Exhibicionismus
Exhibicionismus je sexuální deviací (jako sexuální deviace se označuje trvalá potřeba odchylné přípravy orgazmu, když za normální erotický objekt obecně považujeme pohlavně zralou osobu opačného pohlaví a přiměřeného věku), při které je orgasmus (tedy vyvrcholení sexuálního vzrušení) jedince nejúčinněji připravován obnažováním se na veřejnosti a zejména ukazováním nezakrytého genitálu (tj. zevních pohlavních orgánů) před cizí eroticky nepřipravenou osobou.
Exhibicionismus má forenzní (tj. soudní) význam jako jeden z nejčastějších sexuálních deliktů, i když je stíhán jenom jako výtržnictví. Exhibicionismus jako odhalování genitálu se u žen prakticky nevyskytuje. Obdobné tendence chování u žen mají zcela jiný charakter a nejsou protizákonné.
Kapitoly
Příčiny / rizikové faktory
Na vzniku sexuálních deviací se může podílet celá řada faktorů. Svůj podíl mají dědičné faktory (tedy chromozomové vybavení jedince), dále charakter vyzrávání
sexuálních mozkových center a také velikost pohlavních žláz. Na základě těmito faktory ovlivněného tělesného uspořádání se u jedince pak snáze uplatňují nejrůznější negativní vlivy z raného dětství a dospívání. Sexuální odchylka nemusí být dlouhou dobu vůbec okolím pozorovatelná a sám deviant si svou úchylku zpočátku nemusí ani uvědomovat. Může se u něj projevovat jenom ve snech nebo se uplatňuje v různých neurotických projevech.
Exhibicionistické chování se vyskytuje také jako snadněji dostupná forma sexuálního uspokojení u osob psychopatických, sociálně a sexuálně nevyspělých (v dospívání) a také u osob s defektním intelektem (jako jsou například oligofrenici, dementní lidé). Exhibicionismus ale také může být příznakem organické choroby mozku nebo projevem psychiatrického onemocnění jedince (například u onemocnění endogenní psychózou). Méně často exhibicionismus přichází jako náhražková forma sexuality při ztrátě možnosti normálních heterosexuálních styků a také v alkoholickém opojení.
Chorobopis
Exhibicionistický výstup bývá spojen s masturbací (masturbace je druh sexu, který označuje sexuální vzrušování pohlavních orgánů rukou). K ejakulaci (ejakulace, z latinského slova eiaculatio = vymrštění, je proces prudkého vypuzení spermatu ze ztopořeného penisu v několika rychle po sobě jdoucích výstřicích, obvykle doprovázené orgazmem v důsledku sexuálního dráždění penisu) dochází v průběhu nebo brzy po celém exhibicionistickém výstupu.
Exhibicionisté jsou schopni i normálních heterosexuálních styků (tj. pohlavních styků se ženou), dovedou při nich být i vysoce výkonní, ale exhibicionistické praktiky upřednostňují a nedají se od nich odradit ani opakovaně udělenými tresty. Vyhranění exhibicionisté (ti tvoří asi kolem 10 procent z nich) nehledají vůbec jiné formy sexuálního uspokojení. V ojedinělých heterosexuálních vztazích jsou neúspěšní, zato v exhibicionistických aktivitách jsou velice podnikaví a vynalézají způsoby, jak zvýšit svoji poutavost (například pískáním a podobně). Méně často pokračuje jejich odchylný vývoj směrem k agresi (která se může projevovat vulgárními slovními projevy, ohmatáváním, porážením a podobně). V úmyslu zaskočit někoho, překvapit, urazit mohou být i sadistické prvky. Svoje úchylné chování a exhibicionistické projevy dlouho popírají (zpočátku dokonce i sami před sebou) a své chování vysvětlují systémem zdůvodňování - tzv. racionalizací (například nutností často močit). U zcela vyhraněných deviantů – exhibicionistů bývá jejich schopnost ovládání podstatně zmenšena.
Rozpoznání / vyšetření
Diagnosticky je třeba rozlišit vlastní deviaci s víceméně pevným vzorcem chování a s výrazným upřednostňováním odchylných aktivit od deviantního chování u nedevianta. Exhibicionista je schopen zpravidla také i obvyklých nedeviantních aktivit, které však neupřednostňuje. Exhibicionistické aktivity volí i za okolností, kdy mu hrozí trest a bývá za ně třeba i opakovaně trestán. Při exhibicionistických aktivitách je nápadně aktivní, podnikavý a vynalézavý, ač se jinak může jevit jako netečný a sexuálně frigidní (tedy chladný, projevující nezájem o pohlavní styk). K diagnóze exhibicionizmu přispívá i měření objemových změn penisu v závislosti na vystavení jedince sexuálně dráždivým zrakovým podnětům (provádí se vyšetření tzv. falopletyzmografie). Volba devianta je v kritických situacích vždy ztížena ve srovnání s nedevianty.
Léčba
Léčení exhibicionizmu je možné jenom v omezeném rozsahu. Není zpravidla možné zcela tuto deviaci odstranit. Léčebné úsilí je třeba směřovat psychoterapeutickým vedením k posílení sociálně sexuální adaptace jedince (tj. jeho přizpůsobení se společnosti) tak, aby sexuální ukojení takto postižených jedinců bylo možné bez nebezpečí pro ně samotné, ale také i pro společnost. Adaptace (tj. přizpůsobení se okolní společnosti) probíhá snadněji u jedinců, u kterých je úchylka méně vyhraněná a tam, kde dosud jedinec neměl mnoho konkrétních exhibicionistických zážitků ve svém životě.
Někdy mohou exhibicionisté dosáhnout určitého stupně uspokojení v heterosexuálním soužití či v manželství. Vždy lze usměrnit sexuální potřeby deviantního jedince alespoň do formy masturbace (vysvětlení viz výše) prováděné v intimní samotě.
Léčebně lze úspěšně zasahovat hormonálně navozeným útlumem (podává se lék Agostilben v dávce 450 miligramů v průběhu 10 týdnů s udržovací dávkou 1 až 5 miligramů denně). Obdobně působí antiandrogenní lék Cytproteron. Trvalého vyřazení pohlavní aktivity u člověka se sexuální úchylkou lze dosáhnout tzv. orchidektomií (tj. chirurgickým odstraněním varlat nebo neurochirurgickým stereotaktickým výkonem na hypotalamu - tj. na podvěsku mozkovém), ovšem pouze v takovém případě, jestliže o tyto zákroky deviant sám požádá.
Forenzní posuzování sexuálních deliktů spojených s exhibicionizmem je častým úkolem pro soudní znalce. Je třeba vždy přihlížet k vyhraněnosti deviantního chování jedince, k intenzitě jeho pudových pochodů, ke schopnosti adaptace jedince ve společnosti a ke schopnosti jeho náhradního sexuálního ukojení, dále také k aktuální životní situaci takto postiženého jedince a ke konkrétním okolnostem trestného činu. Schopnost ovládat deviantní nutkání může být plně zachovaná nebo snížená až k úplné neschopnosti se ovládat.