Podle symptomů můžeme rozlišit různé typy záchvatů:
Grand mal
Mívá velice dramatický průběh. Postižený náhle ztrácí vědomí, skácí se k zemi. Objeví se celkové křeče a rychlé rytmické záškuby končetin. Nejprve jsou pohyby velice rychlé, avšak brzy se zpomalí a rozšíří. Pacient někdy vykřikne, často si pokouše jazyk. Velice často je záchvat doprovázen nedobrovolným pomočením. Sliny vytékají z úst, pokožka kolem rtů a v obličeji promodrá. Záchvat zpravidla netrvá déle než dvě minuty.
Psychomotorický záchvat
Vědomí je velice omezeno a objevují se podivné způsoby chování, například mlaskání, přežvykování, výkřiky, smích, brumlání. Může dojít ke změnám v barvě obličeje a výrazu ve tváři. Občas dochází k podivným pohybům rukou, napříkald k třesení nebo k šmátrání po oblečení.
Petit mal (absence)
Jako absence jsou označovány jen krátké celkové záchvaty, které se projevují 10-30 vteřin trvající poruchou vědomí s náhlým začátkem i koncem. Jsou typické pro kojence a malé děti. Dítě sebou náhle škubne, vyhodí ruce nahoru, předkloní horní část těla a hlavu. Záchvaty jsou velice krátké, ale o to silnější. Občas se vyskytne lehké cukání očních víček. Nedochází k zjevným zvláštním pohybům. Dítě náhle přeruší činnost, kterou se zabývá, a po chvíli opět pokračuje. Tento typ epileptického záchvatu není většinou rozpoznán jako projev epilepsie a bývá označován jako zasněnost nebo zadumanost.
V případě, že existuje prvotní onemocnění, které vede k epileptickým záchvatům, jako je například krvácení v mozku, pokouší se lékaři nejprve odstranit tuto prvotní příčinu. Není-li za epilepsii odpovědna žádná organická porucha nebo není-li její léčba možná, léčba se zaměří na potlačení záchvatů pomocí léků, antiepileptik.
Medikamentózní léčba
Cílem této léčby je zamezit vzniku záchvatů nebo alespoň snížit jejich výskyt a délku a závažnost jejich projevů. Léky musí být zpravidla pravidelně užívány po celý život. Léčit se dá mnoha různými preparáty, které se souhrnně označují jako antiepileptika nebo antikonvulziva, a které různými mechanismy snižují aktivitu nervových buněk a tím i náchylnost ke křečím. Důležité je najít pro každý druh epilepsie správný lék a vhodné dávkování. To vyžaduje od lékaře zkušenost a od pacienta trpělivost. V případě, že po požívání jednoho typu léku není dosaženo úspěchu, jsou různé druhy léků navzájem kombinovány. Náhlé vysazení léků samotným pacientem bez předešlé konzultace s lékařem je přísně zakázáno. Může se tím zvýšit počet záchvatů nebo vyvolat život ohrožující status epilepticus.
Úspěch léčby závisí na typu záchvatu. 50 - 80% pacientů se záchvaty typu grand-mal může být při správné léčbě a pravidelném užívání léků již po roce léčby naprosto bez záchvatů. To platí i pro 80 - 90% pacientů s absencemi nebo pouze malými záchvaty.
Celkově platí, že asi 30% pacientů trpí i přes medikamentózní léčbu nadále záchvaty.
Možnými vedlejšími účinky antiepileptik jsou alergické kožní reakce, nevolnost, zvracení, ztráta chuti, závratě, únava a otoky lymfatických uzlin. Dlouhodobě může dojít k odbourávání kalcia z kostí. Vedlejší účinky mohou být i projevem předávkování. Pozor! Přesto se nesmí dávkování nikdy snižovat bez předešlé konzultace s lékařem.
Operace mozku
Operace přichází v úvahu jen u několika málo pacientů. Může být provedena pouze tehdy, jedná-li se o tak zvané fokální záchvaty, které jsou ohraničeny pouze na určitou část mozku. Tato část musí být pomocí diagnostických metod přesně vymezena, a musí být jistota, že její odejmutí nepovede k vážným pozdějším následkům.
Vagová stimulace
Jedná se o novou formu léčby epilepsie. Pacientovi je implantován pod kůži pod levou klíční kost přístroj, který vydává elektrické impulsy (podobně jako kardiostimulátor). Díky tomu je pomocí elektrody drážděn levý bloudivý nerv (nervus vagus). Operace trvá zhruba hodinu. Pacient si pak sám může sílu proudu regulovat, případně ho vypnout.
