Jedná se o zánětlivé onemocnění vyvolané beta – hemolytickými streptokoky skupiny A.
Příčinou onemocnění je infikování pacienta bakteriemi, a sice beta – hemolytickými streptokoky skupiny. Infikování pacienta a vzniku onemocnění napomáhá snížená obranyschopnost organizmu. Infekční ložisko častěji vzniká například v místě interdigitální ( tedy meziprstní ) plísňové infekce na nohou nebo na bércích na podkladě chronických změn kůže a podkoží při chronické žilní nedostatečnosti.
Nejčastěji postiženými oblastmi onemocněním erysipelem jsou obličej ( a to velmi často oboustranně ), dále paže a nohy. Ložiska postižení jsou v typických případech dobře ohraničená, lesklá, edematózní ( tedy oteklá ) a na pohmat měkká. V řadě případů se vyvinou vezikuly ( tedy malé puchýřky ) a buly (velké puchýře ). Někdy se objevují periferní ( tedy na okrajových částech těla ) zarudlé skvrny a regionální lymfadenopatie ( tedy změny ve smyslu zduření místních mízních uzlin ). Ve většině případů se objevují u pacientů následující manifestní klinické příznaky – vysoká horečka, zimnice, pocit nemoci. Onemocnění erysipelem se může u pacientů také vícekrát opakovat a následně pak vyústit v chronický lymfedém ( tedy mízní otok postižené části těla způsobený zablokováním odtoku lymfy – tedy mízní tekutiny - z příslušné lokality ).
Stanovení správné diagnózy postižení pacienta onemocněním erysipelem bývá při charakteristickém vzhledu ložisek postižení ve většině případů snadná již po pečlivém fyzikálním vyšetření nemocného lékařem. Vykultivovat z postiženého ložiska mikrobiálního původce onemocnění bývá ve většině případů obtížné, někdy se však podaří kultivace z odebrané pacientovy krve. Původce infekce – tedy beta – hemolytický streptokok ze skupiny A - se dá také identifikovat laboratorní metodou přímé imunofluorescence s použitím komerčně dostupných protilátek. Onemocnění erysipelem v obličeji je nezbytné odlišit od onemocnění herpes zoster ( tedy pásovým oparem ), erysipel paže a ruky zase od vzácně se vyskytujícího onemocnění erysipeloidem ( což je infekční bakteriální onemocnění prasat, pro které končí často smrtí, a ryb, je však přenosné i na člověka, jeho původcem je bakterie Erysipelothrix rhusiopathiae , název onemocnění vznikl podle jednoho z příznaků, červeného exantému tj. vyrážky na kůži ). V některých případech se může omylem za onemocnění erysipelem považovat také kontaktní dermatitida ( tedy zánět kůže způsobený kontaktem s nějakou dráždivou látkou ) anebo onemocnění angioneurotickým edémem ( což je stav, při kterém se v tkáni nebo orgánu vyskytuje více tekutiny, než za normálních fyziologických okolností, jedná se o hromadění tekutiny v mezibuněčném prostoru, jde o místní poruchu krevního oběhu, která však může mít příčinu i mimo kardiovaskulární systém, přitom příčiny mohou být jak místní, jako je například zánět nebo úraz, tak také celkové jako je například selhání srdce či ledvin ).
Léčení pacienta s onemocněním erysipelem je konzervativní. Zahrnuje podávání antibiotika penicilinu V nebo erythromycinu ústy v dávkách 500 miligramů 4krát denně. Tato antibiotika se musí podávat po dobu nejméně dvou týdnů. V akutních případech onemocnění můžeme dosáhnout rychlého účinku podáváním penicilinu G, který se aplikuje zpočátku nitrožilně, a sice v dávce 1 200 000 IU ( tj. mezinárodních jednotek ) každých 6 hodin. Na podávání antibiotik ústy pak při léčení takovéhoto pacienta přejdeme po 36 až 48 hodinách. V poslední době se však vyskytly i případy onemocnění erysipelem, které byly způsobeny sice také beta – hemolytickými streptokoky skupiny A, ovšem rezistentními na terapii výše uvedenými antibiotiky. V takových případech lze s úspěchem použít jiná antibiotika, a to sice kloxacilinu nebo cefalexinu. Lokální klinické obtíže pacienta se mohou snížit přikládáním studených obkladů na postižená místa, k dosažení úlevy od bolesti se může nemocnému ústy v tabletách podávat lék, který obsahuje kyselinu acetylosalicylovou ( v množství 600 miligramů ) společně s kodeinem ( v množství 30 miligramů ).
Emailu
Zaregistrovat se
