitého stupně uspokojení v heterosexuálním soužití či v manželství. Vždy lze usměrnit sexuální potřeby deviantního jedince alespoň do formy masturbace (vysvětlení viz výše) prováděné v intimní samotě.
 
Léčebně lze úspěšně zasahovat hormonálně navozeným útlumem (podává se lék Agostilben v dávce 450 miligramů v průběhu 10 týdnů s udržovací dávkou 1 až 5 miligramů denně). Obdobně působí antiandrogenní lék Cytproteron. Trvalého vyřazení pohlavní aktivity u člověka se sexuální úchylkou lze dosáhnout tzv. orchidektomií (tj. chirurgickým odstraněním varlat nebo neurochirurgickým stereotaktickým výkonem na hypotalamu - tj. na podvěsku mozkovém), ovšem pouze v takovém případě, jestliže o tyto zákroky deviant sám požádá.
 
Forenzní posuzování sexuálních deliktů spojených s exhibicionizmem je častým úkolem pro soudní znalce. Je třeba vždy přihlížet k vyhraněnosti deviantního chování jedince, k intenzitě jeho pudových pochodů, ke schopnosti adaptace jedince ve společnosti a ke schopnosti jeho náhradního sexuálního ukojení, dále také k aktuální životní situaci takto postiženého jedince a ke konkrétním okolnostem trestného činu. Schopnost ovládat deviantní nutkání může být plně zachovaná nebo snížená až k úplné neschopnosti se ovládat.
Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události