Stejně jako léčba pomocí antiepileptik je stimulace bloudivého nervu dlouhodobou léčbou. Podle dosavadních výsledků se dá pomocí této metody u zhruba poloviny pacientů docílit snížení četnosti výskytu záchvatu nebo jeho síly, druhé polovině nepřinese žádné zlepšení. Bohužel se nedá předem určit, komu metoda skutečně pomůže. Léčba stimulací bloudivého nervu přichází v úvahu u těch pacientů, u kterých selhala medikamentózní léčba a/nebo u kterých není možná nebo nemá význam operace.
Sebeovládání
Některým pacientům stačí k potlačení počínajícího záchvatu to, že se plně soustředí na něco jiného. To ovšem funguje pouze tehdy, ohlašují-li se záchvaty aurou. Pacient se této sebekontrole může naučit v rámci psychoterapie.
Je epilepsie léčitelná?
Dlouhodobá léčba antiepileptiky může vést k vyléčení. Předpokladem je ovšem pravidelné užívání předepsaných léků. Je-li příčinou epilepsie nějaká jiná nemoc, například nádor, dá se odstraněním nádoru vyléčit i epilepsie. U některých pacientů se dá dlouhodobého osvobození od epileptických záchvatů docílit i pomocí epileptické chirurgie.
Musím užívat antieliptika celý život?
Neobjeví-li se žádné záchvaty po dobu tří let po počátku užívání antieliptik, může se člověk pokusit snížit dávku, případně vůbec přestat brát léky - ale samozřejmě pouze pod lékařským dohledem.
V kterých případeche je účelná stimulace bloudivého nervu?
Tato metoda přichází v úvahu tehdy, není-li možné dosáhnout pomocí léků kladného výsledku a operace je nevhodná či nemožná. Asi u poloviny pacientů se vagovou stimulací dosáhne snížení počtu i závažnosti záchvatů, u poloviny je bezúspěšná. Bohužel se nedá předem určit, u kterých pacientů bude tado metoda úspěšná. Metoda nepřichází v úvahu při srdečním nebo plicním onemocnění, při poruchách polykání, žaludečním vředu nebo v případě, že je operace shledána účelnější.
Jak často musím počítat s výskytem epileptického záchvatu?
To se bohužel nedá nijak vypočítat nebo předpovědět. Někteří pacienti mají vícekrát za sebou epileptický záchvat a pak dlouhé měsíce žádný, u jiných naopak dochází k jednotlivým záchvatům jednou za několik měsíců.
V kterých případech má smysl operace?
Operace může mít smysl, když se pomocí léků nedosáhne uspokojivé kontroly záchvatů, a když záchvaty vycházejí z určité ohraničené části mozku, která může být odstraněna bez nebezpečí, že by se v budoucnu objevily nějaké závažné komplikace, například těžké poruchy řeči nebo pohybu.
Trpím-li záchvaty epilepsie, nesmím řídit auto po celý život, nebo existují také výjimky?
Ten, kdo trpí epileptickými záchvaty nebo jinými poruchymi vědomí, nesmí řídit auto. Řídit může ten, kdo po dobu dvou let od posledního záchvatu neprodělal žádný nový a není známé žádné nové riziko, proč by se měla křeč znovu objevit (EEG musí vykázat normální nález). Řídit auto mohou i osoby, které neprodělaly rok po operaci žádný nový záchvat. Řídit mohou také pacienti, kteří trpí pouze fokálními záchvaty, při kterých nedochází ke ztrátě vědomí, poruchám vidění reality, motorickým nebo sensorickým poruchám. Také pacienti, u nichž problémy vznikají výhradně ve spánku, smějí po nejméně tříletém pozorování opětovně usednout za volant.
Jak se mám chovat, když někdo v mé blízkosti náhle dostane záchvat epilepsie?
Záchvat křečí vypadá velice hrozivě, ovšem obvykle není životu nebezpečný. Samotný záchvat odezní sám od sebe. Neexistuje žádný důvod k panice. Ukliďte rychle všechny předměty, o které by se mohl postižený poranit a nenechávejte ho po odeznění záchvatu samotného, protože ještě asi půl hodiny může být obluzený. Sledujte hodinky. Záchvat typu grand-mal obvykle netrvá déle než několik minut. U každého záchvatu, který trvá déle než deset minut, vzniká podezření, že by se mohlo jednat o status epilepticus. V takovém případě by měl být okamžitě uvědomen lékař.
Čím se liší fokální záchvat od generalizovaného?
Fokální záchvat vždy vzniká pouze v určité omezené oblasti mozku, zatím co generalizovaný záchvat vychází z celého mozku. Rozdíl se vztahuje pouze na to, kde záchvat vzniká, ovšem neříká nic o tom, jak těžký a jak dlouhý záchvat bude.
Je epilepsie slučitelná s těhotenstvím?
Protože je dítě v době těhotenství zásobeno látkami pouze z těla matky, může dojít k jeho poškození antiepileptiky. Ale při vedení léčby zkušeným odborníkem je riziko daleko menší, než se dříve uvádělo.